Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Febiofest výběr – Pravda, Naděje a Corpus Christi – Trojitá recenze

Febiofest výběr – Pravda, Naděje a Corpus Christi – Trojitá recenze

recenze filmu pravda
recenze filmu pravda
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Dne 24. září 2020 mělo v kinech pre­mi­é­ru hned pět sním­ků, kte­ré byly záro­veň uve­de­ny v před­pre­mi­é­ře na fil­mo­vém fes­ti­va­lu Febiofest – francouzsko-italské dra­ma Žaluji Romana Polanskiho, nor­ské Disco, francouzsko-japonská Pravda reži­sé­ra Hirokazu Koreedy, norsko-švédká Nadějereži­sér­ky Marie Sødahl a pol­ské Corpus Christi reži­sé­ra Jana Komasy. Recenzi na film Žaluji jsem již před časem vydal zvlášť a sní­mek Discojsem nevi­děl, nicmé­ně zby­lým třem poči­nům bych se věno­val rád, a tudíž je v násle­du­jí­cím tex­tu pro­be­ru všech­ny najed­nou. 

Pravda (La Vérité) – 50% 

Japonský reži­sér a mis­tr rodin­ných drob­no­kre­seb Hirokazu Koreeda (Po bou­ři, Zloději) nato­čil svůj prv­ní neja­pon­sky mlu­ve­ný počin, i ten­to­krát se nicmé­ně držel téma­tu rodi­ny. V jeho pří­bě­hu situ­o­va­ném do pod­zim­ní Paříže se mlu­ví fran­couz­sky a ang­lic­ky, jeho hrdin­ka­mi jsou totiž slav­ná fran­couz­ská hereč­ka Fabienne (Catherine Deneuve) a její dce­ra Lumir (Juliette Binoche), kte­rá žije coby úspěš­ná sce­nárist­ka v New Yorku. Když ale její mat­ka vydá auto­bi­o­gra­fii, jede jí i s rodi­nou (Lumirina man­že­la hra­je Ethan Hawke) osob­ně pogra­tu­lo­vat a vyjas­nit si něja­ké nepřes­nos­ti, o nichž Fabienne do své kni­hy napsa­la. Návštěva se však neplá­no­va­ně pro­dlou­ží, při­čemž na obě ženy doleh­ne tlak nikdy nevy­řče­ných trau­mat a dáv­ných křivd z rodin­né minu­los­ti. 

Pravda (La Vérité)
© Film Europe

Zahajovací sní­mek loň­ské­ho fes­ti­va­lu v Benátkách se zabý­vá nejed­no­znač­nos­tí a rela­ti­vi­za­cí prav­dy, při­čemž Koreeda hoj­ně pra­cu­je i s moti­vem nespo­leh­li­vé pamě­ti, kte­rá může prav­du ukry­tou v našich vzpo­mín­kách po čase pře­tvá­řet. Od sociálně-kritických a poe­tic­kých dra­mat o oby­čej­ných lidech se oce­ňo­va­ný reži­sér a sce­náris­ta pře­su­nul do pro­stře­dí umě­lec­ké sme­tán­ky, jež sice stá­le doká­že zapl­nit rea­lis­tic­ký­mi posta­va­mi a věro­hod­ný­mi dia­lo­gy, ale to nic nemě­ní na tom, že mu ta změ­na pří­liš nepro­spě­la. Film sto­jí na vzta­hu mat­ky, aro­gant­ní a samo­li­bé slav­né hereč­ky na sklon­ku kari­é­ry, a dce­ry, kte­rá od ní radě­ji utek­la do zámo­ří a celý život jí vyčí­tá její neu­stá­lé pře­hlí­že­ní a pohr­dá­ní. Z toho­to slib­né­ho a poten­ci­ál­ně vel­mi nos­né­ho kon­flik­tu se ale poda­ři­lo vytě­žit poměr­ně málo, jeli­kož sní­mek se od začát­ku do kon­ce drží poklid­né atmo­sfé­ry a namís­to kon­fron­ta­cí smě­řu­jí­cích ke katar­zi se oba­lu­je doslov­ný­mi meta­fo­ra­mi s troj­ú­hel­ní­ky a vzta­hy mezi rea­li­tou a fikč­ním fil­mo­vým svě­tem.

