VW T4 (1990-2003): Když se radikálně změnila koncepce. Motory dopředu!

Volkswagen Transporter se stal všestranným automobilem, který si získal po celém světě miliony příznivců mezi živnostníky, řemeslníky, rodinami, podnikateli a v neposlední řadě i cestovateli. Všichni oceňují jeho špičkovou variabilitu. Transportery včetně odvozených modelů Multivan, Caravelle a California zůstaly automobily spousty tváří, které si našly mnoho spokojených zákazníků.

V srpnu 1990 debutovala na výstavě v Hannoveru, domovině užitkových vozů VW, čtvrtá generace legendy se dvěma véčky nejen pro práci. Východoněmecká marka už oficiálně neexistovala a oba po druhé světové válce rozdělené státy stály před sjednocením. Předsériová produkce byla mimochodem spuštěna už 6. ledna! Automobilka hned při uvedení začala používat označení T4 (jako Transporter 4. generace), jinak šlo interně o Typ 70. Následně retrospektivně pojmenovala i předchůdce. „Čtyřka“ se radikálně změnila, konstruktéři po čtyřech desetiletích vše otočili: motory se už nenacházely vzadu, nýbrž vpředu a napříč.

TEST Volkswagen Transporter & Multivan – Nejdřív práce, potom zábava

To pochopitelně prospělo praktičnosti a variabilitě, podlaha v zadní části díky absenci pohonných jednotek už nemusela být zvýšená, nic nezabíralo úložný prostor a najednou tam byla spousta místa. A nebyly ploché, nýbrž řadové, na chlazení kapalinou přešly už boxery v T3 (1984). Řadové čtyř- a pětiválce standardně poháněly přední nápravu. Jejich přemístění pomohlo také bezpečnosti při čelním nárazu, deformační zóna mohla být díky skloněnému podlouhlému „čumáku“ delší a posádka neseděla nad přední nápravou. .

S dvojicí rozvorů

Poprvé byly v nabídce dva rozvory: 2,92 a 3,32 m. Volkswagen přitom uvažoval o změně koncepce už na konci sedmdesátých let, ale nakonec si na svůj debut musela ještě více než dekádu počkat. Část prostoru v zádi zabírala pouze náprava s vlečenými rameny a vinutými pružinami. Vpředu se nacházely dvojité trojúhelníkové závěsy a torzní tyče. Základní modely jezdily na čtrnáctipalcových ocelových kolech, luxusnější měly lité „patnáctky“.

Paleta motorů pro T4 už byla opravdu hodně široká. Benzinové čtyřválce začínaly zážehovou karburátorovou osmnáctistovkou (1,78 l/49 kW/67 k), ostatní měly vstřikování. Dvoulitr (vlastně 1,97 l) nabídl 62 kW (84 k). Pětiválec 2,46 l se chlubil 81 kW (110 k). Naftové atmosférické čtyřválce 1,9 l měly jen 44 kW (60 k), respektive v exportních verzích o kilowatt více, pětiválce 2,37 l pak 57 kW (78 k). Manuální převodovky dostaly pět stupňů, automaty čtyři.

VW T4 nikdy neprodám, říká po 21 letech s ním režisér Václav Marhoul

Zmíněnou dvojici vzdáleností doplňovaly plochá a vysoká střecha (1940 a 2430 mm). Transportery byly k mání ve všech možných variantách od dodávek přes částečně prosklenou verzi se dvěma řadami sedaček, osobní devítimístné kombi, pick-up, dvojkabinu (Doka z německého „Doppelkabine“) a nakonec i samostatný podvozek s budkou. Vany mohly mít klasickou vzhůru výklopnou stěnu vzadu, ale i dvoukřídlé dveře a na bocích posuvné, buď jen na straně spolujezdce, nebo na obou. Podle verze převezly 800, tunu, případně až 1200 kilo nákladu.

Dodávka roku

Univerzálnost a technická vyspělost neunikla odborníkům ankety o Dodávku roku (International Van of the Year), T4 náležel prestižní titul v roce 1992. K Transporterům se přidaly postupně luxusnější busy Caravelle, obytné Californie a Multivany. Všechny bylo možné přetvořit v opravdu luxusní obýváky na kolečkách, úměrně tomu pochopitelně rostly i ceny. Šestimístné Multivany měly ledničku za sedadlem řidiče, skládací stolek, samostatná sedadla ve druhé řadě a sklopnou lavici pro tři cestující vzadu, kterou bylo možné přetvořit v postel, takže se uvnitř dalo bez problémů spát.

