Hlavním důvodem prodejního neúspěchu této hračky bylo, že místo, aby si s ní malé holčičky hrály a braly ji jako svou nejlepší kamarádku, děsila je k smrti. Z plechového těla panenky se totiž šířily zvuky, které nepřipomínaly lidský hlas, ale spíše nesouvislé skřeky. Slovům nebylo vůbec rozumět. Porcelánová hlava neladila s těžkými dřevěnými končetinami a na zádech měla kliku k pohánění fonografu.


Edisonova mluvící panenka byla prvním pokusem o reprodukci zvuku pro komerční a zábavné účely. Osmnáct mladých žen namluvilo do strojů oblíbené dětské říkanky, jako např. Mary měla malé jehňátko nebo Sviť sviť malá hvězdičko. V roce 1888 byla nová hračka uvedena na trh a u novinářů vyvolala nadšení. Reakce dětí byly ale velmi negativní. Panenka je děsila k smrti.


Děti samozřejmě nedokázaly otáčet klikou rovnoměrně, a tak se z panenky ozýval hororový skřek. Jemný mechanismus fonografu byl příliš citlivý na hrubé zacházení a způsobil rychlé opotřebení voskového záznamu. Klika na spouštění zvuku se snadno ztratila nebo se porcelánová hlava rozbila. Albert Blake, Edisonův hračkářský zástupce společnosti Horace Partridge & Co., mu v roce 1890, podle dochovaného dopisu, který je nyní ve sbírkách Národního historického parku v New Jersey a je umístěn na webu Nps.gov, napsal: "Řadu vašich panenek nám vrátili, že něco není v pořádku. Nedávno nám poslali pět nebo šest panenek zpět kvůli tomu, že se díly uvnitř uvolnily a tím pádem nemluví. Jedna panna se vrátila s tím, že po hodinovém používání hlas stále slábne tak, že nejde rozeznat co panenka říka." V květnu, pouhé dva týdny po uvedení panenek na trh, je Edison stáhl z prodeje.


Přesný počet prodaných hraček není znám. Podle odhadů mohlo být z Edisonových laboratoří ve West Orange během tohoto krátkého období expedováno více než 2 500 panenek. Dnes je tento Edisonův vynález vzácným pokladem a nutno podotknout, že zásadní měrou přispěl k rozvoji technologie záznamu zvuku.