Osmdesát let? To je jeden lidský život. Anebo také příběh plný vítězství a porážek, euforie i zklamání, které spojuje jedno město, jeden sport a jeden klub. Tak jako v případě basketbalového spolku z Brandýsa na Labem, který o víkendu oslavil kulaté narozeniny. Kdo mu k výročí přišel přát a jaké plány v jednom z nejstarších českých klubů spřádají?
Když se před víc než 80 lety rozhodl učitel brandýského gymnázia Alfons Mezera zařadit jako zpestření do hodin tělesné výchovy i košíkovou, netušil, že o 80 let později to bude v jeho městě největší sport. A že se tu bude v 17 mužských i ženských týmech pod bezednými koši honit víc než dvě stovky basketbalistů.
Studenti gymnázia tehdy házeli míč na dřevěné koše, na nichž byly připevněny obroučky bez sítěk i odrazových desek. Dnes tu hrají týmy na zbrusu nové palubovce a klub má velké plány jak dál ve městě, které protíná Labe, basketbal rozvíjet.
„Je jasně vidět, že basketbal tady je pro lidi životní hodnotou, která se předává z generace na generaci. Pro místní to je nejen láska, ale i životní styl. Kéž by to takhle bylo ve všech městech a vesnicích,“ přál si Miroslav Jansta. Šéf basketbalové federace i České unie sportu byl jedním z čestných hostů brandýských oslav.
A mimo jiné ocenil i to, jak statečně se klub rve se současnou koronavirovou hrozbou, která řadu nejen sportovních aktivit doslova ochromila. „Je skoro zázrak, že tady basketbal udrželi takhle v chodu. Protože zásah do sportu to byl nejen v Česku, ale i celosvětově, obrovský. Je potřeba smeknout, že tento klub hysterii, kterou šíří i některá média, nepodlehl a basketbal tu dál žije. Tento životní styl je navíc tou nejlepší ochranou i před viry. Protože kdo sportuje, je odolnější,“ myslí si Jansta.
Basketbal je nyní v Brandýse jasnou sportovní jedničkou. Klub se v minulosti zaměřoval především na výchovu mládeže. I proto se každý červen ve městě koná jeden z největších dětských basketbalových kempů v Česku. Jeho duší, stejně jako to platí i o celém klubu, je jeho dlouholetý předseda Petr Čeněk. Jak brandýský basketbal vnímá on?
„Pokud se u nás občas zrodí hvězda, jde často ještě někam výš. Jsme klub nedaleko od Prahy i od Nymburka, kde se hraje basket na té nejvyšší úrovni a občas je těžké konkurenci odolat. Ale nikdy jsme toho nelitovali, protože nakonec se nám pak vrátí, byť třeba po letech, lepší hráči,“ říká Čeněk, člen výkonného výboru basketbalové federace, s tím, že klub by i nadále rád rozvíjel mládežnické výběry.
Podle Daniela Kurucze, šéftrenéra žen, je to možné především díky víc než 20člennému trenérskému týmu, který se v Brandýse sešel. „Náš klub je unikátní tím, že se nesoustředí jen na jednu složku. Máme zastoupení prakticky ve všech věkových kategoriích. A to jak v ženách, tak v mužích. A to není v rámci celého Česka zase tak obvyklé. A je to možné jen díky velmi dobrému trenérskému zázemí,“ vysvětluje muž, který toho s basketbalem jako trenér zažil mnohé.
S ženami Nymburka vyhrál Český pohár, na kontě má i ligové stříbro, vedl české reprezentační týmy na dvou univerziádách. A je z něj cítit, že i nyní má ambice klub ze svého rodného města posunout ještě o něco výš.
„Máme mu šikovné mladé hráčky a nechceme, aby nám někam odcházely. Zatím jsme vnímaní jako mládežnický klub a teď všichni s mým příchodem čekají, co se stane. Ze začátku se mě ptali, proč jsem šel do Brandýsa, když nemají nejvyšší ženskou soutěž. Dnes už se takhle neptají. Spíš se ptají, jak jsme na tom, koho máme a jak budeme dobří,“ usmívá se Kurucz, který rovněž patří mezi nejužší vedení České basketbalové federace.
A co by brandýskému basketbalu při dalším rozvoji radil Miroslav Jansta, který dlouhé roky vlastnil superúspěšný klub z Nymburka? „Aby hodně trénovali, uměli si říct o peníze a říkali, že jsou nejlepší. Pak se to projeví. A hlavně aby neztratili tu vášeň, kterou nyní evidentně mají,“ dodává.
