Jiří Leschtina: Hradní Jindrák jako zmocněnec pro Rusko? Je načase skončit tuhle frašku

A to na popud ministra zahraničí Petříčka, který si prosadil zrušení internetového přenosu. To jen posílilo podezření, že něco je z gruntu špatně, když jednání se stále agresivnější velmocí má vést právě pan Jindrák, radící se zahraniční politikou nepokrytě proruskému prezidentu Zemanovi.

Čtěte také

Libor Dvořák: Vztah Ruska a Evropské unie – už je to studená válka?

Zrušením přímého přenosu slyšení Rudolfa Jindráka upřeli poslanci veřejnosti možnost posoudit, jak dalece by byl schopen hájit zájmy České republiky a nakolik by zastupoval pozici Hradu a k němu přimknutých putinovců. To jsou, pravda, dvě naprosto protichůdné pozice.

Možná ministr Petříček nechtěl, aby se online vyjevilo, do jak mizerné situace se nechal dotlačit. Za ruskou stranu má jednat náměstek ministra zahraničí Vladimír Titov. Jeho adekvátním protějškem by byl některý z Petříčkových náměstků.

Ruská ultimáta

Čtěte také

Libor Dvořák: Novičok dokládá, že za útokem na Navalného je ruský stát

Ruská strana ale evidentně odmítá mluvit s představitelem českého ministerstva zahraničí, o kterém si myslí, že jeho vedení nevykazuje dostatek pochopení pro Putinovo úsilí vrátit se nějak do prostoru, ve kterém Rusko kdysi mocensky fungovalo. Důstojnou odpovědí z Česka by bylo zmrazení rozhovorů, dokud Moskva nezmění svůj postoj.

Místo toho Babišův kabinet pověřil konzultacemi Kremlu milého hradního emisara. Podle naší ústavy je ale za zahraniční politiku vlády zodpovědný šéf diplomacie. Pokud Petříček připustil, aby se Hrad zmocnil otěží jednání s ruským ministerstvem zahraničí, tak rozhodně neprospěl zájmům České republiky.

Nejde ani tak o osudový ústupek do pozadí dříve docela nadějného představitele sociální demokracie. Ale hlavně o nešťastný projev naší slabosti vůči imperiální velmoci.

Vyhrocená agresivita Kremlu vůči Praze, která v poslední době překročila všechny v diplomacii únosné meze, notně přispěla k tomu, že teď v podstatě nemá smysl s Ruskem jednat.

Témata jednání

Zásadní požadavek, se kterým by mělo jít Česko do jednání – důrazné zeštíhlení ruské ambasády –, by Kreml smetl ze stolu. Také o něm nemluví Rudolf Jindrák ani nikdo z vládních představitelů. Navzdory tomu, že bezpečnostní odborníci nepochybují o tom, že ruské velvyslanectví v Praze je centrálou ruské špionáže pro větší část Evropy.

Právě tak by bylo pošetilé věřit, že by Rusko jakkoliv přiznalo kybernetické útoky proti České republice, nebo aby se dokonce zavázalo k jejich ukončení.

Pak by snad zbylo k jednání udržování ostatků českých legionářů na ruském území. To by ale jistě ruská strana opáčila: Vy nám bouráte maršála Koněva, dejte ho zpátky. A tak nějak pořád dokola.

Situace se ale od doby pověření Jindráka dramaticky změnila. Otrava opozičníka Alexeje Navalného, která nese všechny známky osvědčeného postupu ruského režimu, jak se vypořádat s lidmi, které vnímá jako nepřátele, postavila Evropskou unii před zásadní rozhodnutí: Jak reagovat na tento zločin?

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko,Český rozhlas

Česká republika je účastníkem tohoto rozhodování. A pokud by s Ruskem nyní vedl konzultace bůhví o čem úředník podřízený českému prezidentovi, který se dobrovolně podřizuje mocenským zájmům Kremlu? Diskreditace Česka v očích spojenců by nemohla být větší.

Autor je publicista