Ilustrační foto: archiv JL
Program festivalu Den architektury se v sobotu zastaví také v Jihlavě.
V krajském městě se chystá na 3. 10. komentovaná procházka areálem Psychiatrické nemocnice se stavbami architektů Bohuslava Fuchse a Bedřicha Rozehnala. Koncepce areálu na Brněnském kopci byla navržena ve 30. letech, vedle pavilonů je tu ke zdařilým stavbám řazena hospodářská budova.
Během procházky s výkladem historika architektury a UNArchitekti bude připomenuta původní koncepce a realizované i nerealizované stavby. Odborníci též zhodnotí aktuální stav areálu. Sraz je na místě ve 14 hodin.
Na Vysočině jsou festivalové akce organizovány též v dalších městech. Ve Žďáru nad Sázavou je sraz 3. 10. v 10 hodin na parkovišti pod městským úřadem. Pojede se na autobusový výlet do nitra Žďárských vrchů.
V Třebíči je sraz 1. 10. v 17.30 (Cyrilometodějská 48/4) na vycházku s městským architektem Jaroslavem Hulínem. Dále pak 2. 10. v 16 hodin (před Městskou spořitelnou na Karlově náměstí) ke skupinovým prohlídkám objektu po 20 minutách a ještě 3. 10. ve 14.30 (Otmarova 30/22) k besedě o tématu nové přístavby Katolického gymnázia.
V Humpolci je sraz 3. 10. ve 14 hodin (galerie 8smička – zóna pro umění) k workshopům pro děti a v 16 hodin k vycházce městem s místními architekty.
V pořadí desátý ročník festivalu Den architektury se koná po celé ČR do 7. října. Kompletní program je k dispozici na stránkách www.denarchitektury.cz a www.filmarchitektura.cz.
Diskuze k článku
PŘEVZATO
Pozvánka na výstavu životního díla architekta Bedřicha Rozehnala
Výstava se koná v Galerii Jána Šmoka, Střední umělecké školy grafické, Dvořákova 12. Jihlava.
Vernisáž se uskuteční ve středu 9. listopadu v 16 hodin.
Otevřena bude ve dnech školního vyučování SUŠG.
pondělí-středa: 9:00 – 12:00 a 13:00 – 17:00, sobota: 9:00 – 12:00
Výstava potrvá do 10. prosince 2011.
Autorem výstavy je Mgr. Jindřich Chatrný z Muzea města Brna. Podklady a originální materiály pochází z pozůstalosti, kterou Muzeu města Brna darovala architektova dcera Ing. arch. Eva Rozehnalová.
Výstavu doprovází obsažný katalog, který podrobně mapuje architektův život i tvorbu.
Je věnován památce českých a slovenských architektů perzekvovaných a uvězněných komunistickým režimem.
V Jihlavě byl podobně postižen spolužák Ing.arch.Jan Sedlák.
Ing.arch. Martin Laštovička,který na poměry na FA v roce 1989 upozornil má s tím problém dodnes.
Výstava díla pana Profesora Rozehnala bude otevřena v těchto dnech v Jihlavě,
kde realizoval „Administrativní, obytný a hospodářský pavilon“ v areálu psychiatrické léčebny.
Její ředitelka MuDr.Drlíková se o objekt dobře stará.
V roce 1992 mi umožnila realizovat dílčí návrhy interiéru.
Již 17.4.1938. byla jihlavská veřejnost v tisku seznámena jednoduchými a výstižnými slovy s jeho záměrem.
Pavilon slouží dodnes, je dokladem o solidnosti, nadčasovosti a funkční kvalitě jeho architektury.
Není co dodat k stručnému v roce 1938 publikovanému článku.
Prof. Dr. Ing. arch. Bedřich Rozehnal navrhl celou řadu projektů regionálních a klinických nemocnic.
Poblíže Jihlavy je to nemocnice v Dačicích a v Novém Městě.
Tato činnost byla po válce završená Dětskou klinickou nemocnicí v Brně - Černých Polích.
