Alexis Lafreniere je dalším z chovu kanadských plnokrevníků. V úterý v noci by se měl stát jedničkou draftu NHL. První pořadí si vylosovali New York Rangers. Ale dopadne to opravdu tak? Odvod hokejových branců toho zažil ve své historii už hodně. Překvapení i přehmaty, tiché dohody, zákulisní čachry. Občas stačilo málo a všechno mohlo být jinak. Draftem prošly zástupy zázračných, ale někdy vzpurných supertalentů, stejně jako těch, jimž v tak mladém věku nevěřili, případně nebyli v dosahu, anebo dokonce ani neexistovali.
Druhá česká jednička
Z draftu 1999 vzešly čtyři superhvězdy. Dvě z nich, brankář Ryan Miller a útočník Henrik Zetterberg, přišly na řadu až v pozdních kolech. Zbývající dvě se staly dvojkou a trojkou výběru a zamířily do jednoho týmu. Byli to bratři Daniel a Henrik Sedinové.
Rusovlasí sourozenci se od sebe nehnuli, hráli pořád spolu. Už se zdálo, že každý bude muset jinou cestou, poněvadž se nedostanou do stejného týmu NHL. Daniel Sedin dokonce zvažoval, že draft vynechá a projde jím až další rok, aby měl větší šanci Henrika následovat. Jenže Brian Burke, tehdejší generální manažer Vancouveru, rozjel partii, jakou svět neviděl.
Canucks draftovali Švédy z druhé a třetí pozice, Burke to oznamoval jedním dechem, na pódium je pozval společně. Bitvu o Sediny zahájil týdny a měsíce předtím. Smlouval s Chicagem, taky s Tampou, New York Rangers, Atlantou. Celou záležitost dotáhl deset minut před draftem.
Kolotoč transakcí vynesl na první pozici tým Atlanty. „Věděl jsem, že půjdu do Thrashers. Zavázali se, že po Sedinech nesáhnou,“ vzpomínal Patrik Štefan, který se po Romanu Hamrlíkovi stal druhou českou jedničkou draftu. V Atlantě strávil šest let, končil v Dallasu. V NHL se zastavil na 455 zápasech, v nichž si připsal 188 bodů. Hokeje nechal v sedmadvaceti kvůli zranění kyčle. Sedinové prožili celou kariéru ve Vancouveru. Sehráli přes 1300 zápasů a připsali si přes tisíc bodů.
Lindros popudil Quebec
V roce 1984 se stal jedničkou draftu Mario Lemieux. Říkalo se, že Pittsburgh obětoval sezonu tomu, aby nepřišel o první pořadí, zázračný talent se však s klubem handrkoval o smlouvu a původně se odvodu nechtěl ani zúčastnit. Až po domluvě Wayna Gretzkého si to rozmyslel, přesto během odvodu způsobil skandál. Výběr mladíků poprvé přenášela televize. Jakmile oznámili Lemieuxovo jméno, zůstal sedět. Po druhé výzvě se zvedl a pozdravil diváky, ale zase se posadil. U stolu Penguins na něj s dresem čekali marně. V médiích označili Maria za arogantního fracka a primadonu. Dosáhl však svého, dostal milionový kontrakt, jak si přál. Zbytek je historie.
Totéž v bledě modrém se odehrálo v roce 1991, kdy vybírali jako první Quebec Nordiques. Jedničkou se stal jiný fenomén, Eric Lindros. Na pódium vystoupil, dres však přes hlavu nepřetáhl. Vzepřel se s tím, že nehodlá žít v provincii, která se chce trhat od zbytku Kanady. Za silného bučení pak nastoupil v Quebeku za reprezentaci javorových listů při Canada Cupu proti Rusku a dal tam dokonce gól. V další sezoně si zahrál na olympiádě, potom Nordiques práva na něj prodali. A rovnou hned dvěma týmům, takže se o něj u arbitráže tahali Rangers s Philadelphií, která spor vyhrála.
Flyers obětovali pořádný balík. Quebec za Lindrose získal mimo jiné Petera Forsberga, jenž se stal důležitým článkem pozdějších šampionů, týmu po přestěhování do Colorada pomohl ke dvěma Stanley Cupům. Lindros ve Flyers velel památné Legii zkázy, finále si zahrál jednou.
Muž, který nebyl
Když váš oblíbený tým draftuje v sedmém kole vám neznámého hráče, zeptáte se: „Kdo to sakra je?“ Ale tohle? Prvním Japoncem v NHL byl brankář Jutaka Fukufudži. Hirojukiho Miuru v roce 1992 draftoval Montreal coby prvního japonského hráče, ovšem v lize nikdy nenastoupil. Jméno Taro Tsujimoto patří japonskému centrovi, který neexistoval. V roce 1974 ho však draftoval manažer Buffala Punch Imlach jako 183. v celkovém pořadí.
