Je to černá práce. Celý den jste na čele pelotonu, udáváte tempo, vydáte ze sebe všechno, co můžete. A ve výsledkové listině pak najdete své jméno až hodně vzadu. Pro někoho by to mohlo být velmi frustrující. Ne ale pro čistokrevného domestika, jakým je Tim Declercq. „On se v té funkci strašně vyžívá,“ prozradil na Belgičana jeho týmový parťák Zdeněk Štybar.
Jsou postavy v poli cyklistů, které poznáte i bez nápovědy televizního komentátora či startovního čísla. Tim Declercq v dresu týmu Deceuninck-Quick Step je rozhodně jedním z nich. El Tractor. Tak se mu přezdívá. Ptáte se proč? „Abych se přiznal, úplně nevím, jak to vzniklo. Ale myslím, že je to stylem, jak jezdí, že má vždycky roztáhlé lokty, není úplně aerodynamický. A jede jako ten traktor od začátku do konce. Je to neunavitelný člověk,“ směje se Zdeněk Štybar, který s ním jezdí v jednom týmu už čtvrtým rokem.
Opravdu je tomu tak, k přezdívce prý přišel díky hlášce jednoho televizního komentátora. „Kluci v týmu se toho hned chytli a už mi to zůstalo,“ culí se téměř dvoumetrový sympaťák.
I při letošní Tour de France ho můžete často vidět, jak táhne hlavní skupinu, za ním jsou pak naskládaní jeho týmoví kolegové. A právě to je hlavní úkol jednatřicetiletého cyklisty, který na svém kontě nemá zatím jediné profesionální vítězství. „Hrozně bych mu přál, aby vyhrál nějaký závod. Loni k tomu měl blízko v závodu Kolem Kalifornie, kde byl v úniku, ale pak se to nějak sjelo. To byla škoda. Ale myslím, že každý v pelotonu by mu to za tu práci, kterou odvádí, přál,“ říká Štybar.
Sám Declercq si z toho ale těžkou hlavu nedělá. „Každý sní o tom být nejlepší na světě, ale já jsem realista. Když si můžu vybrat, jestli mám být pomocníkem v mém vysněném týmu, nebo jezdit na sebe v týmu nižší úrovně, je ta volba jasná,“ přiznává v rozhovoru pro cyklistický web Cycling News. „Má přezdívka na mě sedí. Každý ví, že nejsem žádné Ferrari, ale ve své práci jsem spolehlivý,“ dodává ještě rodák z Leuvenu.
Svých schopností si je opravdu vědom, dokonce prohlašuje, že kdyby zůstal ve sprintu v sedmičlenné skupině, dojede jako sedmý. „Rozhodně ale není pomalý. Má obrovskou sílu, vydrží hrozně dlouho jet vysoké tempo. Ale potom když by mu tam někdo zrychloval, asi by to moc dlouho nevydržel. Ale tahat vepředu v pelotonu, v tom je asi nejlepší na světě. A když nejede na špici, je z toho hrozně nervózní, dokonce jede za sportovním ředitelem a říká mu, že už by chtěl tahat,“ říká jeho český kolega.
Na kole musí vézt 190 centimetrů a 78 kilogramů, což není úplně cyklistická postava. I proto je potřeba mít vychytaný každý detail. „Výrobce našich kol má sídlo v USA, a když jsme tam loni při závodu Kolem Kalifornie byli, většina z nás ladila kolo na časovku a on ladil i svůj posed na silničním kole, aby tam ušetřil každý watt. Má široká ramena, takže to pro něj není jednoduché. A když tam tahá s klukama, kteří jsou menší, jako je třeba Tony Martin, který v podstatě na řídítkách leží v časovkářské pozici, tak to musí pro něj být velice náročné. Protože se za něj neschová,“ popisuje Štybar úskalí, se kterými se musí jeho kamarád vypořádat.
Vraťme se ještě naposledy k Declercqově přezdívce. Někoho by mohlo přirovnání k traktoru urazit, v jeho případě to však nehrozí. Má to v krvi, pochází prý z farmářské rodiny. „On, Yves Lampaert, Bert van Lerberghe, Stijn Steels a ještě Jens Debusschere mají takovou partu a říkají si De Melkerie – mlékárna. Mají i instagramovou stránku s tímto názvem,“ prozrazuje Štybar.
Takže pokud jste si tohoto nepřehlédnutelného muže v pelotonu ještě nevšimli, zkuste to v dalších dnech. V rovinatějších etapách bude jistě k ruce Samu Bennettovi, který hájí zelený dres.
Témata:
cyklistika, sport, Tour de France 2020, Tour de France, Zdeněk Štybar, step, Ferrari, Kalifornie, Tony Martin, Sam Bennett, Tim Declercq, Yves Lampaert, Jens Debusschere, Sport na Heureka.cz
Související články
