Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Óda Národní galerie na Mikuláše Medka. Výstava aspiruje na kulturní událost roku

Kultura

  5:00
PRAHA - Národní galerie připravila Medkovu retrospektivu v převratném stylu.

Lidský úděl. Cranachovská nadlyrika s imperialistickou květinou, plátno z let 1953 až 1954. foto: Národní galerie

Dlouho očekávaná výstava Mikuláše Medka, pořádaná Národní galerií v Praze (NGP), snese srovnání s podobně velkorysými expozicemi ve světových metropolích. Pro galerii je to zatím nejrozsáhlejší instalace věnovaná jednomu autorovi, pro Mikuláše Medka první komplexní pohled na jeho tvorbu, která je veřejnosti představena ve všech důležitých souvislostech.

Velký žíznivý anděl, 1973, autor Mikuláš Medek.
Mikuláš Medek - Sklenice plná nepokoje VI.

Retrospektiva Mikuláše Medka (1926–1974) nese název Nahý v trní podle obrazu, do něhož umělec vtiskl své celoživotní trauma, vyplývající z jeho představ o útrapách lidské existence. Kurátorka Lenka Bydžovská rozdělila instalaci na tři části situované do odlišných výstavních sálů tak, aby prostory podtrhly myšlenkový obsah Medkových děl. Těžištěm expozice je Valdštejnská jízdárna. Sakrální obrazy vystavuje Klášter sv. Anežky České, rozměrné realizace vytvořené pro profánní prostory obsáhl Veletržní palác.

Dosud neznámé filmy

Zájemcům o návštěvu Medkovy výstavy lze doporučit, aby prohlídku začali ve Valdštejnské jízdárně. Uvidí zde autorovu tvorbu seřazenou do devíti bloků podle témat odrážejících malířovy myšlenkové pochody. Doprovodné texty odhalují intimní tvůrčí impulzy, které se v jeho dílech v různých variantách opakují. Medek je zde představen i jako objekt své ženy a spolupracovnice, fotografky Emily Medkové.

 Vedle zatím nikdy nevystavených Medkových prací z autorovy pozůstalosti jsou tu promítány veřejnosti dosud neznámé filmy. Jde o surrealistickou hříčku Klikový hřídel, společné dílo Mikuláše a Emily, předznamenávající pozdní umělcův zájem o Leonardovy vynálezy. Dále je to absolventský snímek Jiřího Šebelky Podobenství, inspirovaný Kafkovou povídkou Bratrovražda, v němž se Medek objevil jako herec.

Sestavit umělecký portrét Mikuláše Medka, významného českého poválečného malíře, jehož kariéru nepříznivě ovlivnil komunistický režim, bylo vzhledem k rozsahu Medkova díla značně pracné. Vnuk malíře Antonína Slavíčka a syn spisovatele, legionáře a generála Rudolfa Medka byl ihned po únorovém převratu v roce 1948 vyloučen z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Medkova tvorba nezapadala do režimních představ, ve svých devatenácti letech se v roce 1945 představil dvěma surrealistickými plátny (Bílý obraz a 2x2=5) na své první a na dlouho také poslední výstavě.

Přestože se nedožil ani padesáti let, zanechal po sobě přes čtyři stovky obrazů. Ani jejich náměty nejsou vždy zcela čitelné, někdy vyjadřují Medkovo zvláštním způsobem zakomponované pojetí Boha, zjevné i skryté zároveň. O to cennější jsou vysvětlující texty, ozřejmující umělcovy jednotlivé tvůrčí etapy. V souborech s názvy Tkáně, Hluky ticha, Destrukce naděje, Ostny, Preparované obrazy, Těla signálů, Spánky, Hosté bez hostitele a Hroby najde divák desítky stěžejních pláten nesoucích stopy určitého uměleckého směru. Pro ucelenou představu o Medkově díle je také přínosné vystavení prací některých jeho generačních vrstevníků (Dalí, Tapies, Buffet, Toyen, Teige, Koblasa, Fára, Istler, Sekal, Boudník…).

