Historie týmu Ferrari
Ferrari o nadcházejícím víkendu oslaví svůj 1000. start ve formuli 1. Stane se tak ve Velké ceně Toskánska, Oficiální název (Formula 1 Pirelli Gran Premio Della Toscana Ferrari 1000 2020) nakonec takový výrazný milník přímo obsahuje. I když se Ferrari v současnosti nedaří, nijak to nesnižuje význam značky a hlavně bohatou historii týmu. Co si takhle připomenout nejvýznamnější historické události?
Scuderia Ferrari. Slovo scuderia v italštině znamená stáj ve smyslu konírny, ale také závodního týmu. Tým skákajícího koníka. Na svém kontě má 17 Pohárů konstruktérů, 15 Pohárů jezdců a k dnešnímu dni 238 vítězství ve velkých cenách. Fanouškům Ferrari se přezdívá tifosi. Italský jednoduše fanoušek.
Vzdej poctu Ferrari v 1000. závodě F1 a staň se součástí TV přenosu na Sport2
V roce 1898 se v italské Modeně narodil Enzo Anselmo Giuseppe Maria Ferrari. Prostě Enzo. Stal se závodníkem společnosti Alfa Romeo, ale brzy se začal soustředit na manažerskou a technickou práci. Pro Alfu Romeo začal spravovat závodní auta od 16. listopadu 1929 tak činil pod hlavičkou své firmy Scuderia Ferrari. Alfa Romeo a Enzo Scuderia Ferrari spolupracovali dalších 19 let, ne se Alfa rozhodla Scuderii Ferrari pohltit a založit vlastní závodní značku Alfa Corse. Enzo Ferrari a Alfa Romeo se rozešli a pak přišla 2. Světová válka.
Nový začátek Scuderie – 50. léta F1
Enzo Ferrari založil vlastní tým, které se během 2. Světové války podílel na výrobě strojů a v roce 1943 své sídlo přestěhoval z Modeny do dnešního Maranella. Prvním závodním vozem dle regulí F1, v době, kdy se počátek šampionátu formule 1 teprve chystal, byl v roce 1948 vůz Ferrari 125. Bylo postavené na bázi závodního auta Ferrari 125 S, první vůz nesoucí Ferrariho jméno.
Do prvního závodu oficiálního seriálu F1 Ferrari nenastoupil kvůli sporům o peníze za start (věčný problém!). Všechny velké ceny premiérového ročníku 1950 vyhrály vozy Alfa Romeo. Po roce 1952 ale Alfa Romeo seriál F1 opustila a otevřela prostor Ferrarimu, jehož vozy Ferrari Tipo 500 vyhrály všechny závody ročníku 1952. Ale pak nastoupila konkurence Maserati a zejména Mercedesu. Ferrari pomohl nákup šasi Lancie D50, se kterým v roce 1956 vyhrál Juan Manuel Fangio svůj čtvrtý titul. V roce 1958 byl zaveden Pohár konstruktérů. Jezdci Ferrari ale v závěru dekády spíše umírali. Ital Luigi Musso zemřel při GP Francie 1958, Brit Peter Collins při GP Německa. Brit Mike Hawthorn získal titul, formuli 1 opustil, ale zemřel o několik měsíců později při autonehodě.
Prodej Fiatu – konec 60. let
V sezoně 1961 vyhrálo Ferrari titul s Američanem Phillem Hillem v éře nových technických pravidel s vozem Ferrari 156, byť jen o bod s týmovým kolegou, Němcem Wolfgangem von Tripsem. Ale o rok později kvůli stávkám dělníků a dalším problémům vedly k vynechání řady závodů. John Surtees v roce 1963 vyhrál alespoň GP Německa, než Ferrari postavilo nový model Ferrari 158, se kterým vyhrál titul Jim Clark v roce 1964. V nadcházející sezoně Ferrari nevyhrálo jediný závod. John Surtees vyhrál GP Belgie 1966, ale rozešel se s týmem po neshodě s Eugeniem Dragonim. Během GP Monaka 1967 havaroval Ital Lorenzo Bandini a Ferrari nevyhrálo jediný závod. O rok později vyhrál Jacky Ickx GP Francie 1968. Rok 1986 se ale nesl spíše ve znamená prodeje týmu automobilce Fiat za tehdejších 11 milionů dolarů. V sezoně 1969 Ferrari nevyhrálo.