Hotel California

Californii pro VW vyráběla Westfalia. Mohla mít vyklápěcí střechu s plátnem i pevnou. Výbava byla bohatá – otáčkoměr, přední mlhovky, přehrávač kazet a později CD, airbag, klimatizace, otočná přední sedadla, kuchyňská linka, dřez, sporák, chladnička, sprcha, WC, vyjímatelný stolek, sklopné umyvadlo, šatní skříň...

Californie byly pořád vysoké pod dva metry, takže se vešly do běžných podzemních i nadzemních garáží a do automyček pro osobáky. Z ovládacího panelu poblíž vnitřního zrcátka se dalo regulovat vše od topení přes ledničku s mrazákem po vodu a elektřinu. Elektroinstalace mimochodem využívala gelových baterií. Přišly postupně Californie Coach, Tour, Club a Exclusive, luxusními Multivany byly sedmimístný Allstar a Classic.

Eurovan

V Japonsku se pro osobní specifikace používalo označení Vanagon, v Severní Americe a Mexiku zase Eurovan, které odkazovalo na evropský původ vozu. V USA vyjma obytných verzí příliš neuspěly, v Kanadě se prodávaly kromě nich i Transportery kombi, dodávky a pick-upy!

V červenci 1992 skončila karburátorová osmnáctistovka. Turbodiesely zastupovaly od srpna 1992 předkomůrkové čtyřválce 1.9 TD/50 kW (68 k). V roce 1993 přišel pohon všech kol Syncro, volitelně i s uzávěrkami předního a zadního diferenciálu. Středový suplovala viskózní spojka. Systém zabíral místo pro rezervu, poznávacím znakem čtyřkolek je tak náhradní kolo na zadních dveřích. Pouhé čtyři roky trvalo, než byl v Hannoveru vyroben půlmiliontý exemplář T4.

VW Transporter je nejdéle vyráběným užitkovým vozem, letos slaví 70 let

TDI

V polovině 90. let vznikla samostatná divize Volkswagen Nutzfahrzeuge (Užitkové vozy). V září 1995 přišel velký přímovstřikový pětiválec 2.5 TDI, zprvu se 75 kW (102 k), přiškrcený motor z Audi 100, ve kterém měl sto dvacet koní. Objemem se shodoval s pětiválcem spalujícím benzin. Slavná devatenáctistovka se stejnými písmenky se pod kapotu T4 na rozdíl od pozdějšího T5 nikdy nedostala, motorům zůstala konvenční vířivá komora.

Chyběl i přímý vstřik SDI pro vznětové jednotky bez turba. V pětadevadesátém roce také dostaly všechny verze posilovač hřebenového řízení, do té doby jej měly jen dodávky s pětiválci a luxusnější busy Caravelle GL/Multivan.

Modernizace

V prosinci 1995 prošly luxusnější verze pro dopravu osob vzhledovou modernizací, kdy se elegantněji zakulatila příď a zároveň o osm centimetrů prodloužila. Objevila se nová maska se „šťastnou tváří“, byly upraveny světlomety, které ztratily oranžové kryty velkoplošných směrovek (vyjma severoamerického trhu). Pod krátkou kapotu se totiž musel vejít unikátní šestiválec VR6 2,8 l se 103 kW a dvěma vačkovými hřídeli. Montoval se do busů Caravelle a Multivan s lamelami masky chladiče v barvě karoserie a šestnáctipalcovými koly.

Nové nárazníky vydržely drsnější střet s překážkou, posuvné boční dveře se snadněji zavíraly – a s menším hlukem, karoserie byla tužší, změnila se palubní deska, našly si na ni cestu nové spínače, změnily se číselníky a potahy sedadel. Objevily se také dva airbagy, kotoučové brzdy na všech kolech, ABS, ESP i navigace. Modernizace VW označoval obecně písmeny GP (Große Produktaufwertung), jinak šlo o Typ 7D.

Volkswagen e-Bulli pro elektrickou současnost

Californie dostaly uvnitř obložení z bukového, později javorového dřeva, delší lůžko ve střeše, nádrž na vodu se přemístila pod skříň a uvolnila místo v zavazadelníku, přibyly úchyty Isofix pro dětské sedačky, centrální zamykání a elektrické ovládání oken i zrcátek. Transporterům ale původní příď zůstala, nicméně nejslabší diesely 1.9 D zmizely. VW prostě luxusnější verze odlišil i vzhledově. Benzinový pětiválec 2,46 l posílil v srpnu 1996 na 85 kW (115 k).

