Denisu jsme mohli již vidět na celé řadě soutěží, kromě bronzové medaile z mistrovství Evropy letos vybojovala bronz také na mistrovství České republiky v kategorii bikiny fitness do 170 cm. S kamerou jsme ji zastihli 5 dní právě před mistrovstvím ČR a Vy jste měli možnost se podívat, jak probíhal její trénink zad a bicepsů.
Níže pojďte s Denisou zavzpomínat na její cestu do Španělska a těšit se můžete také na ohlédnutí za mistrovstvím Evropy očima jejího přítele Miroslava Kubce.
Deniso, gratuluji k medaili z mistrovství Evropy! Prozraďte nám, kam Vaše kroky zamířily po návratu do ČR jako první?
Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz a mockrát děkuji. Úplně první kroky, ještě na letišti, vedly na povinný test na COVID-19, který nám zařídil svaz, takže na nás čekalo odběrové auto a nemuseli jsme nikde stát dlouhé řady, za což bych ještě jednou ráda poděkovala.
Kdy jste vyrážela do španělské Santa Susanny? Proběhla cesta hladce, či nastaly nějaké komplikace?
Do Španělska jsme odlétali ve středu brzy ráno s přestupem v Amsterdamu. Všude se nosí roušky, dbají na zvýšenou hygienu, ale žádné neočekávané překvapení nás naštěstí na cestě nepotkalo.
Jaká panovala v české výpravě atmosféra?
Velice přátelská, navzájem jsme si pomáhali a fandili. Podporovali jeden druhého. A když odpadl předzávodní stres, tak jsme si užili spousty zábavy, jak asi mohlo být poznat i z fotek, které jsme vám pravidelně posílali.
Jak jste šampionát vnímala, co se týče organizace a průběhu závodů? Bylo něco, co Vás překvapilo?
Velice přísně dbali na bezpečnostní opatření, při vstupu do backstage každému měřili teplotu, požadovali dezinfekci rukou, pouštěli nás tam po skupinkách. V
backstagi měli oddělené sektory pro každou kategorii a na zemi vyznačenou vzdálenost pro bezpečný rozestup. V hledišti musel mít každý nasazenou roušku, což bylo také velice přísně hlídáno.
Vzhledem k menší účasti šly kategorie rychle za sebou, takže čekání nebylo extra zdlouhavé.
Mít přesně naplánované jídlo poslední dny před soutěží je v případě cestování a hotelových bufetů jistě komplikovanější než v pohodlí domova. Jak jste jídlo řešila Vy?
Na cestu jsme měli vše připravené a sbalené z domova. Hned potom, co jsem zjistila, jak vypadá nabídka jídla na hotelu, jsem byla bez obav. V hotelové kuchyni byli připraveni na závodníky a jejich dietu
- nesolené maso, nesolená rýže, brambory, vejce. Co víc v závěru diety vlastně potřebujeme. (smích) Měla jsem
s sebou i váhu, kterou jsem ale téměř nevyužila, a jídlo jsem si plánovala od oka.
Jaké byly Vaše pocity bezprostředně po vyhlášení, když jste si uvědomila, že si zpět do ČR povezete bronzovou medaili z mistrovství Evropy?
Při vyhlášení jsem byla nejvíc napjatá před vyhlášením nevděčného čtvrtého místa. Když nezaznělo mé jméno, byla jsem už spokojená. Koukala jsem na přítele, jak v hledišti jásá, a už jen čekala na své jméno, které zaznělo hned posléze na bronzové příčce. Byla jsem neskutečně šťastná. Když jsem slezla z pódia, přiběhl přítel, sesypaly se na mě státní trenérky, všichni s gratulacemi a byl to skvělý pocit.
Jaké jsou nyní Vaše soutěžní plány?
Nyní se chystám na Diamond Cup Prague. Dále bych se ráda zúčastnila nominace na mistrovství světa a pak se asi uvidí. V téhle nejisté době radši další větší plány nedělám.
Mockrát děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů! Pokud chcete, máte možnost v závěru někomu poděkovat.
Velké díky patří určitě našim státním trenérkám, které se po celou dobu staraly o všechny závodníky na hale a byly nám vždy při ruce s dobrou radou. Další dík určitě Slávkovi Vinogradovi, který mi kontroloval každý den formu a uklidňoval mě, když jsem den před závody šílela, že jsem tlustá a zalitá. (smích) Největší díky patří mému příteli, který se mnou zvládá nejenom moje nálady, ale i celou přípravu. Prožívá se mnou každý soutěžní den a je mi velikou oporou. A určitě děkuji i ostatním členům české výpravy. Děkuji všem, co mi fandí a posílají spousty zpráv.
Víte, že...