Byla to doba války mezi NHL a konkurenční WHA. Draft kvůli utajení jmen hráčů probíhal formou konferenčního hovoru. Trval jedenáct kol. Znuděného a unaveného Imlache nenapadlo nic lepšího, než si trochu vystřelit. Traduje se, že jméno našel v telefonním seznamu. Podle jiné verze pověřil svého člověka přes PR Paula Wielanda, aby mu vymyslel fiktivního hráče.
Wieland prý jako student jezdil do cukrárny s názvem Tsujimoto. Domnělý hokejista měl hrát za tokijský celek Katanas, což je samurajský meč. Až po Tsujimotovi byl draftován jako 199. Dave Lumley, který v NHL strávil devět let a s Edmontonem vyhrál dvakrát Stanley Cup. Stefan Persson byl vybrán ve čtrnáctém kole s pořadovým číslem 214. Čtyřikrát triumfoval s New York Islanders. Ale vymyšlený Japonec zůstává v záznamech taky. I když nebyl.
Bowman chtěl Dudáčka
Scotty Bowman to risknul. Jméno Jiří Dudáček nosí v hlavě dodnes. „Opravdu jsem věřil, že se ho podaří získat legální cestou,“ svěřil se ještě po letech slavný kouč. Dudáček dodnes bývá v zámoří považován za jeden z nejhorších přehmatů v historii draftu. Technicky vzato ano, ovšem tamní experti si taky nedovedou ani představit, jaké za jeho časů panovaly poměry.
Dosáhnout na NHL hokejisty z východního bloku bylo téměř nemožné. Do ciziny směli až v pokročilém věku, pokud nechtěl někdo čekat, musel by jedině emigrovat. I proto kluby hokejisty z komunistických zemí sklízely jako pozdní sběr.
Bowman se rozhodl, že to zkusí. V roce 1981 dělal generálního manažera v Buffalu. Sabres si Dudáčka zajistili jako číslo 17 v celkovém pořadí. „Vůbec jsem o tom nevěděl,“ líčil s odstupem někdejší velký talent. Bowman se o něj ucházel legální cestou. Jednal s hokejovým svazem, ale marně. O emigraci Dudáček neuvažoval, aby nezpůsobil problémy rodině.
Přesto kolem něj nastal slušný poprask. Když hrál na podzim po draftu na Kanadském poháru, hlídali každý jeho krok. „Zdržel jsem se někde na večeři a už si říkali, že jsem zdrhnul,“ vzpomínal Dudáček, který hrál za Kladno a později se začal živit jako montér oken.
Kdyby byl Ovečkin starší
Alexandr Ovečkin se narodil 17. září 1985. Podle pravidel byl způsobilý pro draft 2004, ale kdyby se narodil jen o dva dny dřív, mohl výběrem projít v roce 2003, kdy byl draft talenty s velkým potenciálem doslova nabitý. Jedničkou se stal brankář Marc-André Fleury, jehož bral Pittsburgh, po něm následovali Eric Staal, Nathan Horton nebo třeba Ryan Suter, Milan Michálek, Dion Phaneuf, Jeff Carter… Ovečkin by tuhle společnost ještě vyšperkoval a určitě by patřil k favoritům. Ale jedničkou se mohl stát až o rok později, kdy si první pořadí vylosoval Washington. V jeho dresu se stal devětkrát nejlepším střelcem ligy, vyhrál bodování a před dvěma lety získal Stanley Cup. Ale kdyby nebyl k mání, Pittsburgh by nejspíš nezískal Jevgenije Malkina, jehož bral ze druhé pozice. Stačily dva dny a všechno mohlo být jinak.
Tavares, nebo Hedman?
Losnu, nebo Mažňáka? Podobné otázce čelili v roce 2009 New York Islanders, když vyhráli loterii o pořadí v draftu. Zvolili centra Johna Tavarese, Victor Hedman šel na řadu hned po něm, vytáhla si ho Tampa. „Lidi se mě ptali, co bych udělal, kdybychom první volbu měli my. Upřímně, jsem vděčný, že jsem tohle rozhodnutí nemusel udělat. Islanders vzali Tavarese, měl všechno, co potřebovali,“ vracel se Brian Lawton, který byl manažerem Lightning. Uplynulo jedenáct let. Švédský Hulk je hnací silou čerstvých vítězů Stanley Cupu a nejužitečnějším hráčem play off, jednou získal Norris Trophy. Tavares čtyřikrát posbíral aspoň 80 bodů, v ročníku 2018/19 nastřílel 47 gólů. Islanders s ním za devět let třikrát postoupili do vyřazovacích bojů, než odešel do Toronta. Do finále Východní konference letos postoupili i bez něj.
Související články
