Jan Campbell: Jak sám sebe položit na lopatky

7.9.2020 09:20
V konci posledního příspěvku - Doba němčiny v EU jsem napsal, že se mi jeví, že ČR položila sama sebe na lopatky a zmínil se o turné ministra zahraničí ČLR Wang I (1953) v EU a staré čínské hře Go, v ČLR zvané Wej-čchi. Připomínám turné čínského ministra, protože dříve kvalitní českou diplomacii dnes obohacuje novodobá, ne svatá, ale nešťastná trojice: rychlý jazyk, premiérské piruety a vystrkování zadku s využitím (ochranných) roušek. Nešťastná trojice nedovoluje věcně zpracovat a sdělit občanům – voličům, že ČLR dělá vše proto, aby nebyla izolována v Evropě, a USA dělají vše proto, aby ČLR byla izolována a ztrácela vliv i v mezinárodních organizacích a institutech, přestože se jedná o marnou snahu, má-li lidstvo přežít.

Co se týče turné čínského ministra Wang I v EU a samotné EU, její motivaci odkrývá dosavadní nevzájemnost konání EU obsažená v první otázce ministrovi v IFRI: Jaké garance může nabídnout ČLR co se týče mezinárodní stability a reorganizace mezinárodních institucí v případě pokračování rozkladu USA?

V této otázce lze vidět, že nehledě na omezenou suverenitu SRN, společně s Francií se lze věnovat zahraniční politice v národním zájmu, a zcela jinak než to dělá ČR. EU pár – SRN a Francie se pomalu a jistě otáčí obličejem směrem k ČLR a rozmýšlí, zda a kdy jít ČLR naproti, zatímco ČR se staví k ČLR a RF zadkem a se zacpanýma ušima. V Pařížském IFRI čínský ministr jasně a jednoznačně vysvětlil, co znamená čínská cesta ve světové historii: Mír a harmonie. Těmito kategoriemi se nemůže Evropa a USA chlubit.

Odpovědi ministra Wang I na otázku zakladatele IFRI (založeného v roce 1979) a prezidenta Thierry de Montbriala (1943) týkající se perspektiv vztahu mezi ČLR a USA, a na otázku ex- předsedy vlády Francie (2002–2005) Jean-Pierre Raffarin (1948) týkající se společných akcí, které by mohly přesvědčit Evropu, že jít společně s ČLR je výhodné pro obě strany, mluví za sebe.

Otázka prezidenta IFRI Thierry de Montbriala a samotné pozvání čínského ministra Wang I do IFRI dokumentují růst pochybnosti ve schopnost USA udržet globální hegemonii a situaci bez války a současně i nemožnost návratu k situaci ve světě za dob prezidenta Obamy.  V podstatě prezident IFRI se ptal, co máme dělat, když nemůžeme vstoupit dvakrát do téže vody.

I zkrácený obsah odpovědi Wang I s vyčleněním vstupní téze v překladu autora příspěvku představuje lekci: Protiklady ČLR s USA nepředstavují boj o světovou moc (moc nad světem), ani spor o sociálních systémech. Podstatu protikladů tvoří: 1) Jednostranný přístup k vícestranným. V tomto kontextu se nachází působení ministra zahraničí USA Mike Pompeo. 2) Trvalá šantáž sankcemi nutí ČLR chránit sama sebe, své národní zájmy a základní normy mezinárodního práva. 3) Peking má nehledě na šantáž a nevzájemnost konání EU otevřené dveře a je připraven k dialogu.

Odpověď Wang I na otázku Jean-Pierre Raffarin je jednoduchá a současně komplexní: Osud perspektivy společných akcí závisí od podpisu nové dohody o investicích mezi EU a ČLR. Wang I zdůraznil odpovědnost obou stran za plnění dohody napomáhající zabezpečit stabilitu v podmínkách globální neurčitosti.

