Jak šel čas se značkou Buggyra: Na začátku Baghira a Václav Král
Registrovaná známka s šelmou ve znaku byla veřejně popularizována v posledních letech především díky úspěchu na sledovaném Dakaru. Původ společnosti má mnohem hlubší kořeny.
Respektovaný automobilový pojem Buggyra se prezentuje jako „mezinárodní značka s více než 50letou tradicí, která patří mezi přední světové vývojáře závodních technologií“, což je vystihující úvod sebevědomé společnosti deklarující vývojová střediska po celém světě. Centra pokroku s českými kořeny jsou například v Dubaji a Španělsku.
Globálnímu titulu předcházel tuzemský začátek pod taktovkou českého automobilového návrháře, konstruktéra a dobrého pilota Václava Krále. Rodák z Ostravy se narodil v roce 1936 a po oslavě dvacátých narozenin úspěšně absolvoval automobilní a leteckou průmyslovku v Mladé Boleslavi. Při aktivním soutěžení v automobilových a motocyklových disciplínách sbíral zkušenosti zpoza volantu a zároveň pracovně poznával taje konstruktérství aut.
Technické výkresy koster a rentgenových pohledů skrz karoserii se týkaly i ryze závodních speciálů. Z pera Krále vzešla i černá puma inspirovaná Knihou Džunglí spisovatele Rudyarda Kiplinga. Šelma v pohybu pak navždy zůstala základním symbolem originální značky Baghira.
Buggyra až na druhý pokus
Právě Baghira založena v roce 1969 předcházela označení Buggyra a prvotina byla spojena s Králem, respektive s jeho autokrosovým výtvorem Tatra Baghira uvedeným o rok později. Písečná bugina pro jednoho dobrodruha vznikla svařením rámu z tenkostěnných chrommolybdenových trubek v průměru 3,5 centimetru, kam se na konec vozu vešel motor Tatra 603H pohánějící zadní nápravu.
V roce 1978 Král ve spolupráci s mladoboleslavskou automobilkou dokončil Škodu Baghira Spider. Odvážný projekt pocházel z dílů Formule Škoda F3. Podvozek F3 byl 14 let starý, ale po rozšíření svým způsobem fungoval dohromady s motorem Škody 120 a později 130 RS. Zvláštní prototyp podnikal závody ve třídě do 1300ccm. Výkon agregátu uprostřed dosahoval 136 kW (185 koní) při 7500 ot./min. Pětistupňový manuál byl zpřevodovaný do maximální rychlosti 230 km/h.
Dalším důležitým mezníkem je rok 1993 čili vstup Martina Koloce do evropského seriálu tahačů. Pilot s mezinárodní licencí skončil na sedmém místě konečného pořadí a do další sezóny vstupuje za tým IMC SPAGG spolupracující s finskou automobilkou SISU. Vcelku agresivní styl jízdy vynesl průběžné vedení šampionátu, ale těsně před závěrem poháru Koloc ztratil cenné body vlivem defektu a stal se „jen“ vicemistrem nově vzniklé divize Race Trucks. V anketě Zlatý volant to stačilo na nejlepšího jezdce do 30 let.
Hvězdné představení se těsně nevyvedlo a co nedopadlo v úvodní sezóně se povedlo rok poté. Koloc potvrdil talent spojený s kvalitou a ve 40 závodních jízdách vyjel 34 stupňů vítězů a hned 20 zlatých medailí. Není divu, že finální žebříček Evropy zcela ovládl a doma si převzal cenu Zlatý volant. Stejný scénář se opakoval za 12 měsíců.
Koloc se dobře znal s Králem a kooperace ambiciózních pánů přinesla společný model Praga TN 24.420. Závodní tahač byl slavnostně představen veřejnosti s pýchou designéra coby autora agresivního tvarování. Koloc dovezl podsaditou Pragu do cíle posledního závodu na výsledném třetím místě navzdory vážné nehodě během čtvrtého závodu v anglickém Thruxtonu.