Postavy sice postup­ně odha­lu­jí víc a víc infor­ma­cí ze své minu­los­ti, vzá­jem­né spo­ry ale nijak nevy­ře­ší a spíš se jen utvr­dí v nut­nos­ti pou­ží­vat pře­tvář­ku, lži a mani­pu­la­ce, pro­to­že i to je pod­le nich funkč­ní způ­sob, jak udr­žet rodi­nu pohro­ma­dě – a vedou k tomu pak i násle­du­jí­cí gene­ra­ce. Pokřivené sdě­le­ní sním­ku opí­ra­jí­cí se o to, že tako­vé­to jed­ná­ní je v pořád­ku, je bizar­ní i v sou­vis­los­ti s tím, že ona soudrž­nost je v pří­pa­dě této rodi­ny jen ilu­zí, neb její čle­no­vé po celou dobu během dočas­né­ho spo­leč­né­ho sou­ži­tí spíš jen před­stí­ra­jí, že jsou rodi­na, zatím­co na veřej­nos­ti se nao­pak sna­ží půso­bit dojmem, že k sobě vůbec nepat­ří, resp. tak to ale­spoň vyža­du­je po ostat­ních mat­ri­ar­chál­ní Fabienne. Navzdory Koreedo­vě cit­li­vé režii a skvě­lým her­cům tak po skon­če­ní Pravdy zůstá­vá výraz­ně hoř­ká pachuť, nejen ze samot­né­ho zpra­co­vá­ní dané­ho téma­tu, ale i z před­sta­vy, o jak skvě­lý film by se moh­lo jed­nat, kdy­by se do pro­ble­ma­ti­ky vzá­jem­ných výči­tek domi­nant­ní mat­ky a její ukřiv­dě­né dce­ry pořád­ně obul.

 

Naděje (Håp)– 80%

Druhý celo­ve­čer­ní sní­mek nor­ské reži­sér­ky a sce­nárist­ky Marie Sødahl je dra­ma­tem o Anje (Andrea Bræin Hovig), kte­ré žije s výraz­ně star­ším part­ne­rem (Stellan Skarsgård) a se šes­ti dět­mi. Děj začí­ná na kon­ci adven­tu, kdy se Anja dozví, že její před rokem vylé­če­ná rako­vi­na plic se dosta­la do moz­ku a sta­la se nevy­lé­či­tel­nou. Se špat­nou zprá­vou, mizer­ný­mi vyhlíd­ka­mi do budouc­nos­ti a sla­bou nadě­jí v podo­bě sil­ných léků a rizi­ko­vé ope­ra­ce se tak celá rodi­na musí vyrov­ná­vat během vánoč­ní­ho a novo­roč­ní­ho obdo­bí, kte­ré jinak obvykle bývá časem svá­teč­ní­ho vese­lí, a kdy se navíc dok­to­ři shá­ně­jí pod­stat­ně hůř než kdy­ko­li jin­dy. 

