Realistický boj za smysluplný život

Svět, v němž nežijeme je název výstavního projektu Vasila Artamonova, Alice Nikitinové, Alexeje Klyuykova a Marka Tischlera v ostravské Galerii Dukla, která je umístěna v průchodu v blízkosti hlavní třídy Poruby, a tedy non-stop na očích každému průchozímu. To, jakým způsobem se do této situace promítla díla radikálních realistů, popisuje v recenzi Martin Drábek: „Obrazy, které by chtěly být mimo jiné vizualizacemi kritiky života člověka ve světě pozdního kapitalismu, tady tak mají jedinečnou možnost komunikovat s vytouženými koncovými uživateli z řad nejširší veřejnosti.“

Realistický boj za smysluplný život

Pravděpodobně ještě nikdy se dělníci radikálního realismu neocitli tak blízko své vysněné vize a zároveň nebyli vystaveni tak těžké situaci – ve vitrínách za sklem, v průchodu ústícím na jedné straně do zadního traktu činžovních domů a supermarketu a na druhé straně do skromného rohového prostranství. Malby visí v prostoru, kterým lidé jen procházejí a zastavit se zde je pro drtivou většinu z nich skoro až nepatřičným nápadem. Jdou tunelem bez místa k zastavení nebo posezení s touhou rychle zmizet tam v tom světle na konci, nebo případně v obchodě s potravinami a drogistickým zbožím. Umění tady ale skutečně pobývá ve veřejném prostoru a to Galerii Dukla zajišťuje zřetelná pozitiva. Galerie totiž nedisponuje ani transformativní mocí pečlivě designované white cube schránky a logicky tedy ani s ní spojenou institucionální arogancí. Je to zkrátka jenom docela obyčejný průchod s vitrínami.

Galerie Dukla vznikla v roce 2018 v pasáži bývalého kina, která těsně přiléhá k hlavní třídě Poruby, momentálně asi nejvíce šik ostravské městské části. Stále dostupná galerie ve veřejném prostoru pochopitelně není originálním konceptem, jenž by neměl své předchůdce. Její nezpochybnitelná specifičnost však vyrůstá z lokální historie a ze současného architektonického redesignu navrženého Davidem Kotkem. Architekt tady s pasáží a skromným rohovým předprostorem bývalého kina pracuje jako s komplexním organismem – jeden se vlévá do druhého a naopak. A přesto, že tento organismus není fyzicky ohraničen, v rámci staré Poruby funguje tak trochu jako cizí prostor, který skrze neagresivní úspornost vystavuje soustředěné průchozí obyvatele emocionální a vizuální stimulaci.

Svět, v němž nežijeme je skupinový projekt Vasila Artamonova, Alice Nikitinové, Alexeje Klyuykova a Marka Tischlera, v němž specifičnost Galerie Dukla sehrává jednoznačně produktivní, ale zároveň také subverzivní roli. Umělci, kteří se vyjma Alice Nikitinové přiklánějí k Manifestu radikálního realismu, jenž byl uveřejněn v roce 2016, tady svoje cíleně unifikované produkty připravili ke konzumaci pro lidi, kteří průchodem procházejí a v drtivé většině jsou ze světa mimo uměleckou sociální bublinu. Obrazy, které by chtěly být mimo jiné vizualizacemi kritiky života člověka ve světě pozdního kapitalismu, tady tak mají jedinečnou možnost komunikovat s vytouženými koncovými uživateli z řad nejširší veřejnosti.

Zároveň jsou zde ale obrazy, způsobem instalace a jejím architektonickým rámcem, v této komfortní pozici podrývány, neboť jsou zavěšeny jako klasické spotřební komodity ve výlohách, které evokují obchodní pasáž, a jsou tak metaforicky vrženy přímo doprostřed minového pole svého nepřítele. Všechny ty scény ze skladišť, kanceláří, stavenišť a chodeb činžovních domů jsou navíc vystaveny radiačnímu poli jedné z konstitučních jednotek kapitalistického systému – supermarketu Hruška, který se infiltroval do prostor bývalého kina Dukla, a obrazům je tak v interakci se zákazníky-diváky přirozeně umožněno svádět boj za smysluplný život. Ne náhodou visí přímo naproti vchodu do supermarketu obraz s lebkou v hrnci nazvaný Portrét posledního kapitalisty.

Jeden ze základních požadavků Manifestu radikálního realismu je čelit agónii bezbřehosti a vyprázdněnosti současné umělecké tvorby návratem k napětí mezi autonomií formy a společenského obsahu, podpořeného popřením umělecké individuality. Obrazy v Galerii Dukla ale individualitu autorů nepopírají, a to ani u těch, kteří se k manifestu hlásí. To, co je nicméně spojuje, je tematické zaměření a pak zejména nostalgická křehkost, sentimentální dekorativnost a fyziologická hravost, v níž jsou obrazy, až na ty od Alexeje Klyuykova, namočeny. Měkká, velmi často harmonická pastelová škála barevné hmoty, která je nanášena zřetelně rozeznatelným děleným rukopisem, činí z těchto produktů divácky velmi přitažlivé objekty. Skutečně zde tak dochází k manifestem požadovanému přiznání estetického rozměru a nejeden chodec, který se třeba jen na několik okamžiků stane divákem, jistě zatouží mít jeden z obrazů na své stěně. Dokonce i výše zmiňovaný Portrét posledního kapitalisty Marka Tischlera a Vasila Artamonova je vlastně velmi příjemným zátiším na téma memento mori.

To, co tak tyto obrazy kolemjdoucím sdělují především, je skutečnost, že sice žijeme uprostřed světa, ve kterém existují ne-místa, kde, jak píše Tomáš Knoflíček v kurátorském textu, vystupuje do popředí bezmezná prázdnota dehumanizovaného území, a že žijeme ve světě, kde někteří lidé pracují v kancelářích a někteří uklízí veřejná prostranství. Pokud se ale na tento svět podíváme skrze filtr poctivě namalovaných obrazů, výsledkem bude terapeutické smíření. Na první pohled se zdá, že ho narušují studie Alexeje Klyuykova a některá temnější plátna společně stvořená Markem Tischlerem a Vasilem Artamonovem. Klyuykov se díky volnějšímu pastóznímu rukopisu pohybuje až na samé hranici expresivní malby a díky omezené škále temných tónů přináší melancholii, která je však stále držena v hranicích náladové malby. Ani zde tedy divákovy nehrozí, že by se stal obětí bezbřehého individualistického experimentování. Hranice světa radikálního realismu jsou totiž vyznačeny natolik zřetelně, že vnímateli umožňují dopřát si skutečný pocit bezpečí.


Vasil Artamonov, Alice Nikitinová, Alexej Klyuykov a Mark Tischler / Svět, v němž nežijeme / Galerie Dukla / Ostrava / 20. 7. 2020 – 3. 10. 2020

Foto: Tomáš Knoflíček

Martin Drábek | Narozen 1976. Je historik umění a umělecký kritik. Vystudoval na Filozofické fakultě UP v Olomouci. Zaměřuje se především na vizuální umění 20. a 21. století. Publikuje v časopisech art+antiques a Flash Art. Působí jako pedagog dějin umění na SUŠ Ostrava a příležitostně se také věnuje kurátorským projektům.