Po roce výkony stačily opět na třetí místo, v týmu ProCa-PTE-Holoubek se nově objevil mladý David Vršecký. Dnešní stálice okruhů v první sezóně získala 13. pozici, kdežto Koloc suverénně přidal do sbírky bronz.
Na přelomu tisíciletí přišel konec účinkování SISU a nastává další meta vývoje. Dvojnásobný evropský šampión Martin Koloc zapůsobil na londýnskou investiční skupinu Ryss & Lynx a z diplomatických jednání vzešel nový závodní tým s vlastní koncepcí závodního motoru pod modifikovaným názvem, jehož autorem je samozřejmě Václav Král. Toho času končí Baghira a na druhý pokus nastupuje název Buggyra. Změnil se popisek i formát symbolické pumy z celkového profilu zvířete na detail hlavy a předních končetin.
Éra Buggyry
Tým Buggyra International Racing System byl legitimně zaregistrován u Autoklubu ČR. Stáj se přihlásila do soutěžní kategorie Super se zcela novým tahačem z hlavy Krále. Premiéra nebyla růžová jako Kolocovo představení v minulosti, ale hned v dalším roce dokázal německý pilot Gerd Körber dosáhnout na titul mistra Evropy a kolega Vršecký se stal nováčkem roku.
Sladěná dvojice zařídila jistotu růstu značky, protože Körber jako první jezdec v dějinách obhájil supertruckový titul a s rozjetým Vršeckým zajeli v Nogaru první double pro Buggyru. Hlad po úspěchu způsobil nasazení už třetího velkotonážního speciálu značky. Modifikovaná puma ve znaku firmy se stále více zakusovala do kořisti v podobě pomalejších soupeřů. Po konečném třetím místě Vršeckého se tým vydal na blízkovýchodní expedici.
V Dubaji došlo na testování maximální rychlosti. Po uzavřené dálnici se tahač Vršeckého dokázal v jednom kilometru po letmém startu rozpohybovat do rekordní rychlosti 281,723 km/h. Tabulky FIA nic podobného neznaly, proto se český jezdec dostal hned do čela záznamů podobných pokusů.
Pomyslnému vrcholu Buggyry předcházelo smutnějšímu období. Po završení ročníku 2005/2006 navždy odešel otec značky a jeden z nejzásadnějších postav společnosti. Pan Václav Král zemřel ve věku 69 let. Po definitivním odchodu duchovního otce tým opustil i Körber, ten se loučil v dobrém jako vicemistr Evropy. Otěže zodpovědnosti i úspěchů převzal Vršecký, který po 10 letech zvedl nad hlavu pohár mistra Evropy, a navíc v Panenském Týnci zvládl z místa rozhýbat tahač na další rekordní rychlost 171,878 km/h.
Nejtěžší vytrvalostní závod světa
Vršecký obhájil mistrovský titul, nikdo nebyl lepší ani v Poháru konstruktérů, nejen proto si Buggyra zasloužila roli v dokumentu Mega World Czech Republic televize Discovery Channel. Zájem světa povzbudil vedení stáje a padly hned tři další vytrvalostní rychlostní rekordy.
Vydařené období kolem roku 2011 vedlo k prvnímu kontaktu týmu s nejtěžším vytrvalostním závodem světa. Členové Buggyry vyrazili poznávat nové prostředí do kolotoče slavného Dakaru, David Vršecký se přidal k posádce Marka Spáčila a Robin Dolejš fungoval jako technický dohled. Výprava dopadla špatně, jelikož Vršecký zažil dvojitou otočku přes střechu a Dolejší zastal pozici překladatele pro Martina Kolomého při jeho hospitalizaci v nemocnici rovněž po nehodě. Ošetřovaný rodák z Bruntálu sehrál v budoucnu zásadní roli.
