Proč podle vás vláda přistoupila právě nyní k vyhlášení nouzového stavu?
Pokud vláda považuje za nutné vydávat plošná a razantní opatření jako třeba plánované omezení většiny volnočasových aktivit, nezbývá jí než použít jako nástroj nouzový stav. Kdyby vydal taková opatření ministr zdravotnictví sám, mimo nouzový stav, pravděpodobně by mu je zrušil správní soud pro nedostatek jeho kompetence, podobně jako Adamu Vojtěchovi v dubnu.
Považujete z pohledu právníka vyhlášení nouzového stavu za adekvátní současné situaci?
Pokud budu vycházet ze zdravotnických tvrzení profesora Prymuly jako přesných a pravdivých, potom je vyhlášení nouzového stavu namístě, protože jen tak lze činit razantní zásahy typu masivního omezení amatérského sportu, koncertů či divadel, nebo nařizovat pracovní výpomoc.
Osobně jsem trochu skeptický k tomu, zda je skutečně zdravotní situace tak kritická, jak ministr říká. Tento názor jsem nabyl od mnoha lékařů, kteří mi volají a píší. Ale jako laik svůj náhled nikomu nenutím.
Pojďme si vysvětlit, co je to ten „nouzový stav“ a k čemu je dobrý.
Nouzový stav je nástroj, který Ústava ČR dává vládě pro rychlou reakci na jakýkoliv vážný průšvih – nejen epidemie, ale i povodně, požáry, nepokoje… za přesně daných podmínek může vláda v nouzovém stavu zasáhnout do základních práv občanů svými zákazy, příkazy a opatřeními, na což by jinak byla nutná zdlouhavá změna zákona. Ale tato opatření mohou platit jen tak dlouho a jen v takové míře, která je nezbytná ke zvládnutí problému. Pak je nutné vrátit se zpět do „normálního“ režimu.
Jsou nějaká konkrétní opatření, která se s vyhlášením nouzového stavu aktivují automaticky, aniž se musejí zvlášť schvalovat?
Krizový zákon například zjednodušuje vládě nakládání se státními financemi a nákupy zboží pro stát, umožňuje nařídit přednostní zásobování, nasadit vojáky či požárníky, evakuovat osoby nebo hlídat hranice. Ale právě proto, aby se tyto činnosti prováděly jen přiměřeně k problému, který nastal, nyní tedy epidemie, je nouzový stav pod kontrolou Poslanecké sněmovny, která jej může kdykoliv zrušit.
Jako jeden z hlavních důvodů jarního nouzového stavu (a hlavně jeho prodloužení) byla uvedena možnost nakupovat zdravotnické pomůcky mimo režim zákona o veřejných zakázkách, tedy mimo režim klasických výběrových řízení s poměrně pevnými pravidly a lhůtami. To opravdu neexistuje jiná zákonná možnost, jak v mimořádném případě prolomit striktní podmínky zákona, než vyhlášením nouzového stavu?
Co podle Vás nejvíc pomáhá proti koronaviru?Anketa
Právní předpisy o veřejných zakázkách i samy o sobě obsahují výjimky pro situace, kdy hrozí nebezpečí z prodlení. Zrovna zde bych ale viděl pochybení úplně jinde – když se podíváme třeba na Tchaj-wan, tam si covidu všimli už v lednu, takže zkraje března jim jelo nově vybudovaných 60 linek produkujících miliony roušek denně. Toho byl český průmysl schopen při dobré organizaci taky, pak bychom primárně nic draze z Číny nakupovat nemuseli.
Vysvětloval jste, že rozdíl mezi řízením epidemie nouzovým režimem a režimem podle zákona o veřejném zdraví spočívá v tom, že nouzový stav vyhlašuje vláda, zatímco v režimu podle ZOVZ vydává klíčová rozhodnutí ministr zdravotnictví. Proč je to takto rozdělené?
Kompetence činit opatření proti nakažlivým nemocem jsou v obou režimech. Je důležité si uvědomit, že různé nákazy a epidemie různé míry závažnosti se objevují průběžně a poměrně často, jejich zvládání je běžnou součástí provozu hygien a ministerstva, bylo by absurdní vyhlašovat kvůli každé z nich nouzový stav. Nařizovanými opatřeními jsou třeba lokální karantény nebo zákazy návštěv v nemocnici. Ale tvůrce ZOVZ nezamýšlel, aby jediný ministr přes ZOVZ vydával i opatření typu plošného uzavření celých sektorů hospodářství nebo přísného zákazu setkávání lidí – pokud je něco takového nutné, je potřeba vzít „větší kladivo“, tedy využít režim nouzového stavu. V něm lze zasahovat do práv lidí i plošně a razantně, ale vyváženo je to „brzdami a protivahami“ v podobě stálé parlamentní kontroly.