Naděje (Håp)
© Motlys - Manuel Claro

Reakce doko­na­le věro­hod­ných postav sní­mek pojí­má zce­la rea­lis­tic­ky a civil­ně, při­čemž jejich sna­hu nějak se zni­ču­jí­cí situ­a­cí nalo­žit a vypo­řá­dat se s ní zpra­co­vá­vá bez pato­su a bez pří­liš­né­ho tla­če­ní na pilu – a díky skvě­lé­mu scé­ná­ři a vyni­ka­jí­cím her­cům (jejichž výko­ny jsou mís­ty až dechbe­rou­cí) doká­že nabíd­nout sil­né oka­mži­ky jak v emo­ci­o­nál­ně vypja­tých momen­tech, tak ve zti­še­něj­ších pasá­žích. Bezútěšné pobí­há­ní po nemoc­ni­cích a kon­zul­ta­ce s ne vždy sou­cit­ným per­so­ná­lem, dáv­ko­va­né v pří­bě­hu důsled­ně den po dni, však není jen pro­pa­dem do depre­se a chmur, sní­mek se totiž ve své dru­hé polo­vi­ně začne stej­ně tak sou­stře­dit i na nad­chá­ze­jí­cí pozi­tiv­ní udá­los­ti, kdy se oba hrdi­no­vé poku­sí v šibe­nič­ním ter­mí­nu dohnat něco, co dlou­há léta odklá­da­li. 

S při­bli­žu­jí­cím se závě­rem, sna­ží­cím se vyna­hra­dit dosa­vad­ní smu­tek enorm­ní dáv­kou dojí­ma­vé­ho cukr­kan­dlu, sní­mek para­dox­ně emo­ci­o­nál­ně již poně­kud ztrá­cí, jinak jde ale o suve­rén­ně reží­ro­va­nou a po všech strán­kách pre­ciz­ní vzta­ho­vou stu­dii, na níž je zají­ma­vé (a mož­ná též dis­ku­ta­bil­ní) i to, že zpo­čát­ku poně­kud odci­ze­ná part­ner­ská dvo­ji­ce hlav­ních hrdi­nů k sobě zno­vu najdou ces­tu a jejich povad­lá lás­ka zna­tel­ně nabe­re dru­hý dech prá­vě až díky vidi­ně poten­ci­ál­ní blíz­ké smr­ti jed­no­ho z nich.

   

Corpus Christi (Boże Ciało) – 80% 

Držitel jede­nác­ti pol­ských fil­mo­vých cen, včet­ně kate­go­rie Nejlepší film, a záro­veň loň­ský pol­ský kan­di­dát na Oscara, je pří­bě­hem dva­ce­ti­le­té­ho mla­dí­ka, jenž v náprav­ném zaří­ze­ní dospěl k duchov­ní obro­dě, leč v tou­ze stát se kně­zem mu brá­ní minu­lost trestan­ce. Když má nastou­pit do zaměst­ná­ní, začne se mís­to toho vydá­vat za vyu­če­né­ho duchov­ní­ho ve ves­ni­ci, kde ho nikdo nezná, a pak dokon­ce nastou­pí jako náhrad­ník za nemoc­né­ho kně­ze, jenž odje­de na léče­ní. Přes počá­teč­ní roz­pa­ky ho nako­nec míst­ní oby­va­te­lé při­jmou a on dosta­ne pří­le­ži­tost vylé­čit jejich bolest, způ­so­be­nou nedáv­nou tragé­dií. 

Corpus Christi (Boże Ciało)
© Bontonfilm

Snímek se drží poměr­ně zave­de­né­ho dějo­vé­ho sché­ma­tu o nováč­ko­vi v uza­vře­né a roze­rva­né komu­ni­tě, kte­rý ji svým při­či­ně­ním mimo­děk stme­lí, ale své minu­los­ti přes­to neu­nik­ne – a i jeho for­ma je po vět­ši­nu sto­pá­že poměr­ně obvyk­lá. Co už tak obvyk­lé není, je nesku­teč­ně výraz­ný a až démo­nic­ký Bartosz Bielenia, kte­rý podá­vá v hlav­ní roli mimo­řád­ný výkon a táh­ne celý film na svých bed­rech, a per­spek­ti­va jeho posta­vy, nahlí­že­jí­cí na svět skrz Boha a pozná­va­jí­cí při­tom sebe sama. 

