Umělecké dílo je důležitým nástrojem při budování a rozšiřování vědomí, věří sochař Jindřich Zeithamml

Poslední část Osudů je věnovaná hlavně působení na pražské Akademii výtvarných umění. Zde v jeho ateliéru studoval také Petr Stibral, který pořad připravil. 

Jindřich Zeithamml se narodil 25. března roku 1949 v Teplicích. Tam se také seznámil se sochařem Milanem Lahodou. V jeho ateliéru vznikly Zeithammlovy první práce. Od čtrnácti let studoval na Střední průmyslové škole kamenictví a sochařství v Hořicích. V roce 1967 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole na Žižkově řezbu. Zároveň vypomáhal v plzeňském ateliéru sochaře a malíře Jiřího Hanzálka. V roce 1968 byl bez maturity podmíněně přijat na AVU v Praze, ale po roce byl ze studií vyloučen. Nějaký čas se živil jako kameník na Karlově mostě. Poté se přestěhoval do Plzně a pracoval v Hanzálkově ateliéru. V rámci Českého fondu výtvarných umění se živil jako sochař na volné noze. Také pracoval jako restaurátor.

Emigrace, studia v Düsseldorfu a výstavy

V roce 1972 se Jindřichu Zeithammlovi podařilo získat devizový příslib a vycestovat do Itálie, kde požádal o azyl. Svůj plán odjet do USA změnil a zamířil do Německa. Důležité pro něj bylo setkání s Františkem Kynclem. V letech 1976–1982 studoval v Düsseldorfu na Státní akademii výtvarných umění u profesora Kricka. Samostatně vystavovat začal roku 1980. V roce 1985 obdržel cenu Gustava Poensgena, následující rok získal Hilly stipendium.

Zabývám se kruhem a čtvercem, anebo lépe řečeno cestou od kruhu ke čtverci a naopak, od čtverce ke kruhu, vztahy mezi vnitřním a vnějším, prostě proměnou, která se děje mezi rovným a křivým nebo mezi křivým a rovným tvarem. Něco se rozvine, potom stáhne a zase rozvine, těžko se to vysvětluje, jde o to, aby člověk mohl dýchat, aby dílo bylo – je to takové divné slovo, ale nenapadá mě nic lepšího – volné, velkorysé. Zajímají mě věci, které jsou zároveň v klidu a zároveň v pohybu.Pojmenování socha či objekt není pro mne důležité. To, co mne zajímá, je výsledek, účinek zamýšleného a je bezpředmětné, jakou formou je toho dosaženo.

Profesorem pražské AVU

Jindřich Zeithamml|foto:Z osobního archivu Jindřicha Zeithammla

Po pádu komunismu žil Zeithamml střídavě v Německu a Čechách. Pro definitivní návrat do Čech bylo důležité jeho angažmá na pražské Akademii výtvarných umění v roce 1995. Jako profesor zde působil až do roku 2016.

Co se mi zdá důležité, co mě zajímá, je to, co je společné kobercům z Buchary, čínským krajinomalbám, Škrétovým obrazům, perským miniaturám, egyptské plastice, shakerskému nábytku, Despiovým portrétům, Chilidovým sochám a mnoho dalším uměleckým produktům. Je to hluboký smysl pro formu, pro symbol. Je to způsob vědění a poznávání světa. Proporce, vztahy, krása. Krása, tj. pozitivní síla, nosič, jehož pomocí se člověk stává spolutvůrcem, spoluúčastníkem na něčem, co mu dává tušení neměnné měnitelnosti. Tak je umělecké dílo důležitým nástrojem při budování a rozšiřování vědomí.