Už od jarního nouzového stavu se hovořilo o tom, že by měl být vytvořen jakýsi „mezistav“, zvláštní režim, který by umožnil zjednodušené přijímání některých opatření, aniž by byl zaváděn „nouzový stav“ v plném rozsahu. Co jako právník říkáte na toto řešení, ke kterému se už snad prý na Ministerstvu vnitra má zpracovávat zákonná úprava?
Nemám rád mezistavy. Princip je, že do základních práv je možné zasahovat jen pod kontrolou námi voleného Parlamentu. Takto je postaveno i současné řešení nouzového stavu, kdy sice může vláda tvrdě omezit v krizi naše základní práva ze dne na den, pořád ale z toho musí jít složit účty Sněmovně. Jakékoliv řešení, které by nějakému úředníkovi z resortu zdravotnictví umožnilo činit plošné a razantní zákazy bez přímé parlamentní kontroly, není žádoucí.
Mezi některými novináři zazněly spekulace, že v nouzovém stavu by mohla vláda třeba také zrušit krajské volby. Už je jasné, že je to pouze teoretická spekulace, ale bylo by možné v tomto režimu zrušit či odložit již vypsané volby? A jak by se vůbec postupovalo, kdyby už vypsané volby z jakéhokoliv důvodu nemohly proběhnout?
Zrušit volby není podle mého názoru v kontextu covidu vůbec myslitelné, to si umím představit snad jen v případě nějaké apokalypsy typu jaderného útoku nebo totální živelní katastrofy. Kdyby to vláda zkusila, okamžitě narazí u soudů, volby by se uskutečnily a byla by z toho leda politická ostuda. Reálněji ale hrozí něco jiného – vytvoření situace, kdy se sice volby konat budou, ale někteří voliči nebudou moci volit kvůli právním či faktickým překážkám.
Když už mluvíme o volbách – ty letošní krajské a senátní byly ovlivněny režimem karantény, ve kterém mohly být až tisíce voličů. Ti mohli hlasovat z automobilu, nebo do přenosných uren, které si ale museli objednat do čtvrtka 20 hodin. Kdo přišel do karantény později, v pátek nebo v sobotu, ten už tuto možnost neměl. Dá se to podle vás považovat za odepření volebního práva a důvod pro žalobu na stát?
A to je právě příklad ovlivnění voleb, které považuji za naprosto nežádoucí. Většina těchto voličů, kteří byli na svém volebním právu karanténou zkráceni, byli osobami zdravými, u kterých se žádná nemoc nepotvrdila. Sice nešlo o velký počet lidí, ale krajskými či senátními volbami mohly v některých regionech zahýbat i desítky hlasů. A nechci šířit konspirační teorie, ale určování, koho vytrasují a pošlou do karantény, není zrovna transparentní. Přitom toto omezení volebního práva je zbytečné, kdyby vláda pracovala lépe, mohla včas schválit například korespondenční volbu. Umím si představit, že se tento problém dostane před soudy.
Režim podle ZOVZ byl vymezen judikaturou v jarním rozsudku správního senátu Městského soudu v Praze. Dotýká se tento rozsudek nějak i režimu nouzového stavu? A je případně jiná judikatura, kterou by byla podoba nouzového stavu nějak zpřesněna?
Ano, dotýká – právě v tom, že říká, že na „razantní a plošná“ opatření nestačí již režim ZOVZ, což vede k závěru o nutnosti vyhlašovat kvůli nim nouzový stav. Dále se lze poučit z četných nálezů Ústavního soudu, které na jaře sice veskrze stěžovatelům nevyhověly, ale v odůvodněních lze nalézt významné právní názory soudců, jak lze s krizovými opatřeními nakládat. A pro úplnost, jarní rozsudek Městského soudu v Praze byl napaden kasační stížností, která bude snad brzy projednána Nejvyšším správním soudem ČR, i to bude důležitým zdrojem poznání, jak zákony vykládat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
