Komentář Daniela Ženatého - Úcta ke stvoření

První září letošního roku bylo světovým dnem modliteb za péči o stvoření. Zahájilo tak období vděčnosti za stvoření, které trvá do 4. října. 

Modlitby za péči o stvoření. To je pěkná formulace. Už to slovo stvoření napovídá, že jde o něco, co nám nepatří, co jsme sami nevyrobili, ani nekoupili. Bylo to stvořeno, Bohem Stvořitelem, a nám lidem dáno k užívání. 

O tom, že stvoření neužíváme dobře není třeba mnoho mluvit. Živočišné druhy rychle vymírají, orná půda ubývá, ledovce tají, atd.                                                                      

Musíme žít jinak. Skromněji. Přijmout, že nemáme nikde zaručen žádný nárok na to, aby bylo všeho dost, aby byl stále dostatek pitné vody, aby bylo stále dost parkovišť a dálnic. 

Všiml jsem si, že ve veřejné diskusi se v této věci často užívá takový fígl. Finta, která spolehlivě odvede pozornost od podstatného k méně podstatnému. Jak funguje? Nu, halasně se poukáže na nedostatky toho, kdo o nutnosti změny našeho myšlení ve vztahu k přírodě mluví. Pozornost se svede do jiného řečiště a řeší se mluvčí, jeho věrohodnost, a neřeší se nutnost změny myšlení ve vztahu k přírodě. 

Obvyklý průběh pak bývá takový, že se začne zkoumat, zdali ten, kdo to říká, není náhodou příliš mladý. To znamená nezkušený. A pokud je, no tak, co ten mně, který jsem toho už tolik zažil, co ten či ta mně, který jsem toho už tolik zažil, co mně bude povídat. 

A šup – tok myšlenek je odveden jinam, a já se uklidním že ještě nejsem úplně na hlavu padlý, usměju se, jak je to všechno v pořádku. Jenže – oklamal jsem sám sebe. A nevyřešil vůbec nic. Změnu – řekněme směrem ke skromnosti životního stylu – jsem neučinil žádnou. 

Bože stvořiteli, asi trneš, jak neomaleně zacházíme s tak vzácným darem, jakým je tvé stvoření. Prosíme odpusť nám. A změň nás, abychom žili skromněji, aby nám péče o tvé stvoření přilnula k srdci, a nic jsme se nestyděli o tom mluvit. Amen

Požehnaný víkend přeje Daniel Ženatý