Ve své době byla stěžejním dílem, který prezentoval kvalitu a ducha československé architektury ve světě.
V roce 1945 byl B.Rozehnal jmenován profesorem na Vysoké škole technické dr. Edvarda Beneše v Brně,
kde se stal oblíbeným pedagogem.
Nepotřeboval zjišťovat prezenci, na jeho zaplněných přednáškách se tísnili za dveřmi i ti, kterým nebyla určena. Jeho aristokratický zjev, jednání a osobitá architektura vadila soc. realistickým přisluhovačům.
Ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1960 odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky.
Postižena byla i jeho rodina včetně bytu.
Dcera Eva nesměla být zaměstnána v Brně. V Jihlavě, kam z Brna odešla ani nemohla být zaměstnána ve státním ústavu.
Po propuštění z vězení se stal Rozehnal ředitelem Ústavu tvorby životního prostředí VUT, na jehož stavební fakultu se vrátil jako profesor.
V roce 1970 byl v plném rozsahu rehabilitován.
Stal se předsedou Svazu architektů Jihomoravského kraje. Po vstupu vojsk v roce 1968 byl SA zrušen.
Nový svaz byl založen na selekci nepohodlných.
Na fakultě architektury v Brně byl profesor Rozehnal opět nežádoucí osobou.
Měl charakter a hluboké znalosti, obdobně jako PhDr. František Hoffmann ve svém oboru Jihlavě.
Již v roce 1967 proběhla jeho první výstava celoživotního díla v Domě pánů z Kunštátu v Brně a měla reprízy v Liverpoolu a poté ve Fragnerově galerii v Praze.
Výstava v Jihlavě je získána, díky pochopení ředitele Grafické školy Mgr. Dušáka, po výstavě ve Zlíně.
Pro nás, jeho studenty, byl pan profesor Rozehnal stěžejním zdrojem vzdělání, které jsme jako architekti získali.
O architektuře a typologii nám přednášel osobitým a neobyčejně zajímavým způsobem.
Možnosti řešení složitých nemocničních provozů nám objasňovat poukazem na svá realizovaná díla.
Profesor Rozehnal nám říkal, že první etickou povinností architekta je pomoci nemocným a postiženým.
Celé své životní dílo věnoval snaze o realizaci nového pojetí zdravotnického zařízení.
Své názory a návrhy publikoval v knize:
„Cesta k řešení nemocniční otázky města Brna“.
Leitmotivem jeho architektury je funkční přehledná dispozice, která umožní vytvořit střízlivou a nadčasově hodnotnou fasádu.
Její rozčlenění,funkčnost a rozmanitost netvořila barva,
ale materiál. Jeho návrhy mají sociální citlivost a ekonomické pojetí, nejenom provozní, ale i finanční.
Atelier profesora Rozehnala byl ostrovem pohody a pravdy vyčnívající z moře soc-realistické šedi.
Byl umístěn v klidném prostředí Brna, na Rybářské ulici, poblíže Výstaviště.
V přízemí byl sochařský a malířský atelier.
Jeho asistenti, zejména architekt Jaromír Sirotek a Ruller byli plně integrováni do pojetí jeho funkcionalistické architektury.
V katalogu, který je na výstavě k dispozici, je na stránce 18. jeho vzpomínka na pana profesora Rozehnala.
Článek by měl být čten. Objasňuje z nadhledu noblesního architekta ojedinělým a výstižným stylem vývoj poměrů v architektuře po roce 1945. . . . .
Není snadné stručně vyjádřit co pro nás pan profesor Rozehnal znamenal.
Jeho konzervativní styl a slušnost učitele ve vztahu k žákovi.
Měl k nám, na rozdíl od ostatních profesorů individuální, soukromý vztah, který přetrval léta.
Je asi nad možnosti tohoto článku uvést, že zprostředkoval spolupráci se svými kolegy. Prof. Cigánkem na rekonstrukci Sklípku, kterou byl dán základ nové metodiky rekonstrukcí v Jihlavě.