Snímek kro­mě toho zaujme i kom­plex­ně zpra­co­va­ným téma­tem nábo­žen­ské víry a sta­tic­kou kame­rou, kte­rá však v závě­ru v klí­čo­vém momen­tu pře­kva­pí náh­lou pohyb­li­vos­tí, jenž má navíc své opod­stat­ně­ní. Pozoruhodné dra­ma vyni­ká i pro­pra­co­va­ným scé­ná­řem a slou­ží jako dal­ší důkaz pro to, že i komor­ní film s níz­kým roz­poč­tem a něko­li­ka málo loka­ce­mi lze nato­čit tak, aby se divá­ko­vi dosta­lo sil­né­ho a výji­meč­ně půso­bi­vé­ho zážit­ku.

 


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Legendární Jih proti severu byl stažen ze streamovací...10. června 2020 Legendární Jih proti severu byl stažen ze streamovací... Legendární Jih proti severu byl stažen ze streamovací služby HBO Max po naléhání scénáristy Johna Ridleyho (12 let v řetězech, Ben-Hur z roku 2016), že film zobrazuje etnické a rasové […] Posted in Krátké aktuality
  • Arachnia (2003)24. listopadu 2011 Arachnia (2003) Po pádu meteoritu se z hlubin země vynoří gigantičtí pavouci, kteří zabijí vše, co se jim postaví do cesty. Univerzitní profesor Mugford a jeho studentský tým letí do Arizony na […] Posted in Horory
  • Street Kings1. září 2011 Street Kings Dělat policistu v Los Angeles, v tom nejhorším okrsku, není zrovna nejlepší job – žádná […] Posted in Recenze
  • Miłość, seks & pandemia15. dubna 2023 Miłość, seks & pandemia Starý dobrý a můj milovaný Vega je zpět! Ten chlap je režisér, kde se na každý jeho film těším a vím, že se budu královsky bavit a je úplně jedno jaké téma zrovna natočí, protože vždy […] Posted in Krátké recenze
  • Far Cry 526. května 2017 Far Cry 5 Trailer na novou hru ze série Far Cry 5. https://youtu.be/PI-1KTy0pOA Posted in Novinky ze světa her
  • PRACHARANDA30. prosince 2014 PRACHARANDA „Pracharanda“: už jste o ní někdy slyšeli? Možná ano, možná nikoliv. Co to ale vlastně je a k čemu se používá? Jedná se o tradiční surovinu staré české kuchyně, na kterou nedaly dopustit […] Posted in Domácí rady
  • Fantasy Island (2020)16. listopadu 2020 Fantasy Island (2020) Ostrov, který vám splní vaše sny a fantazie. Ovšem většinou ne tak, jak byste si sami představovali…Do luxusního resortu na překrásném exotickém ostrově dorazí pětice šťastlivců […] Posted in Horory
  • Školka začíná. 3 důležité rady, jak zvládnout první dny bez pláče6. září 2022 Školka začíná. 3 důležité rady, jak zvládnout první dny bez pláče Vaše dítě čeká první den ve školce a vy máte pocit, že jste víc nervózní než váš drobeček? Uklidněte se. Děti totiž dokáží vaši náladu vycítit. Zapomeňte na seznam, který jste dostali ve […] Posted in Domácí rady
  • Oddělen11. května 2022 Oddělen Jsou filmy, od kterých víte, co přesně byste měli čekat, potom jsou filmy, u kterých si nejste přímo jisti, o co by mělo jít, a pak jsou filmy jako Detachment, u kterých nemáte vůbec páru, […] Posted in Filmové recenze
  • Kajínek – příliš mnoho povyku12. července 2019 Kajínek – příliš mnoho povyku Je režijní debut herce a kaskadéra Petra Jákla ml., inspirovaný skutečným příběhem nejpopulárnějšího českého zločince posledních let, další bulvární senzací, která má jen přitáhnout […] Posted in Retro filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,42501 s | počet dotazů: 259 | paměť: 72244 KB. | 08.05.2024 - 23:53:08