Kramáři plnili podobnou funkci jako dnešní novináři. Jejich písně měly zprostředkovat lidem informace v době, kdy neexistovaly noviny. Kramáři ale na rozdíl od žurnalistů lidem převáděli písně, které byly předobrazem dnešních článků. Jako poslové informací chodili od města k městu. „Byli to většinou lidé na okraji společnosti, váleční invalidé, žebráci,“ říká kurátorka Jana Poláková.
Hororové historky
Písně kramářů vypovídaly o bitvách, přírodních katastrofách, atentátech, nebo vynálezech. Oblíbené byly i tak zvané morytáty. „Byly to děsivé příběhy, vypravované na základě skutečné události. Jednalo se o kriminální činy, vraždy až hororové historky. Někdy se zpívalo i o nešťastných láskách, kdy milenci spáchali ze zoufalství sebevraždu,“ líčí kurátorka.
Počátky bulváru znázorňuje nová výstava: O vraždách a alkoholu zpívali už kramáři. Markéta Malá
Kramářské písně měly zprostředkovat informace, zaujmout publikum, ale i poučit. „Cílem bylo, aby si jejich posluchači uvědomili, že každý špatný čin má svůj následek. Je potrestán z hlediska světské i boží spravedlnosti. Poselstvím bylo, že lidé mají věřit v Boha a chovat se bohabojně. I zprávy o živelných pohromách byly chápány jako boží trest,“ vysvětluje Poláková.
Alkohol i krinolíny
Součástí výstavy, která potrvá v Dietrichsteinském paláci až do 7. března příštího roku, jsou kramářské sešity i sto let starý flašinet. Další unikátní exponáty vypovídají o obsahu písní. Dóza na tabák symbolizuje, že se často zpívalo o kouření.
„Existují písně o kuřáctví nebo alkoholu, byly nezřídka oslavné. Hodně se zpívalo o bankovkách, kterým lidé důvěřovali méně než mincím, nebo o nepohodlných krinolínách,“ usmívá se kurátorka.