Martin Kolomý poprvé vyvezl na Rallye Dakar pohonnou jednotku Gyrtech z továrny Buggyry. Důležitá součást funkční Tatry v roce 2012 spatřila cíl spolu s posádkou na vynikajícím sedmém místě dramatického podniku v Jižní Americe.
Dakar a Martin Kolomý se pomalu začali stávat doménou Buggyry, spojení dvou ikon se projevilo na zvýšení povědomí o značce mezi méně fundovaným publikem. Tým chtěl být vidět mezi světovou elitou, během testu motorů se modro-bílá ekipa úspěšně pustila do překonání vlastních vytrvalostních rekordů z minulosti. Po nových maximech firma podepsala smlouvu na podporu s automobilkou Tatra, což vyústilo v nový dakarský koncept Tatra 815 Buggyra alias Fatboy. Podobnost názvu s postavou sympatického Kolomého byla čistě náhodná. „Nejlepší auto, kterým jsem kdy jel,“ okomentoval truck svébytný Moravák.
Premiéra spojení Tatry a Buggyry skončila v 8. etapě Dakaru, přesto družstvo z Česka zanechalo nesmazatelnou stopu v písku i mezi konkurenty. Mimo legendární rallye pokračovalo platné snažení na okruzích a v době uvolněného programu se Jan Kalivoda, David Vršecký, Martin Kolomý i Adam Lacko vydali na expedici do Číny, aby zavedli dlouhodobou spolupráci při budování čínské série závodů tahačů.
Od roku 2014 je Buggyra samozřejmým členem elity nejslavnější rallye. Diváky bavil styl jízdy Kolomého doplněný často o peprné komentáře v cíli. Známé jsou například i prošoupané závodní boty, které Martin ukazoval do kamery v ironické reakci na kritiku pomalého tempa. V roce 2015 z toho bylo konečné sedmé místo. Pravdomluvný pilot si odskočil znovu do Asie, kde získal titul mistra Číny.
Dakar v roce 2016 přinesl první etapové vítězství Kolomého a v týmu se poprvé objevilo druhý vůz – Tatra Phoenix –, který ukočíroval šternberský rodák Jaroslav Valtr na osmém místě celkové pořadí nejnáročnějšího závodu. Adam Lacko se opět dokázal prosadit do pozice vicemistra Evropy a Vršecký oznámil stoprocentní zaměření na stavbu závodních speciálů, což byla po 14 letech citelná změna působiště.
Další sezónu v Jižní Africe Kolomý ozdobil druhým etapovým vítězstvím. Lacko z druhého místo loni poskočil na stupínek nejvyšší, avšak nejvíce trofejí po pauza posbíral Vršecký (mistr Indie, mistr Číny, Pohár konstruktérů), i když tyto výkony nebyly v tuzemsku tolik na očích jako dakarská pouštní rallye mezi beduíny.
Další ročníky Dakaru se nevyvedly podle představ a Kolomý po šesti letech opustil místo tváře Buggyry a vynikajícího pilota. Kromě asijských výprav a afrického úspěchu je potřeba připomenout například i Silk Way Rally, kde Kolomý vyhrál tři etapy. Nutno pochválit i zázemí a spolupracovníky celé organizace závodění, bez kterých byl nebylo možné veškeré úspěchy tolikrát opakovat.
Sezóna 2019 byla zakončena oslavou půl století od založení, v době zahájení výroby Škody 100 se zformovaly pevné základy profesionálního týmu, který dělá celosvětovou reklamu úžasnému soutěžení z České republiky.
Posledním hlasitým připomenutím dovedností Buggyry byla letošní jízda Aliyyah Kolocové, která v 15 letech překonala znovu na letišti v Panenském Týnci platná maxima z půle kilometru. Pětisetmetrovou dráhu téměř prolétla tahačem za 13,209 vteřiny, totéž s letmým startem proběhlo za 7,303 vteřiny, když nejvyšší naměřená rychlost byla 284,13 km/hod. Václav Král by byl potěšen vývojem roudnické party oddaných závodníků a manažerů.
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat