Umění šetřící prostředí. Do Rudolfina vezl malby z Holandska umělcův přítel na kole

Autor koncepce David Korecký se zamýšlí nad tím, co přináší naše civilizace a co by se mohlo a mělo změnit. Projekt především naznačuje zbytečně nadměrné užívání umělých materiálů, náročných transportů a složitých výrobních procesů, při nichž se spotřebovává až příliš mnoho energie a od kterých lze za určitých podmínek ustoupit.

Tradiční, nebo nová média?

Zúčastnění umělci přemítají nad vývojem naší kultury, nad způsobem využití prostoru, nad vztahem mezi slovním vyjádřením a výtvarným řešením, nad volbou typu instalace, která má být co nejcitlivější k danému prostředí. A také nad tím, jaké prostředky máme zvolit, abychom co nejpřesvědčivěji vystihli náš pohled na současný svět. Výstava nás přiměje k zamyšlení nad tím, zda mohou klasické nebo tradiční výrazové prostředky vystihnout dnešní způsob vnímání světa, nebo zda jsou našemu vnímání a chápání bližší takzvaná nová média.

Koncepce se vztahuje k odkazu Johna Cage, jehož tvorba se pohybovala na pomezí vizuálního a akustického projevu a vyjadřovala souvislosti vyrůstající nejen z poznání a respektování tradičních hodnot západní i východní kultury, ale také z vnímání současného světa v jeho nekonečné složitosti a mnohosti, ať už jde o prostorové, nebo časové návaznosti. Vždyť výtvarné experimenty mají k hudebním svým způsobem blízko, dokonce blíž, než si často dokážeme představit. V určitých případech lze výtvarný projev vyjádřit zvukem a různými způsoby hudebně interpretovat, takže ho pak můžeme pochopit z jiných, mnohdy nečekaných úhlů pohledu. Navíc je ve výtvarném řešení možné využít principy, na nichž je založena hudební kompozice. Někteří umělci při vizuálním vyjádření reagují na melodii a rytmus nebo na zvuky související s naším prostředím.

Výtvarně zřejmě nejpůsobivější z celé expozice je tvorba dvojice umělců (Michal Pěchouček, Rudi Koval), skrývajících se pod pseudonymem inconductive trash, která propojila proměnlivost barevných skvrn s křehkostí kresby zachycující obrysy dívčích a chlapeckých postav. Jde tu o přirozený kontrast mezi čistou abstrakcí a realistickým ztvárněním lidských těl, kdy k vyjádření obsahu stačí lehká a jemná linka. Vzniká tak napětí mezi dvěma protikladnými výtvarnými projevy a zároveň se utváří až překvapivě harmonicky působící celek.

Přítel s kolem šetří energii

Belgický umělec Rinus van de Velde se rozhodl zúčastnit výstavního projektu minimalizujícího využití náročných technických prostředků tím, že odmítl drahé a na energii náročné způsoby dopravy a jeho kresby přivezl do Prahy jeho přítel na kole. S výtvarným projevem může úzce či volně souviset slovo, jak to zřetelně dokládá instalace Lenky Vítkové, v níž rytmus barev a tvarů souvisí s veršem.

Tomáš Džadoň nás přivádí do prostředí, kde se zamýšlí nad působením technické civilizace na krajinu, nad schopností přírody se ubránit nežádoucím vlivům i nad dočasností naší společnosti. Ta může vlastně kdykoliv zaniknout a uvolnit místo jinému způsobu života, který se pak zase začne vyvíjet úplně od nuly. Reaguje tak na bezohlednou činnost těch, kdo se zajímají jen o svůj materiální prospěch.

Rakouská umělecká dvojice Nicole Six a Paul Petritsch shromažďovala prvky související s životem v budově Rudolfina, čímž vlastně svým způsobem dokumentovala děje, které zde probíhají, a stopy lidí, kteří tu pracují nebo navštíví koncert či výstavu. Zajímalo je však také okolí, do něhož je budova zasazena.

Do tvorby Habimy Fuchs se promítají souvislosti mezi různými epochami, mezi rozdílnými přístupy k životu, mezi odlišnými způsoby vnímání světa a také ze zcela jiných kořenů vyrůstajícími kulturami. Přemýšlí nad jejich přínosem, poměrem mezi racionálními a iracionálními složkami.

Patricia Fexová umí přesně a přitom uvolněně vyjádřit děje, které probíhají v otevřeném, nebo dokonce nekonečném prostoru. Dokáže velmi citlivě zacházet s měřítkem, se vztahem mezi detaily a celkem. Tomáš Moravec svou instalací vyjadřuje pomíjivost každého společenství a také možnost dalšího pokračování (nebo i zastavení) vývoje. Zajímá ho působení civilizace na přírodu, souvislost mezi tím, co se odehrává na zemi, a procesy odehrávajícími se v celém vesmíru. Zabývá se i naším respektem k vlastní minulosti. Důležitou součástí projektu je také provedení Cageovy skladby Ryoanji několika členy České filharmonie, které se v průběhu výstavy několikrát opakuje.