Rozšiřování nabídky

Atmosférický diesel 2.4 D se od dubna 1997 nabízel i s 55 kW (75 k) a oxidačním katalyzátorem, postupně nahradil starší a silnější specifikaci. Caravelle Business z podzimu téhož roku s koženým čalouněním se stal nejdražším modelem značky, překonal ho až Phaeton! V této sezóně se také slavilo, vznikl Transporter s pořadovým číslem 8.000.000. Pochopitelně od začátku produkce původního Typu 2 alias T1 (1950).

V květnu 1998 byla rozšířena nabídka 2.5 TDI o verze se 65 a 111 kW (88 a 151 k). Lišily se také označením na zádi, slabší měly íčko ve slavném nápisu modré, nejsilnější červené. Nejvýkonnější specifikace byla určena jen pro Caravelle a Multivan. V květnu 2000 posílil VR6 až na 150 kW, označení na přídi i zádi ale znělo už jen „V6“ a číslo bylo rudé.

Tohle je nejstarší registrovaný VW Transporter na světě. Na 70 let vypadá skvěle, viďte?

Všehochuť

Existovala řada firem, která zájemcům na podvozky dokázala postavit prakticky jakoukoli nástavbu dle konkrétních požadavků. Transportery používaly policejní sbory nejen v Německu, v bílé barvě se zeleným pruhem jezdily také u nás. Nechyběly ve „výzbroji“ Bundeswehru, vozily pacienty, existovaly coby hasičské speciály.

T4 překvapivě nedožívala nikde mimo Evropu, v březnu 2003 nastoupila generace T5. Pravda, produkce předchůdce běžela až do června. Vyráběl se tradičně v Hannoveru, novým závodem pro „čtyřku“ se stala polská Poznaň. Auta se montovala také v indonéské Jakartě, na Tchaj-wanu a v malajsijském Shah Alamu. Překvapivě mezi závody chyběla Latinská Amerika, o Mexiku už řeč byla, i do Brazílie se T4 dovážely z Německa.

Obytňáky

California měla mnoho speciálních edic: Highway, Biker, Beach, Joker, Blue, Advantage, Generation, Event a Freestyle, tu dokonce s nosiči jízdních kol. Konverze na obytné vozy v USA dělala neméně slavná společnost Winnebago Industries – bus Eurovan Camper, integrovanou Rialtu a Vistu, Itasca Sunstar byla rovněž jejich dílem. Multivany měly protiváhu v Eurovanech MV, MV Weekender s nástavbou Westfalia zhruba odpovídaly Californii.

V Evropě se přestavbám na karavany věnovaly společnosti Reimo, Carthago, Karmann (Gipsy, Cheetah, Colorado), Dehler, ten uměl zcivilizovat i dodávky, dále Campbomil, Schabenmobil, Sirius, Woelcke, Robel, italský Wingmann, Bimobil, Nordstar, Tischer...

Karosárna Ernst Auwärter stavěla na podvozcích dokonce minibusy, prodejce VW Friedrich Pleitner uvedl na konci 90. let integrovaný obytňák. Stříbrná Hookipa (1991) s polepy ve výrazných barvách vznikla přímo u VW. Její zvýšená střecha sloužila jako nosič dvou surfových prken, třetí boční okna byla větší a uvnitř měla posádka k dispozici i mikrovlnnou troubu. Stovka šestimístných Kamei ClubVan dostala dozadu elektricky nastavitelné sedačky.

Z továrny Westfalie ve Rhedě-Wiedenbrücku vyjelo 39 tisíc Californií. Obytná auta slouží většinou nadšencům dlouhé roky, takže je potkáte na silnicích i dnes. Mají spoustu fanoušků, pořádají se srazy po celé Evropě, není výjimkou, když se na jednom místě sejdou Španělé se Skandinávci a Rusy. Všichni jezdí samozřejmě po ose. Ani ostatní verze T4 z provozu nezmizely, Transportery, pravda, už většinou skončily pod lisy, případně slouží coby zdroje dílů. Nejrozšířenějšími a také nejodolnějšími motory se staly pětiválce 2.4 D.

Zdroje: Volkswagen Nutzfahrzeuge, Auto World Press, Wikipedia, Model Depo

Foto a video: Volkswagen Nutzfahrzeuge