Hradní kancléř Mynář hrál ve vymahačském byznysu důležitou roli, potvrzují soudní dokumenty
- Kancléř prezidenta republiky Vratislav Mynář byl v minulosti zapojen do miliardového vymahačského byznysu kolem pražského dopravního podniku více, než dosud připouštěl.
- Kromě účasti na valných hromadách společnosti Credit Management vystupoval jako akcionář firmy a člen jejího vedení také oficiálně u soudu. Píše se to v rozsudku, který má Radiožurnál k dispozici.
- Credit Management je jednou z firem, které zhruba před deseti lety vydělávaly na lukrativním vymáhání pokut za černé jízdy v Praze.
- Mynář dosud jakýkoliv vlastnický podíl ve firmě odmítal.
„Nejsem vlastníkem společnosti Credit, jak jste to říkala...?“
Právě tak Vratislav Mynář v roce 2013 v rozhovoru pro server Aktuálně.cz odmítal, že by byl kdykoliv v minulosti skutečným podílníkem ve firmě Credit Management. Ta vydělávala na lukrativním vymáhání pokut pražského dopravního podniku.
S akciemi firmy sice Mynář přišel v letech 2006 a 2011 dvakrát na valnou hromadu, prý tam ale pouze zastupoval přítele a skutečného akcionáře, advokáta Romana Ambrože. „Bylo to v momentě, kdy byl v nemocnici a já jsem ho zastupoval,“ tvrdil.
Mynář se angažoval při prodeji břidlicového dolu Číňanům. ‚Šlo o ekonomickou diplomacii,‘ hájí se
Číst článek
Jenže podle nového zjištění Radiožurnálu Mynář o čtyři roky dříve svědčil u soudu ve sporu mezi Credit Managementem a jeho bývalou zaměstnankyní, a to právě jako akcionář firmy a její manažer.
„Z výslechu svědka Ing. Vratislava Mynáře vzal soud za prokázané, že jako člen vedení žalované a akcionář znal žalobkyni jako zaměstnankyni žalované a naposledy se s ní setkal někdy na jaře roku 2008,“ konstatuje se v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 z 26. srpna 2009, jenž Radiožurnál získal na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.
‚Šikanózní dotazy‘
Z formulace soudu vyplývá, že současný hradní kancléř musel svůj blízký vztah k firmě popsat u výslechu sám.
„Pokud soud v rozsudku uvede, že určitou informaci zjistil z výslechu svědka, pak je zřejmé, že ji svědek uvedl při svědecké výpovědi,“ nastínila v obecné rovině šéfka Soudcovské unie Daniela Zemanová.
„Z výslechu svědka Ing. Vratislava Mynáře vzal soud za prokázané, že jako člen vedení žalované a akcionář znal žalobkyni jako zaměstnankyni žalované a naposledy se s ní setkal někdy na jaře roku 2008.“
Obvodní soud pro Prahu 7
Mynář rozpor mezi svými dřívějšími vyjádřeními a oficiální svědeckou výpovědí u soudu neobjasnil. Na otázky, které si vyžádal písemně, neodpověděl s tím, že Radiožurnál ho má napříště kontaktovat výhradně v záležitostech týkajících se jeho veřejné funkce kancléře prezidenta.
„Bohužel si nevybavuji detaily staré přes deset let a považuji vaše šikanózní dotazy za praktiky hraničící s estébáckým fízlováním,“ napsal Radiožurnálu v SMS zprávě.
Roman Ambrož na zaslané otázky neodpověděl a bez odpovědi je ponechalo i současné vedení společnosti Credit Management.
Na dotazy Radiožurnálu nereagoval ani mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.
Mynář prý neměl informace
Vratislav Mynář v době fungování vymahačského byznysu v Praze podnikal a nezastával žádnou veřejnou funkci. Koncem roku 2010 se stal předsedou Strany práv občanů-Zemanovců.
Podle dokumentů z obchodního rejstříku se zúčastnil coby akcionář dvou valných hromad společnosti. První byla v roce 2006 a tehdy podle zápisu držel dvě třetiny akcií Credit Management. Druhá pak proběhla na konci roku 2011, kdy se prokázal vlastnictvím jedné třetiny akcií.
‚Mynářův penzion‘ musel vrátit 975 tisíc. Úředníci proveřují i další dotaci na wellness centrum
Číst článek
V roce 2013 kancléř již zmíněném rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, že o činnosti firmy, jejímiž akciemi v hodnotě až čtyř milionů korun se na valné hromadě prokázal, nemá žádné informace. A pokud by se prokázalo, že její podnikání skutečně stojí hlavně na vymahačském byznysu, tak by z toho vyvodil osobní zodpovědnost.
„Pokud je něco špatně, jsem natolik čestný člověk, že se lidem omluvím, že jsem nemluvil pravdu, protože jsem ty informace neměl,“ řekl tehdy. „Ověřím si tyto informace a podle toho, jak moc to bude závažné, tak z toho vyvodím odpovědnost,“ dodal.
