Devatenáct let po 11. září aneb Teror, který formuje Ameriku dodnes

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hned o několika generacích Američanů, a nejen o nich, se říkalo, že si budou navždy pamatovat, kde byli a co dělali 22. listopadu 1963, kdy Lee Harvey Oswald (pravděpodobně) zastřelil prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Pro moji generaci, stejně jako pro lidi o něco málo starší i mladší, podobně platí, že nikdy nezapomenou na 11. září 2001. Tehdejší útok teroristů na budovy Světového obchodního centra, tzv. Dvojčata, v New Yorku a na budovu Pentagonu byl začátek nové éry nejen pro USA samotné, ale i pro celý svět.

Jenom si zkuste vzpomenout, jaké to tenkrát, na sklonku léta 2001, bylo. A jací jsme tenkrát byli. George Walker Bush ještě nezastával úřad prezidenta ani tři čtvrtě roku, na papežském stolci ve Vatikánu seděl Jan Pavel II., v lednu byl zahájen ambiciózní projekt s názvem Wikipedia, Nobelovu cenu za ekonomii získal spolu se dvěma dalšími vědci Joseph Stiglitz, Spice Girls dočasně ukončily vystupování, zemřeli beatnický básník Gregory Corso, filmový režisér Stanley Kramer nebo herec Jack Lemmon; u nás „prezidentoval“ Václav Havel, Vladimír Špidla se stal předsedou ČSSD, Jan Svěrák natočil Tmavomodrý svět a Češi se stali mistry světa v ledním hokeji. Tolik pár střípků pro připomenutí.

Tehdy to Američanům tak nepřipadalo, protože měli, pokud jde o politiku, v živé paměti nemilosrdnou štvanici na bývalého prezidenta Billa Clintona v čele s „nezávislým vyšetřovatelem“ Kennethem „Kenem“ Starrem kvůli sexuální aféře s někdejší stážistkou v Bílém domě Monikou Lewinskou, a divoké dozvuky prezidentských voleb, které musel rozhodnout až Nejvyšší soud; teprve na základě jehož verdiktu se stal hlavou státu výše zmíněný George Bush mladší. Ekonomicky se ale Američanům vedlo dobře a celkově vzato, bez ohledu na to, do jaké míry byli ohromeni, respektive rozhořčeni výše zmíněnými skandály či aférami, prožívala Amerika – alespoň ve srovnání s dneškem – (polo)zapomenutý „věk nevinnosti“.

11. září 2001
sinfin.digital