Rozloučit s Milošem Ŕíhou se dorazili i fanoušci Pardubic či národního týmu... • Pavel Mazáč (Sport)
Rozloučit s Milošem Ŕíhou se dorazili i fanoušci Pardubic či národního týmu... • Pavel Mazáč (Sport)
První hosté se na rozloučení s Milošem Říhou začali scházet kolem půl druhé. • Blesk/Martin Sekanina
Tvořili skvělou dvojici, neskutečně si rozuměli. Miloš Říha jako trenér a Maroš Krajči (53), generální manažer. Společně tvořili honosné časy Slovanu Bratislava, kde bok po boku zapsali titul v letech 2002 a 2005. Uznávaný funkcionář a Říhův velký přítel vážil cestu přes hranice, aby se s českým kamarádem naposledy rozloučil.
Zrovna byl na cestě do Popradu, když mu na telefonu blikla zpráva od Miloše Říhy mladšího. Táta zemřel, stálo v ní. „Těžký, opravdu těžký moment,“ povídal Maroš Krajči ve středeční smutný den. Úmrtí velkého kamaráda s ním otřáslo.
Když se řekne Miloš Říha, co vám nejdřív naskočí?
„Strašně moc věcí. Byl to geniální chlap, jeden z nejlepších trenérů v novodobých dějinách Slovanu. Skvělý parťák, vůdce, lídr, obrovská osobnost. A v neposlední řadě ohromný kamarád. Miloš byl všecko.“
V branži už nenarážíte na takové typy lidí?
„Doufám, že někde jsou a že ještě budou. Jenže Miloš byl jenom jeden. Jedinečný, nenahraditelný, neopakovatelný. Znali jsme se dvacet let, pobývali spolu v Rusku, v Čechách, na Slovensku, strávili tisíce hodin debat v letadle, v hotelech, všude. Na to nejde zapomenout. Byl to úžasný chlap.“
| Tolik slovenských titulů Říha s Krajčim vybojovali ve Slovanu Bratislava. |
Vybaví se vám, za jakých okolností jste se poprvé setkali s vaším zájmem o jeho služby?
„Samozřejmě. Poprvé jsem za ním vyrazil do Kladna, po mé první sezoně ve Slovanu (1999-2000), přijel jsem ho lámat, aby se stal trenérem Slovanu.“
Jak jste na něj přišel?
„Vytipovali jsme si ho s panem Širokým (bossem Slovanu) a vyrazil jsem za ním jednat. Měli jsme rychlé a milé setkání, Miloš mě okamžitě zaujal. Mladý, úspěšný, energický trenér a chlap. Působil velmi sympaticky, hezky se vyjadřoval o Slovensku. Nebylo co řešit.“
Čím vším to bylo, že Říhovi Slovan sedl a i Říha Slovanu?
„Povahou. Náš národ je přece jen horkokrevnější a jemu naše mentalita seděla. Máme velké srdce, stejně jako měl Miloš. Možná jsme i upřímnější, to mu také myslím vyhovovalo. Miloš měl ovšem na prvním místě vždy Česko a český hokej. Také proto jsme oslovili Miloše, aby nám do Slovanu donesl českou chytrost, některé vaše trendy. Jak říkám, my jsme ulítanější, emotivnější a v hokeji je třeba někdy přibrzdit, počkat, být rozvážnější. Miloš to věděl a perfektně aplikoval na náš tým. Vyšla mu sázka na bránící levé křídlo, úspěšně od Švédů okoukal torpédo, neustále náš projev inovoval. Jednoduše řečeno, po Milošově příchodu jsme na ledě přestali bláznit, naučili se hrát dozadu, zpomalit tempo hry, stali jsme se chytřejší. Všechno Milošova zásluha. Ideální koktejl.“
Miloš Říha měl dlouho na srdci, aby dostal na povel českou reprezentaci. Už nevěřil, ale dočkal se. Věřil jste tomu i vy?
„Byl to jeho velký sen, druhým snem byl slovenský nároďák. Bohužel, Miloš si musel naplno vyžrat koronakrizi, to mi bylo moc líto. Ale je fajn, že se dočkal šampionátu v Bratislavě, kde to má rád, na zimáku, který perfektně zná. Moc nechybělo, aby udělal finále. Druhou šanci už mu však ten nahoře nedal. To je osud.“
Sám jistě můžete posoudit, jak ho vzalo, že přišel o letošní mistrovství světa ve Švýcarsku…
„Trápilo ho to velmi. Snil o tom, že vrátí a obrátí český hokej tam, kam dříve patřil. Věřil tomu. Žil na Slovensku, velmi často jsme spolu telefonovali, bavili se o tom, rozebírali to spousty hodin.“
Zažil jste někdy lepšího spolupracovníka?
„Měl jsem pod sebou velmi dobré trenéry, ale Miloš bude úplně na špici. Až do mé smrti.“
Miloš Říha odmítl dávat najevo, že má zdravotní problémy. Věděl jste, že ho trápí zdraví?
„Omlouvám se, to nebudu komentovat.“