Niki Lauda – 70. léta
Do týmu se vrátil Jacky Ickx a Ferrari nasadilo dvanáctiválcový motor, který vydržel dalších 10 let. Ferrari prohrálo titul jen o 7 bodů v sezoně 1970. Za volantem Ferrari během závodu sportovních vozů zemřel Pedro Rodríguez. První tři roky dekády byly tragické, ale pro sezonu 1974 Ferrari najalo Rakušana Nikiho Laudu a stáhlo se ze sportovních vozů. Šéfem týmu byl jmenován jistý Luca di Montezemolo. Clay Regazzoni byl ale úspěšnějším pilotem než Lauda, byť o 3 body prohrál boj o titul s Emersonem Fittipaldim. Niki Lauda ale slavil titul v sezoně 1975 před proslulým ročníkem 1976, Laudovou havárií na Nürburgringu a prohrou titulu o jediný bod ve prospěch Jamese Hunta. Lauda se ale vrátil a v roce 1977 získal titul, byť vztah s týmem se zhoršoval, také kvůli prosazovanému Carlosu Reutemannovi. Ferrari angažovalo Gillese Villeneuva, ale nestačilo na nové technické nápady Lotusu. Reutemanna vystřídal Jihoafričan Jody Scheckter a s náskokem 4 bodů na Villeneuva získal titul. Na dlouhou dobu poslední před tím, než se to o 21 let povedlo Michaelu Schumacherovi.
Gillese Villeneuve a Enzo Ferrari umírají – 80. léta
Začátek dekády patřil Williamsu, ale v roce 1982 Ferrari získalo alespoň Pohár konstruktérů, i když titul slavil Keke Rosberg z Williamsu. Byla to ale malá útěcha, protože v belgickém Zolderu při děsivé havárii zemřel Gillese Villeneuve. Francouz Didier Pironi se zranil a Ferrari tak byl nucen hledat nové piloty. Jedním z nich byl Mario Andretti. Ferrari vyhrálo titul také v roce 1983, ale Patrick Tambay a René Arnoux mezi jezdci skončili na třetím a čtvrtém místě. V roce 1984 o pouhého půl bodu vyhrál Niki Lauda titul pro McLaren před Alainem Prostem, Ferrari na McLaren nestačilo. Ferrari nevyhrálo jediný závod. Závěr dekády patřil Williamsu a McLarenu. A nic s tím nezmohli Michele Alboreto, Nigel Mansell ani Gerhard Berger.
14. srpna 1988 ve věku 90 let umírá Enzo Ferrari. Všechny závody ročníku 1988 vyhrál McLaren, s výjimkou jediného: Velké ceny Itálie 1988. Na prvních dvou místech s rozestupem půl sekundy byli Gerhard Berger a Michele Alboreto. Berger vítězství věnoval Ferrarimu.
Fiatu patří 90 % Ferrari.
Ferrari najalo Jeana Todta, Rosse Brawna a Michaela Schumachera – 90. léta
Devadesátky byly nejúspěšnějším obdobím pro Williams. První rok jsou týmovými kolegy ve Ferrari Nigel Mansell a Alain Prost. Mansella o rok později vystřídal Jean Alesi. Dvanáctiválcový motor Ferrari ale nestačil na menší a lehčí desetiválce konkurentů. Podle Prosta bylo “řídit Ferrari těžší než náklaďák” a dostal padáka. V letech 1991 až 1993 nevyhrálo Ferrari jediný závod. V roce 1993 byl jako šéf týmu najat Jean Todt. V roce 1996 se přidal Michael Schumacher a od Benettonu přišli také Ross Brawn a Rory Byrne. Forma Ferrari rostla, ale tým dostal zásah při neslavné GP Španělska v Jerezu po kolizi Schumachera a Jacquese Villeneuva, po které byl Schumacher diskvalifikován z celé sezony 1997. V závěru dekády se objevil silný soupeř v podobě McLarenu a Miky Häkkinena, ale při GP Velké Británie 1999 si po havárii Michael Schumacher zlomil nohu a titul získal Häkkinen, i když Ferrari získalo pohár konstruktérů.
Nové milénium – Schumacherova éra a Kimi Räikonen
Nastává do té doby nevídaná dominantní éra Ferrari a Michaela Schumachera. Získávají pět titulů v řadě v letech 2000 až 2004. Ve druhé polovině dekády nastoupily týmy McLaren a Renault s pneumatikami Michelin, zatímco Ferrari využívalo pneu Bridgestone. Toxická atmosféra v McLarenu přinesla v roce 2007 titul ne jezdcům britské stáje, ale Kimimu Räikkönenovi z Ferrari. Ferrari slavilo Pohár konstruktérů také o rok později, byť za velmi bolestivých okolností, kdy v největším dramatu všech dob prohrál Felipe Massa boj o titul.
Desátá léta – Alonsovy infarkty, Vettelova černá práce
Kimiho Räikkönena vystřídal Fernando Alonso a Ferrari mělo blízko k titulům v roce 2010 a 2012. Ale v obou případech bolestivě prohrálo ve prospěch Red Bullu a Sebastiana Vettela. Ten Sebastian Vettel, který se rozhodl dosáhnout ve Ferrari na to, co se Alonsovi nepovedlo. Dnes je ale zřejmé, že se to nepovede ani jemu. Kontroverzní nejasnosti kolem motorů a napjatý vztah Vettel – Ferrari budou bohužel už navždy patřit k závěru druhé dekády nového století.
