3. ZŠ Holešov

Nové sídliště na okraji Holešova vyrostlo v 70. letech. Díky němu se město rozrůstalo, to si však vyžádalo zvýšit i občanskou vybavenost. A tak 2. září
1974 v ulici Družba otevřela své dveře 3. Základní škola Holešov, která byla vybudována podle návrhu zlínského architekta J. Zelinky. Škola už tehdy měla tři pavilony a vlastní jídelnu. V prvním školním roce 1974/1975 do ní začalo chodit přes 600 žáků z okolních nových sídlišť, kteří se do té doby učili v už nedostatečných prostorách. 

V roce 2019 tak škola oslavuje 45. výročí vzniku. Připomínají si jej hned několika akcemi, které soustředily do třetího květnového týdne. V pondělí 13. května zahájili oslavy vernisáží žákovských prací a slavnostním setkáním s vzácnými hosty. Za přínosnou a obětavou práci při založení, rozvoji a vedení školy získali ocenění její bývalí vedoucí pracovníci. Ocenění bylo uděleno Jarmile Dvořákové, Karlu Košárkovi in memoriam, Aleně Grygerové, paní Jitce Heryánové, Marii Pallové, Janu Kejvalovi in memoriam, Richardu Kleinovi in memoriam, dále zástupkyním ředitele školy Gabriele Kovářové a Kateřině Nedbalové. Za přínosnou spolupráci s MŠ Sluníčko v Holešově byla oceněna také Lenka Krčová. Vedení města Holešov udělilo ocenění také řediteli školy Ivo Junáškovi za obětavou práci při vedení a úspěšný rozvoj školy.

Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž

Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž oslavila vloni 70 let od svého založení. Kulaté výročí doprovázela řada akcí a koncertů. 
Jak to vše však začalo? Málokdo ví, že původně byla škola zřízena ve Zlíně. Naštěstí už rok po jejím zřízení tamní nevyhovující prostory zapříčinily, že se tehdy Státní hudební škola přestěhovala do Kroměříže. Jejím novým sídlem se staly prázdné prostory bývalé piaristické koleje v Pilařově ulici, jež byla teprve v roce 1948 odkoupena od církevních úřadů. Díky tomuto přesídlení se Státní hudební škola stala po konzervatořích v Praze a Brně třetí nejstarší vzdělávací institucí tohoto druhu v českých zemích.

Název jí však nezůstal dlouho, roku 1952 byla přejmenovaná na Vyšší hudební školu, která byla po vydání nového školského zákona a vytvoření jednotné školské soustavy v roce 1961 přičleněna k brněnské konzervatoři jako její pobočka. Po deseti letech se roku 1971 škola osamostatnila pod jménem Konzervatoř Kroměříž. Jméno Pavla Josefa Vejvanovského, významného barokního trumpetisty a skladatele, působícího v 17. století v kroměřížské biskupské kapele, škola do svého názvu přijala po revoluci v roce 1989. 

Od počátku se konzervatoř věnovala především výuce hry na orchestrální hudební nástroje a klavír, později přibylo varhanní oddělení a obor hra na harfu. Zvláštností byla výuka hry na cimbál, kytaru a akordeon. Hra na tyto nástroje se vyučovala dlouhou dobu pouze v Kroměříži. Dlouho chybělo pěvecké oddělení, zpěv se zde vyučoval pouze v oboru vedlejším. Ve školním roce 2004/2005 bylo konečně oddělení umožňující studovat klasický zpěv jako hlavní obor otevřeno.

Škola se může pochlubit celou řadou významných absolventů, kteří vstoupili do povědomí nejen českého hudebního světa, ale stali se respektovanými osobnostmi i v mezinárodním měřítku. Není možné v krátkém ohlédnutí do minulosti vzpomenout všechny významné pedagogy a žáky. Za mnohé jmenujme ze starších generací například klavíristu Borise Krajného, houslisty Pavla Prantla a Jana Schulmeistera staršího, flétnistu Jiřího Válka, dirigenta Vladimíra Válka, hornistu Bedřicha Tylšara či hudebního historika Jiřího Šafaříka. Z mladších generací uveďme dirigenta Tomáše Netopila, klavíristu Karla Košárka, houslistu Jana Schulmeistera mladšího, trombonisty Roberta Kozánka a Lukáše Moťku a violistu Pavla Nikla.