Petr Nikodém hodnotí poslední závod v Sedlčanech
Jak asi většina ví, sobotní závody se kvůli průtrži mračen zrušili. Výsledkem byla zkrácena forma závodů stylem setkání mistrů což znamená: jeden den, jeden měřák, dvě rozjížďky, jedno finále a nedej bože, že potřebuješ něco opravit.
Jako první bych asi vyzdvihl přípravu tratě ze soboty na neděli. Trať v sobotu nevypadala úplně sjízdně a většina se bála, že nepojedeme ani v neděli... Za to, že se v neděli jelo, jasný palec hore.
Z měřáku, kde jsme nezvolili nejlépe gumy, bylo nakonec druhé místo, což znamenalo pole-position druhé skupiny do první rozjížďky.
První rozjížďka byla asi nejdramatičtější a pro mě osobně nejdelší. Hned na startu mi jednotka ukázala prostředníček a naznačila, že na nějaký ALS můžu rychle zapomenout. Zrovna v sedlčanských úzkých vracečkách, bylo nenafoukané turbo opravdu pomsta. Sám si myslím, že to pocítil i Radek Jordák jedoucí za mnou. Po dlouhém utrpení a nemožnosti zatočit to nakonec skončilo prvním místem a mírným oddechnutím.
Druhá rozjížďka byla bez problémů (což je sakra vzácný) stylem start-cíl.
No a byla z toho první lajna do finále. Na náš poměr musím říct, že po klidných rozjížďkách. Bohužel start jsem hodně prohrabal a propadl se až na třetí místo. Samozřejmě jsem se chtěl co nejdříve začít posouvat dopředu, ale naneštěstí auto začalo vypínat při každém pokusu o nafoukání turba. Zkusil jsem aspoň kroužit, kdyby náhodou někdo odpadl, ale po nějakém čase začala zhasínat kontrolka za kontrolkou a nakonec, když už baterka ukazovala 6 voltů, jsem se rozhodl, že auto nebudu dal trápit. Nakonec se ukázalo, že naši bestii zastavil krátký kousek padlého kabelu k alternátoru.
Je to trošku smutné zakončení sezóny, ale od začátku víme že letos je to hlavně o testování a zbrojení na příští Evropu. Řekl bych, že umíme být hodně rychlí a že zadarmo to mít nebudou. Po letošku víme, kde co zlepšit a přijdeme silnější.
Chtěl bych poděkovat všem fanouškům, kteří nás podporovali po celou sezónu, jste úžasní a ženete nás vpřed! Taky samozřejmě celému týmu za celosezonní nasazení. Možná se letos ještě někde ukážeme tak zůstaňte naladěni.
PN 29.9.2020
Z měřáku, kde jsme nezvolili nejlépe gumy, bylo nakonec druhé místo, což znamenalo pole-position druhé skupiny do první rozjížďky.
První rozjížďka byla asi nejdramatičtější a pro mě osobně nejdelší. Hned na startu mi jednotka ukázala prostředníček a naznačila, že na nějaký ALS můžu rychle zapomenout. Zrovna v sedlčanských úzkých vracečkách, bylo nenafoukané turbo opravdu pomsta. Sám si myslím, že to pocítil i Radek Jordák jedoucí za mnou. Po dlouhém utrpení a nemožnosti zatočit to nakonec skončilo prvním místem a mírným oddechnutím.
Druhá rozjížďka byla bez problémů (což je sakra vzácný) stylem start-cíl.
No a byla z toho první lajna do finále. Na náš poměr musím říct, že po klidných rozjížďkách. Bohužel start jsem hodně prohrabal a propadl se až na třetí místo. Samozřejmě jsem se chtěl co nejdříve začít posouvat dopředu, ale naneštěstí auto začalo vypínat při každém pokusu o nafoukání turba. Zkusil jsem aspoň kroužit, kdyby náhodou někdo odpadl, ale po nějakém čase začala zhasínat kontrolka za kontrolkou a nakonec, když už baterka ukazovala 6 voltů, jsem se rozhodl, že auto nebudu dal trápit. Nakonec se ukázalo, že naši bestii zastavil krátký kousek padlého kabelu k alternátoru.
Je to trošku smutné zakončení sezóny, ale od začátku víme že letos je to hlavně o testování a zbrojení na příští Evropu. Řekl bych, že umíme být hodně rychlí a že zadarmo to mít nebudou. Po letošku víme, kde co zlepšit a přijdeme silnější.
Chtěl bych poděkovat všem fanouškům, kteří nás podporovali po celou sezónu, jste úžasní a ženete nás vpřed! Taky samozřejmě celému týmu za celosezonní nasazení. Možná se letos ještě někde ukážeme tak zůstaňte naladěni.
PN 29.9.2020
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout