Sobibor byl koncentrační tábor postavený za účelem vyhlazení Židů v Německem okupovaném Polsku. Byl zřízen pro účely operace Reinhard, což byl nacistický plán na hromadné vyvraždění polských Židů. Celkem zde zemřelo až 250 000 lidí, a to hlavně zplynováním. Statnější, práceschopní vězni byli využíváni na otrocké práce, které většina z nich nepřežila.

V tomto pekle kraloval blonďatý a vysoký Gustav Wagner. Dlouhou dobu zde působil pod křídly Franze Stangla, který se ale později přesunul do Treblinky, a tak Wagner získal volné pole působnosti. Stal se velitelem tábora a vysloužil si přezdívku „Bestie“ či „Šelma“. Jeho hlavní činností byla selekce vězňů, na krvelačném chodu tábora se ale podílel více způsoby. V táboře patřil mezi nejvíce nenáviděného dozorce, a to především kvůli nepředvídatelnému chování, sadistické povaze a bystrým očím, kterým nikdy nic neuniklo. Vězni byli trestáni za úplně banální prohřešky, jako například odpočinek při práci či malé nadšení při zpěvu. Nejčastěji byli odměněni několika ranami bičem.

Wagner spolu se svým kolegou Gomerskim vytvořili „trestní brigádu“. V té museli potrestaní vězni nejen pracovat, ale zároveň i běhat. Takto měli vydržet tři dny, většina z nich ale nesmírnému fyzickému vyčerpání podlehla. O Wagnerovi je mimo jiné známo, že byl schopný zabít dítě před jeho vlastní matkou. Mladíka, který usnul po vyčerpávajícím dni plném těžké práce, zbil a následně zastřelil, jelikož kvůli spánku neslyšel jeho příkaz. Když šlo o trestání Židů, byl jak smyslů zbavený.

V Sobiboru, stejně jako v Treblince a Belzeci, proběhla velká vzpoura vězňů. Uskutečnila se 14. října 1943, právě když byl velitel Wagner mimo tábor, jelikož oslavoval s manželkou narození jejich dcery. První plán vzbouřenců byl vykopat tunel pod táborem, na což ale bohužel nacisté přišli a odvetou bylo zastřelení 150 vězňů. Poté se zrodil plán ozbrojeného povstání. Vězni osudového dne zabili většinu dozorců, přežilo jich jen pět. Nakonec se podařilo utéct přibližně 200 Židům. Na útěku byli pronásledováni nejenom nacisty, ale také Poláky, kteří věřili, že Židé mají u sebe ukryté zlato. Wagnera stála tato vzpoura místo velitele. Po vzpouře se vrátil z oslavy zpět do tábora, kde se snažil zničit všechny důkazy svědčící o povstání. Se zahlazováním stop mu pomáhali většinou židovští dělníci, transportovaní z Treblinky. Po skončení této práce je Wagner všechny zabil.

Po válce uprchl sadistický dozorce do Brazílie. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti. V roce 1978 byl zadržen, a přestože o jeho vydání usilovalo Německo, Rakousko, Izrael a Polsko, Brazílie jej nevydala. Wagner tak zůstal za své činy nepotrestán. Na sklonku svého života vypověděl, že zabíjení Židů pokládal za nudnou práci, při které nemíval žádné pocity. V roce 1980 byl nalezen mrtvý se zabodnutým nožem v hrudi. Oficiálně verze hovořila o sebevraždě, ale kdo ví, zda se nejednalo o vyrovnání účtů z minulosti. Pachatel nebyl nikdy odhalen.