Jan Macháček: Krátká a využitá příležitost. Ke 30 letům znovusjednocení Německa
Dne 3. října 1990 – tedy před 30 lety – byl formálně a podle mezinárodního práva završen proces německého znovusjednocení.
Mimo svět německých médií se toto výročí nesetkalo s velkou pozorností. Také proto, že díky pandemii onemocnění covid-19 byly zrušeny veřejné akce a oslavy. A co se oslav týče, tak stejně už tradičně větší pozornost budí výročí pádu železné opony, která se zhroutila o necelý rok dříve. Toto výročí má proti poněkud úřednímu sjednocení více autentický nádech.
Čtěte také
V historických událostech, příležitostech i otočkách mají vždy důležité slovo osobnosti, takže se sluší připomenout tři z nich. Americký prezident George Bush starší pochopil, že sjednocené Německo musí existovat pod americkým bezpečnostním deštníkem, že Německo musí být členem NATO. Bush Německu v duchu amerického optimismu velmi důvěřoval a měl jasnou vizi Evropy, kterou viděl jako jednotnou a svobodnou.
Ta důvěra není zas tak samozřejmá, jak to dnes vypadá. Třeba takového sjednocení Koreje se dnes svobodný svět (tedy Japonsko a USA) spíše obává, protože by to znamenalo velkou nejistotu: koho by v takovém státě lidé volili a kdo by získal moc.
Kancléř Helmut Kohl se chopil historické příležitosti, správně pochopil, že je to asi jen na malou chvíli, a prokázal energii, leadership, vizi a schopnost jí prosadit. Sovětský prezident Michail Gorbačov nakonec souhlasil i s německým členstvím v NATO a pochopil, že jeho impérium je příliš slabé a nedokáže už asi uhlídat své satelity a periferii.
Nejlepší v inkluzi, multikulturalismu, ve fotbale
To členství v NATO je klíčové a týká se i nás. Bez celoněmeckého členství v NATO by nikdy nedošlo k rozšíření NATO směrem na východ. To, že se celé Německo ocitlo v NATO, lze chápat jako počátek procesu dalšího rozšiřování NATO na východ, jakkoli to nebylo zcela automatické.
Čtěte také
Toto rozšíření je dnes v Rusku chápáno úkorně a jako křivda a tamější režim na této percepci, na tomto narativu staví. Faktem ale je, že z bezpečnostně stabilní a prosperující střední a východní Evropy v rámci NATO dlouhodobě profituje i Rusko, i když to nechce vůbec slyšet.
Neuvěřitelně zajímavá je z dnešního pohledu otázka, proč vlastně z Německa – a taktéž od nás – tak rychle odešli sovětští vojáci. Tehdy se to jevilo asi jako více logické než dnes. Takzvané okno příležitosti bylo otevřené opravdu jen na chvilku. Ekonomický argument z dnešního pohledu moc neobstojí. I velmi chudé země jako KLDR nebo Indie a Pákistán uživí naprosto gigantické armády a jsou jadernými velmocemi. My i Němci jsme měli neuvěřitelné štěstí.
Čtěte také
Zajímavou otázkou je sjednocení západoněmecké a východoněmecké marky v poměru jedna ku jedné. K tomu došlo už v květnu 1990. Většina ekonomů to dodnes považuje za tragický omyl, ale bez toho by sjednocení Německa nebylo možné, jinak by patrně musel být nějakým způsobem regulován svobodný pohyb lidí, zboží i kapitálu.
Faktem je, že celkový úspěch východoněmecké ekonomické transformace lze považovat za problematický. Městečka a vesnice v bývalé NDR jsou krásně opravená, infrastruktura perfektní, ale je tam mrtvo a vylidněno. Ani uprchlíci tam nechtějí.
A jaké je celé Německo po 30 letech? Jistě prosperitní, spořádané a demokratické. Německo vyrábí nejlepší auta na světě, ale asi trochu zaspalo v digitalizaci, umělé inteligenci, ve vývoji baterií a podobně, ještě se ale uvidí. Když jsme vzpomněli NATO, tak se v Německu velmi zakořenil pacifismus a neochota investovat do vlastní obrany.
Ještě před třiceti lety se v mainstreamu normálně psalo, že německé občanství stojí na krvi a půdě, kdo to řekne dnes, je zavrženíhodný extremista. Moderní němectví asi spočívá v touze být nejlepší a nejprogresivnější. Nejlepší v inkluzi a multikulturalismu, nejlepší ve fotbale, nejlepší v zelené energii, nejuvědomělejší proti jádru, nejspořádanější ve veřejných financích. A snad jsou ještě stále součástí identity i ta skvělá auta. Každopádně k narozeninám gratulujeme.
Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