Prof. Veselým na Pávovském dálničním přivaděči,
Prof. Lederem na lávce přes Březinovy sady.
Výstava díla pana profesora Rozehnala je zajisté pouze ukázkou jeho práce.
Široký záběr jeho realizací obsahuje návrhy v rozsahu od rodinných domů přes pavilony až k urbanistickým areálům nemocnic. Pochopit plně kvalitu jeho díla je možno snad teprve v souvislosti se znalostí evropské architektury.
Jeho architektura není bombastická. Ve svém pojetí zdravotnického zařízení se držel spíše horizontu fasády a pavilónového řešení nemocničního areálu.
Ve svém humanismu se snažil nabídnout pacientu styk s přírodou v nemocničním parku.
Profesor Rozehnal byl jako architekt umělec, který nejenom uměl prezentovat své návrhy. Jeho životní filozofii, je možno pochopit, lépe než slovy, tematikou a citlivě snovým vyjádřením ve výtvarném díle.
Prosím návštěvníka, aby se zamyslel nad jeho grafickým listem „Ukřižování Krista“.
Ing. arch. Zdeněk Gryc Jihlava středa, 2. listopadu 2011.
PŘEVZATO
Páni profesoři Fuchs a Rozehnal v těžkých dobách soc-real se nám snažili vštípit zásady funkcionalismu. Poukazovali na tu či onu svoji stavbu, kterou jsme znali a povídali o složitostech, za kterých byla realizována. Fuchs dával k lepšímu historii hotelu Avion v Brně. Byla to sázka s kolegy, vsadil se, že navrhne a realizuje funkční hotel na problematické, tuším šestimetrové parcele, na České ulici v Brně. Ilustrovali tak na příkladech konstrukci a funkci architektury. Žáci na ně s láskou vzpomínají. Byli v padesátých létech ve svých názorech na architekturu ojedinělí. Oba pak za tyto snahy stanuli v roce 1959 před soudem. Rozehnala dokonce na 4 roky zavřeli.
Naposledy jsem se setkal s panem profesorem Fuchsem v roce na jaře 1970, na chodbě Nové radnice v Brně. Jednání, které se zde konalo, stejně jako sympózium svolané 5. 11. 1968. do Kroměříži a 14. 6. 1976 do Jihlavy se týkalo využití a ochrany památek. Vždy čilý pan profesor se tehdy pomalu pohyboval o holi. Povídal o havárii v autě, která ho potkala někde u Nového Města. Zde ho ošetřili v Rozehnalově nemocnici. S humorem dodával, že mu už zaplatil předem, úvodním článkem v knize „ K nemocničnímu plánu zemského hlavního města Brna“, který vyšel v roce 1949. Za předsednickým stolem seděl tehdy mimo Fuchse i Jiří Kroha. Ve všech pádech zde byla skloňována vila Tugendhat a teorie památkové péče všeobecně.
Krajské středisko památkové péče v Brně u příležitosti – celostátní konference o ochraně památek moderní architektury - k pětasedmdesátým narozeninám národního umělce Bohuslava Fuchse – publikaci:"architektonické dílo Bohuslava Fuchse v Brně“, kde na straně 7, 8, 9, 10 a 11 je “seznam staveb Bohuslava Fuchse na území města Brna, schválených jako kulturní památka“.
Hodně jsem toho slyšel o požadavcích památkářů na rámy oken Fuchsovy Sokolovny v Jihlavě. Vzpomínám na všechny ty „ex post“ debaty okolo Zemanovy kavárny v Brně.
Jak bylo litováno, že byla tato stavba od pana profesora Fuchse zbourána.
KÉŽ BY PÁN BŮH JIHLAVSKÉ OUŘADY PŘI ROZUMU ZACHOVATI RÁČIL,
abychom nemuseli litovat další demolice významné Fuchsovy stavby, tentokrát v Jihlavě. Vzpomínám, jak o ní mluvil pan Profesor Rozehnal, když se nám snažil vyložit, co jsou to lyrické prvky ve funkcionalistické architektuře. Jako příklad uvedl Fuchsovo točité schodiště u hmoty kotelny předmětného pavilonu v Jihlavě.