Zjednodušená symbolika

Mikuláš Medek prošel během několika málo let strmým vývojem od expresionismu, kubismu, magického surrealismu, existencionalismu a nefigurálního projevu, po úspěšném informelním období se opět věnoval figuraci, v závěru svého díla pak symbolickému architektonickému tvarosloví Pohyblivých hrobů. Opakovaně se zabýval lidským údělem a vyjádřením emotivních prožitků existencionálního charakteru. Kdykoliv se na jeho plátnech objevily postavy, pak ve zjednodušené symbolice a ve dvou pro Medka zásadních barvách – červené a modré, příležitostně ještě zlaté.

 Expozice se může pochlubit řadou exkluzivit – vedle promítaných filmů je poprvé k vidění celý soubor obrazů Akce I až Akce III včetně některých přípravných kreseb. Vůbec poprvé je také představen Preparovaný obraz číslo 1, který získal od Medka polský propagátor elektronické hudby Józef Patkowski. Vystaveny jsou první Medkovy oleje a další rané práce – Králík, Velké jídlo, Dítě a věž, vzpomenuta je spolupráce s Janem Koblasou na objektu Obětiště panen. Z významných prací z druhé poloviny 60. let například Svatý voják, Pan Enterprise, Žíznivý anděl II, Velký inkvizitor, Anděl zlých ptáků II, Pohyblivý hrob, Tančící smrtka… Posledním Medkovým obrazem je dílo Čtyři kruhy z roku 1974.

V Klášteře sv. Anežky České jsou vůbec poprvé společně vystaveny všechny Medkovy práce pro jedovnickou farnost (Jedovnice, Kotvrdovice, Senetářov). Zadání faráře a děkana Františka Vavříčka pojal Medek jako možnost vyjádřit svůj vztah ke křesťanství. Zúročil zde svoji zkušenost s dřívějšími náměty na toto téma, s nimiž pracoval od konce padesátých let (například Modrá Venuše).

Jedno patro Veletržního paláce patří druhé velké Medkově zakázce v podobě rozměrných realizací pro Československé aerolinie – obraz pro kancelář ČSA v Damašku, nástěnné panó pro odbavovací halu v Košicích. Veletržní palác vystavuje také sedmnáct metrů dlouhý obraz pro tranzitní restauraci ruzyňského letiště, který Medek dokončil v roce 1970.

Inovativní architektura

Všechny tři části Medkovy výstavy vyzní v osobním setkání s jeho díly podstatně emotivněji než jejich popis. K její atraktivnosti přispěl velkou měrou také Lukáš Machalický, jemuž bylo svěřeno architektonické řešení instalace. Ve Valdštejnské jízdárně originálně zavěsil obrazy na lešenářskou konstrukci, prostor Anežského kláštera pojal jako cestu ve tvaru písmene T, odkazujícího ke kříži, který se často v Medkových obrazech objevoval. Účelně vyřešil i prostor ve Veletržním paláci, kde divákovi poskytl zajímavý úhel pohledu na rozměrnou plochu ruzyňského obrazu, kterou lze vnímat z dálky jako celek, ale i se na ni podívat zblízka a zkoumat každý její detail. Jeho inovativní přístup posunul české výstavnictví ke světové úrovni.

Machalického unikátní instalační provedení je podpořeno grafickým pojetím výstavy Štěpána Malovce a Kristiny Ambrozové, kteří zvládli esteticky propojit exponáty s množstvím textových vstupů.

Takto rozsáhlá retrospektiva mohla vzniknout díky mnoha zápůjčkám z tuzemských i zahraničních institucí a ze soukromých sbírek, vystaveny jsou také fotografie a dokumenty z rodinné pozůstalosti.

Medkovo dílo ovlivnilo generace umělců, léta však bylo oficiálně opomíjeno. Budiž částečným zadostiučiněním, že je nyní představeno expozicí aspirující na kulturní událost roku.

MIKULÁŠ MEDEK: NAHÝ V TRNÍ

Kurátoři: Lenka Bydžovská a Karel Srp

Národní galerie Praha, do 10. 1.

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...