Na dotazy čtenářů na téma čínského trestu ČR za konání druhého nejvyššího představitele moci, které dostávám, nemohu konkrétně odpovědět. Nevím, zda se ČLR rozhodne trestat plošně, nebo cíleně, nebo počká, až dozraje čas. Připomínám ale slovenskou zkušenost z doby působení pana Lajčáka. Osobně si přeji, aby trest nebyl plošný, aby obsahoval odstranění chyb i čínské strany ve spojení s CEFC – Tvrdík & Co, a aby byl konkrétní, veřejnosti oznámený a co nejdříve. Ne podle principu – kommt Zeit, kommt Rat. Tj. s časem se najde řešení. To proto, že mnozí v Evropě mají krátkou paměť, politici spekulují a neuvědomují si, že čínská zahraniční politika obsahuje prvky hry vzniklé někdy ve 2. tisíciletí př. n.l. zvané Go nebo Wej-čchi. O hře jsem se již zmínil v posledním příspěvku – Doba němčiny v EU. Cílem hry Wej-čchi je mít na konci hry větší skóre, které tvoří zajaté kameny a obklíčené průsečíky.

Na téma Tchaj-wanu doporučuji pozorně sledovat v kotlině málo zveřejňovanou přípravu možné provokace ČLR vyhlášením samostatnosti Tchaj-wanu v předdveří prezidentských voleb v USA. Tam se ČLR stala předmětem kampaně obou kandidátů a samostatnost Tchaj-wanu tak představuje dobrý instrument k obvinění ČLR z invaze v případě vojenského zásahu ČLA. To by byla voda na mlýn státům-trpaslíkům, zkoušce hlasivek a opětnému zviditelnění.

Během turné po EU ministr Wang I opakoval čtyři hlavní parametry dalšího vývoje: 1) Mírový, 2) společný, 3) vzájemně výhodný a 4) inkluzivní. Přitom vždy zdůraznil, že pojem inkluzivní vylučuje export čínských institucí a modelů a proto zabezpečuje různorodost světového civilizačně – kulturního bohatství.

Nebudu se podrobněji rozepisovat o hospodářsko – finančních aspektech návštěvy a problematiky vztahu EU – ČLR, o vztahu ČLR a EU v Africe, o ČLR ve vztahu k EU a Iránu a dalších již proto, že se nenávratně blíží den, kdy o osudu států a vztahů nebudou rozhodovat a priori zkratky pro dav, hospodářsko – finanční, ale sociální a politicko – ideologické aspekty a fakta.

Suma sumarum: Špagát, který se snaží předvést V4, odděleně ČR, premiér a ministři zahraničí a vnitra ve vztahu k USA a EU pod vedením SRN se nepovede. Roztrhne všechny, kteří nepochopili, co je Realpolitik a co zanechal, mně osobně dobře známý, dnes nebožtík – autor tzv. Ostpolitik a státní sekretář ve vládě Willy Brandta, Egon Bahr (1922 - 2015): In der internationalen Politik geht es nie um Demokratie oder Menschenrechte. Es geht um die Interessen von Staaten. Merken Sie sich das, egal, was man Ihnen im Geschichtsunterricht erzählt. V češtině přibližně: V mezinárodní politice nikdy nejde o demokracii nebo lidská práva. Vždy se jedná o národní zájmy států. Berte to na vědomí, a je jedno, co vám během výuky historie vyprávějí. Ano, tohle řekl vážený Egon Bahr v roce 2013 před studenty Bunsen gymnázia v Heidelbergu. Předtím výrazně varoval: Ich, ein alter Mann, sage euch, dass wir in einer Vorkriegszeit leben. V češtině: Já, starý pán vám říkám, že žijeme v předválečné době.

V dnešní situaci s pokrytectvím, lžemi a hloupém konáním EU, NATO a ČR výrok Egon Bahra potvrzuje schopnost jasně představit si budoucnost Evropy a ukázat na neuvěřitelnou omezenost současných anglofilních politiků a politiky v některých státech EU. Nepřátelská proti-ruská a proti-čínská politika vedou EU v nejlepším případě k utrpení, v horším případě ke zkáze.

Na této cestě Navalnyj, senátor Vystrčil, státy - trpaslíci (Litva, Lotyšsko, Estonsko) a ambiciózní Polsko s již přistřihnutými křídly domáhající se sankcí proti Bělorusku, které odmítly SRN, Francie a Itálie, jsou instrumenty a budou oběťmi ve hře známých loutek vedených neviditelnými loutkovodiči. Hra končí položením sama sebe na lopatky podle pravidel hry Wej-čchi. Souhlasu netřeba. 05.09.2020

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.