napsal MS

Od září 1938 do března 1939 padlo při střetech v pohraničí celkem 84 členů bezpečnostních sborů a přibližně 50 vojáků. Péčí historiků a publicistů se jim postupně dostávalo a dostává zaslouženého zájmu a pozornosti. Jenom úzký okruh lidí má ovšem povědomí o tom, že 28. září 1938, tedy v okamžiku, kdy se českoslovanský stát chystal na válku, vyvrcholilo daleko na východě v ukrajinském Žytomyru krvavé divadlo. Prakticky jediným dostupným pramenem je kniha historika Mečislava Boráka Utajené popravy z roku 2014, ze které čerpá i tento článek.

Do okolí Žytomyru a vůbec na celou Volyň přicházeli Češi už ve druhé polovině 19. století. Postupem času zde vybudovali prosperující osídlení, objevovali se i čeští sládci, mlynáři a učitelé. Dokonce i po turbulencích 1. světové a následné občanské války tady zůstalo silné české osídlení, byť většinou už s ruským občanstvím. Hospodářskému rozvoji výrazně pomohl i úvěr ve výši 15 milionů korun od čs. vlády na nákup osiva a strojů.

Soukolí stalinských  procesů se však roztáčelo a za neúspěchy kolektivizace bylo nutné najít viníky. Tak byla v roce 1930 vytvořena „špionážně-diverzní a kontrarevoluční organizace českého Generálního štábu“ s celkem 37 obviněnými za vyzvědačství, nepřátelskou agitaci apod. Část z nich byla odsouzena v červnu 1931, kdy se v Charkově konal tzv. učitelský proces s 21 Čechy (učitelů z nich bylo 12), ve kterém bylo 10 z nich odsouzeno k trestu smrti a zbytek k těžkému žaláři (tresty smrti nakonec nebyly vykonány, nicméně 6 odsouzených bylo zastřeleno za Velkého teroru). Jedním z dalších souzených a popravených byl i Jaroslav Štrombach, bývalý velitel střelecké divize v Žytomyru. Z onoho procesu s „organizací českého Generálního štábu“ dokonce vznikla brožura sloužící jako vzor pro další procesy.

K těm mělo dojít v rámci tzv. Velkého teroru, kdy bylo začátkem července 1937 rozhodnuto o rozpoutání represí vůči nepřátelům režimu, včetně vzniku mimosoudních dvojek a trojek a stanovení kvót na počty zastřelených. V Žytomyrské oblasti měl tuto činnost „pod palcem“ náčelník správ NKVD Lavrentij Trochimovič Jakušev, který už 19. listopadu 1937 ohlásil splnění limitu 800 popravených a žádal o navýšení o dalších 500, což bylo v únoru 1938 potvrzeno. Nakonec byl však přeložen na Krym a zde byl v červnu 1939 odsouzen za porušení disciplíny (popravoval i po okamžitém zastavení činnosti trojek; osobně měl za dva dny zastřelit 553 lidí) na 20 let v gulagu. Už v roce 1941 byl však propuštěn a opět se vrátil ke své černé práci. Ve funkci ho vystřídal Grigorij Matvejevič Vjatkin, kterému ukrajinský lidový komisař vnitra jasně naznačil jeho další činnost: Pokud nechceš, abych tě zavřel, běž tam a zorganizuj trojku, je třeba postřílet nejméně 500 lidí za den… A když budeš mudrovat… Před námi se neschováš, dozvíme se to, zavřeme tě a zastřelíme“.

Vjatkin se skutečně činil. Zatímco za jeho předchůdce Jakuševa měla trojka při správě NKVD v Žytomyru 27 zasedání, při nichž bylo souzeno 4 326 lidí a k zastřelení určeno 1 952 lidí, za Vjatkina to bylo jen 5 zasedání, při nichž bylo souzeno 1 999 obviněných, a zastřeleni byli všichni. Roztočené soukolí se začalo dotýkat i Čechů, kteří byli už dlouho podezřelí. Základem se stalo falešné obvinění sahající do dvacátých let, kdy měli už odsouzení Jaroslav Štrombach (tehdy už mrtvý) a učitel Antonín Vodseďálek (živořící na Solovkách) zakládat pod rouškou Sokola „české vojensko-povstalecké družiny“, z nichž měl Štrombach na konci 20. let vytvořit „České družstvo“. V době Velkého teroru měli v jeho čele stát stolař Štěpán Toman, pivovarský účetní Josef Jandura, finanční inspektor Václav Holan a stavební inženýr Václav Holan (který včas odjel do Československa). Jandura surovým metodám při výsleších odolával měsíc, Holan 53 dnů a Toman dokonce 80 dnů. Styk s Československem měl zajišťovat jistý Josef Vlasák navštěvující Ukrajinu pod hlavičkou Inturistu a Josef Jandura mající kontakt na konzulát v Kyjevě. Úkolem bylo „seskupování českých povstaleckých kádrů, jejich přípravu na ozbrojené povstání v době intervence ze strany Německa, a provádění výzvědné práce na území SSSR v zájmu československé rozvědky“.