Byznys v řádu miliard
Podle Daniela Hůleho z organizace Člověk v tísni, který dlouhodobě zastupuje dlužníky v exekucích, představovalo vymáhání pohledávek z pokut hlavní náplň činnosti firmy.
„Se společností Credit Management jsme se setkávali prakticky jenom v souvislosti s vymáháním dluhů. A v naprosté většině případů to byly dluhy za jízdu načerno, tzn. obchod s dopravním podnikem,“ přiblížil.
Vymáhání pokut od černých pasažérů pražské veřejné dopravy z přelomu minulého desetiletí Hůle označil za jeden z nejvýhodnějších obchodů té doby, který ročně generoval zisky v řádu stamilionů korun.
Firma kancléře Mynáře dostala pokutu 300 tisíc za nepovolené zasněžování sjezdovky v Osvětimanech
Číst článek
Princip byl jednoduchý: pokuta za jízdu načerno byla 800 korun, ale pokud jí černý pasažér nezaplatil včas, navýšila se o náklady na exekutora a advokáta až na necelých 20 tisíc korun.
Miliardovou zakázku na odkup pohledávek získala v roce 2008 bez výběrového řízení od Dopravního podniku Praha společnost Tesille ditta. Ta ale jejich část přeprodávala třem dalším spřízněným a personálně propojeným firmám – Credit Management, Tesille ditta services a Credit Management Services.
Ve všech zmíněných společnostech figuroval v různých funkcích až do roku 2012 Mynářův dlouholetý známý Martin Horák. Ten se stal zároveň v roce 2010 na jeden rok ekonomickým ředitelem Dopravního podniku Praha a ocitl se tak v přímém střetu zájmů.
Přerozdělování pohledávek
Právě v přeprodávání pohledávek mezi čtveřicí spřízněných firem byl podle Daniela Hůleho hlavní trik, který umožnil další umělé navyšování zisků.
Pokud měl jeden černý pasažér více pohledávek, nespravovala je jen jedna firma, ale rozdělily si je všechny zainteresované společnosti. Každá z nich tak mohla účtovat další vysoké náklady na řízení.
„Pražský dopravní podnik průměrně vymáhá pět pokut za jízdu načerno za jedním černým pasažérem, ale vůbec není výjimkou, když to je několik desítek pokut. A ve chvíli, kdy by soud ty pohledávky sloučil, najednou na tom vydělají nesrovnatelně méně – o řád méně, než když to udrží odděleně,“ vysvětlil expert na exekuce.
Průzkum: Některé banky a úvěrové společnosti mají až 15letou promlčecí lhůtu. Zákon počítá se třemi roky
Číst článek
Systematické přeprodávání pohledávek mezi čtyři firmy podle něj takovému slučování pohledávek zabránilo, protože formálně je drželi různí věřitelé. V praxi tak bylo podle Hůleho běžné, že jeden dlužník měl pohledávky vůči všem čtyřem zainteresovaným společnostem.
Například za deset nezaplacených pokut by v případě sloučení pohledávek měl černý pasažér podle výpočtů Člověka v tísni zaplatit zhruba 35 tisíc korun, reálně ale kvůli jejich rozdělení mezi čtyři firmy dlužil až 190 tisíc korun.
„Máme tu nyní bohužel tisíce lidí, kteří kvůli tomu mají obrovské dluhy,“ poznamenal Hůle.
Smlouvu na vymáhání pokut s Tessile ditta vypovědělo vedení dopravního podniku v roce 2012 jako nevýhodnou.
Týdeník Euro tehdy informoval, že celý systém vydělal zainteresovaným firmám za čtyři roky fungování až 1,2 miliardy korun.
‚Bylo to dost úporné.‘ Kancléř Mynář opakovaně lobboval u ministrů spravedlnosti kvůli kauze Lány
Číst článek
Podle Hůleho to ale bylo ve skutečnosti ještě více. „Byl to skutečně enormní byznys. My se domníváme, že pohledávky vymáhané subjekty, které je odkoupily od pražského dopravního podniku, se ročně pohybovaly celkově kolem jedné až dvou miliard,“ vysvětlil.
Zároveň ale upozornil, že není jasné, jaké procento z pohledávek firmy reálně dokázaly na dlužnících vymoct.
Sponzoři Zemanovy kampaně
Vratislav Mynář kromě držení akcií na valných hromadách Credit Managentu působil v letech 2009 až 2012 také jako místopředseda představenstva Tessile ditta services. Ve společnosti Credit Management Services pro změnu figurovali lidé z okolí kontroverzního lobbisty Ivo Rittiga.
Od vymahačského byznysu kolem dopravního podniku přitom vede přímá linka k první prezidentské kandidatuře Miloše Zemana z roku 2013, jejíž financování měl Mynář na starosti.
Mezi nejštědřejšími dárci se objevili lidé z vymahačských firem – kromě Horáka a Ambrože také další dlouholetý Mynářův známý (a rovněž akcionář Tessile ditta services a Credit Managementu) Vladimír Pavlík. Ten s Mynářem figuroval i v kontroverzní kauze Petrcíle, v níž šlo o složitý proces odstátnění ostravské Nové huti.