Ing. arch. Zdeněk Gryc
-------------------------------------------
Archiv Jihlava
k rukám ředitelky
Vážená a milá paní doktorko, Jihlava pondělí, 14. února 2011.
Mgr. Petr Dvořák mne nedávno informoval o Vaší snaze zachovat funkcionalistickou stavbu, hospodářského pavilonu staré nemocnice, navrženého profesorem Fuchsem. Poněkud jsem upadl do těchto snah. Z materiálů - výkresů, které mi poskytl a mých operativně učiněných fotek jsem sestavil jakési leporelo. Petr měl sezení s děkanem, kterého se snažil v tomto směru o-svítiti.
Snad by, v těchto souvislostech, stálo za pokus - vnuknutí vysoké škole Polytechnické - že by mohla založit svoji kulturní pověst na ostatcích mírně historické architektury, tedy staré budovy soudu a Fu-chsově fu-nkcionalismu.
Minulost Fuchsova pavilonu má neposkvrněnou humanistickou minulost, která je vtělena i do čistoty a jednoduchosti jeho konstrukce, dispozice a fasády.
JAK SE CÍTILI ZA TOTÁČE
Fuchs a Rozehnal,
autoři areálu Psychiatrické léčebny :
--------------------------------------------------
8/7 66
Milý Bedřichu,
Doplňuji ještě dnešní náš telefonický
rozhovor.
Děkuji za milý blahopřejný dopis.
Potěšil mne hlavně proto, že byl jistě
zcela upřímný, neformální a ze
starého přátelství.
A proto aby těch "červených" číšek
bylo ještě hodně. /nezapomeň, že
mnoho lidí "lidí" se o nás pečlivě
stará - ovšem v tom negativním
smyslu. /
Jsem ti oddaný
Bohuslav Fuchs
Paměť a dějiny 4/2019
Aktuální číslo Paměti a dějin připomíná méně známé téma: během politických procesů 50. let skončilo za mřížemi mnoho architektů, inženýrů, památkářů a techniků, většinou špičkových a zkušených specialistů.
Ve věznicích pro ně vznikly tzv. technické ústavy, kde tito novodobí „otroci s inženýrským diplomem“ projektovali sídla národních výborů,
sorelové kulturní domy, pětiletková sídliště či exkluzivní letovisko na Orlíku pro komunistické pohlaváry.
Série článků a rozhovorů odkrývá souvislosti tohoto fenoménu, který se komunistickému režimu podařilo před veřejností téměř dokonale utajit.
Převzato:
Případ Rozehnal – od vrcholu
kariéry k zatčení
Abychom pochopili osudy Bedřicha
Rozehnala za komunistického režimu,
je třeba se podívat, v jaké situaci
a postavení se nacházel v druhé
polovině 40. let. Léta 1945–1948 pro
něj byla nepochybně vrcholem tvůrčí
kariéry. Již zmíněné projekty nemocnic,
vedle kterých projektoval další,
menší stavby, mu zajistily finanční
nezávislost a možnost žít stále duchem
první republiky – tedy spojovat
elegantní luxus s kultivovaným společenským
životem. Rozehnal chodil
vždy skvěle oblečen, vlastnil kvalitní
automobil a pořádal například soukromé
domácí koncerty klasické
hudby se svými přáteli známými
hudebníky, houslistou Alexandrem
Plockem a klavíristou Josefem Páleníčkem.
Kromě toho se po roce 1945 stal
také mimořádným, od roku 1949
řádným profesorem na Vysoké škole
technické dr. Edvarda Beneše v Brně
(po roce 1948 VUT – Vysoké učení
technické), kde vyučoval navrhování
užitkových staveb. Díky své klidné
povaze a osobnímu kouzlu byl jedním
z nejoblíbenějších zdejších pedagogů.
Studenty bral na exkurze na stavby.