Měly být vytvořeny 4 družiny a 12 odboček; ve spisech se objevovala podivná obvinění od úmyslu zapálit za války elektrárnu v Žytomyru, přes otrávení kolchozních koní a vepřů, nekvalitní opravy kolchozních strojů, úmyslné osetí pole neošetřeným chmelem, aby se neurodilo, až po obvinění pošťáka že „často schválně pletl poštovní zásilky a dlouho je zadržoval, také nechával stát lidi dlouho ve frontě a byly i případy, že přišedší zásilku poslal zpátky.“ V případě Václava Holana v obvinění stálo: „„Je obviněn z toho, že byl od roku 1928 členem české vojensko-povstalecké organizace, do níž byl zapojen vedoucím fašistické organizace Vodseďálkem. Na základě zadání této fašistické organizace vedl mezi obyvatelstvem kontrarevoluční činnost, spojoval české povstalecké kádry a připravoval je k ozbrojenému boji proti sovětské vládě. Od roku 1931 patřil do vedení fašistické vojensko-povstalecké organizace a až do zatčení řídil tzv. odbočky. V období občanské války byl Holan aktivním členem Petljurovy politické ozbrojené skupiny, v letech 1920 až 1930 byl členem české nacionálně-šovinistické organizace Sokol, do níž ho zapojil český důstojník Belik. Za aktivní kontrarevoluční činnost v roce 1930 byl zatčen orgány GPU.“

Zatýkání probíhalo od 17. února do 7. srpna v Žytomyru a okolí, celkem bylo zatčeno 80 lidí, z toho 78 Čechů a 2 Němci. Nejstaršímu zatčenému bylo 67 let, nejmladšímu 28, polovinu tvořili kolchozníci, dále mezi nimi dělníci, zámečníci i několik úředníků. Situaci poněkud „komplikoval“ fakt, že oblastní trojka od května nezasedala a bylo jasné, že shromážděné „důkazy“ by ani sovětské mašinérii nestačily. V polovině září však vyšel příkaz zřídit „zvláštní trojky“ ukrajinské NKVD, které měly dořešit rozpracované případy. Na třetím zasedání zvláštní trojky Žytomyrské oblasti přišla řada i na „České družstvo“; osmdesátka obviněných byla mezi 408 oběťmi, které byly v ten den odsouzeny k smrti.

Odsouzení byli zastřeleni na svátek svatého Václava 28. září 1938, jemuž byl zasvěcen i kostel v České Krošni, který někteří obvinění navštěvovali. Podivná náhoda…

pravděpodobné místo popravy 78 Čechů a 2 Němců dne 28. září 1938 (zdroj: Paměť a dějiny 2018/03)

V ten den ve vzdáleném Československu vrcholila mobilizace a den předtím navštívil zástupce velitele sovětského letectva gen. Jakov Šmuškevič pardubické letiště a dojednával zde (nebo se aspoň tak tvářil; velice ho zajímaly veškeré informace o čs. letectvu) případnou sovětskou vojenskou pomoc. Předtím navštívil Československo přímo velitel sovětského letectva gen. Jakov Alksnis, se kterým i dříve jednali vrcholní představitelé naší armády; byl zatčen už v listopadu 1937 a v červenci 1938 byl popraven. Šmuškeviče přes obrovské zkušenosti ze Španělska zatkli v nemocnici 8. června 1941 a 28. října 1941 ho popravili. Podobný osud čekal i na tehdejšího sovětského vyslance v ČSR Alexandrovského.

16. listopadu 1938 došlo i na náčelníka oblastní správy NKVD Vjatkina, který byl odpovědný za hromadné represe v Žytomyru. Byl zatčen a obviněn za členství v pravicově-trockistické organizaci. 22. února 1939 byl vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR k trestu smrti a ještě týž den byl zastřelen.

Celkem bylo na Ukrajině v letech 1919 – 1941 zastřeleno celkem 661 Čechů.

Onoho 28. září 1938 byli zastřeleni: Vladimír Blocký, Josef Bohanský, Antonín Borůvka, František Bureš, Jan Černý, Václav Černý, Vladimír Defler, František Dlouhý, Antonín Dostál, Antonín Fischer, Václav Fischer, Václav Fortelka, Vladimír Fortelka, František Froněk, Alexandr Hepfel, Josef Hepfel, Mikuláš Hepfel, Josef Holan, Václav Holan, Alexandr Horák, Alexandr Hřeblík, František Hütter, Josef Jahoda, Josef Jandura, Vladimír Jasanský, Václav Knobloch, Antonín Kocián, Antonín Kohlmorgen, Josef Kopecký, Josef Kopecký, Jan Krtil, Josef Krtil, Josef Křivánek, Jaroslav Kučera, Vladimír Kučera, Josef Ledvinka, Vladimír Ledvinka, Emanuel Lulák, Josef Lulák, Jaroslav Malý, Václav Mol, Antonín Novák, Josef Nová, Vladimír Novák, František Novotný, Václav Pertl, Vladimír Pilař, Václav Pišl, Josef Pokorný, Pavel Pokorný, Václav Pokorný, Jaroslav Procházka, Josef Procházka, Josef Procházka, Vladimír Pšenička, Václav Rajm, Heinrich Reiz, Mikuláš Seřínek, Robert Schulz, Jan Skeřík, Václav-Miloslav Skeřík, Antonín Spála, Václav Šipl, Josef Šnídl, František Šťastný, Alois Štěp, Josef Štěp, Václav Štěp, Václav Šulc, Josef Tejkl, Jaroslav Tichý, Josef Tichý, František Toman, Štěpán Toman, Vladimír Toman, Vilém Vanhrovský, Václav Vlasák, Josef Zářecký, Josef Zeman a Josef Zikmund.

Čest jejich památce!