„Současná situace ani nenahrávala tomu, že by klub vzal někoho jiného. Nehledal bych za tím velkou story. Doufám, že tým s Romanem posuneme,“ předsevzal si Landa před sobotním startem extraligy. „Můžeme být jako policajti, hodný a zlý,“ směje se Jelínek, který je spíš vyznavačem cukru než biče.
Jste rovnocenná dvojice?
Landa: Rozdělíme si to trošku po vzoru kluků z nároďáku, já jsem zodpovědný za obranu, Roman spíš za útok. Vůbec to ovšem není striktně dané, bude se to prolínat. Spolu jsme se dohodli, že když v téhle sezoně dojde na lámání chleba, budu mít právo veta, rozhodovací slovo. Nepasuji se do role hlavního trenéra, ale musí být někdo, kdo zavelí, jak to bude, kdyby to bylo nerozhodně. Letos mám tedy poslední slovo já.
Jelínek: Bereme se jako rovnocenná dvojice, z devadesáti procent se shodneme. Ale může někdy nastat situace, kdy bude náš názor rozdílný, takže jsme se dohodli, že Honza bude ta odpovědná osoba. Já jsem s tím nápadem přišel sám a problém s ním žádný nemám.
Sázka na domácí trenéry. Házenkáře Lovosic povedou Landa s Jelínkem |
Máme zaškatulkované, že Landa je pruďas, Jelínek kliďas. Platí to?
Landa: Roman klidný je a strašně mi to vyhovuje. Je učitelsky rozvážný, ale už za své kariéry měl strašně dobré postřehy. I přes náš nízký věk situace vidí velmi dobře, rozhodně líp než já, to bude jeho přidaná hodnota při koučinku. Jelínek: Asi by to mohlo být dobře vyvážené. Já jsem klidnější, nemám úplně moc rád nějaké řvaní. Samozřejmě pokud někdo víckrát za sebou neplní, co chci, tak se hlas zvýšit musí, ale spíš se snažím klukům poradit a udržet je v klidu.
Pohádali jste se spolu někdy?
Landa: Roman je nekonfliktní typ, což ale neznamená, že si neřekne svůj názor. Já jsem horká hlava, vybuchuju, nadávám. Až opadnou prvotní emoce, Roman začne říkat svoje postřehy, které mají hlavu a patu. On se nehádá, on vás pak v klidu utluče argumenty.
Jelínek: Asi nepohádali. Spíš poradím. O mně tady mezi kluky bylo známé, že jsem už na střídačce jako hráč občas radil. Chodili za mnou kluci na stejném postu, ať Jirka Bouček, nebo Honza Kupa. A dokonce třeba i Honzovi Landovi jsem už jako trenérovi třeba nějaký postřeh řekl. Takže jsem do toho malinko zasahoval už v minulosti.
Nechali jste si hráčské registrace pro případ nouze? (Landovi je 34, Jelínkovi ani ne třicet.)
Landa: Hráč už nebudu. I Roman sám ví, že hrát a zároveň trénovat je špatně. Ani bych to nechtěl. I můj co-trenér se musí věnovat té činnosti naplno. Jsem rád, že ukončil kariéru. Oba k tomu přistupujeme s obrovskou pokorou, nesežrali jsme Šalamounovu moudrost.
Jelínek: Já si asi odehraju nějaký poslední zápas, registračku si nechávám. Házená mi bude chybět, třeba si zahraju v budoucnu nižší ligu. Ale teď se naplno věnuji tomuhle.
Nekončíte brzy, Romane?
Jelínek: Samozřejmě to je brzy, ale já se nikdy netajil tím, že bych ambice trénovat áčko měl. Když jsme to řešili s Vojtou Srbou (ředitel klubu), mělo to být v delším časovém horizontu. Nicméně mám určitou vizi, jak by se házená v Lovosicích mohla posouvat, a teď se naskytla příležitost do toho jít. Koncepční práce se nejlíp dělá shora. Rozhodoval jsem se, zda hrát, nebo trénovat. Ale tohle by byla už moje dvanáctá sezona, takže chuť a motivace do hraní se hledala taky trošku obtížněji. Osobně jsem tady nějaký extra progres za tu dobu neudělal, takže jsem si řekl, že tohle bude pro mě nějaká nová výzva.
 |
Už jste naznačili, že máte podobný pohled na házenou.
Landa: Ano, máme. Chtěl bych, abychom fungovali jako Honza Filip a Dan Kubeš v reprezentaci, což jsou moje největší trenérské vzory. Když se o našem angažmá dozvěděl Honza Filip, gratuloval mi a nabídl možnost konzultace. Využiju to. Oni jsou lidi na svém místě. Dan Kubeš teď vede Nordhorn a mít možnost probírat věci s trenérem, který je v bundeslize, je paráda. Já měl štěstí na trenéry celou kariéru, většina mi dala strašně moc. Honza s Danem na konci to vyšperkovali.
Jelínek: S Honzou se známe celý život. Už jako malý prcek jsem na něj chodil koukat, jeho generace byla jedním z mých prvních vzorů. Lovosice jsou malé a ten kolektiv kolem házené drží spolu. Když se sem pak Honza vrátil, tak jsme v kontaktu daleko víc, scházíme se i v osobním životě a často jsme se bavili o házené, jaké máme představy, a většinou se shodujeme.
Co vaše zaměstnání? (Landa je bankéř, Jelínek učitel.)
Landa: Loni v listopadu jsem ukončoval svoje působení v lovosické házené, přecházel jsem na novou pozici. Je sice v Ústí, což je blíž, ale je to víceméně manažerský post. Vyžaduje vyšší časovou dotaci. Ale už tam nějakou dobu jsem a spousta věcí běží, jak jsem chtěl. Všechno podléhá schválení mého šéfa, ten mě podporuje v házenkářské kariéře dlouhodobě. Trénovat A-tým pro mě není hobby k práci, jsou to dvě rovnocenné práce. I když jinak placené (smích).
Jelínek: Několik let učím, dřív v Litoměřicích, teď v Lovosicích. Trochu jsem zkrátil úvazek, protože v házené mi přibývají povinnosti. Moje hlavní náplň by měla být celkově rozvoj házené v Lovosicích, tedy i ve škole na tělocviku. Chceme se vrátit ke sportovním třídám, kroužkům zaměřeným na všeobecnou pohybovou a sportovní průpravu. Jinak jsem učil nebo učím i počítače, dějepis, dílny... to byly celkem neoblíbené předměty, ale zase dějepis mě bavil, rozvíjel i mě osobně.
Honzo, co vaše manželka říkala na vaši trenérskou roli?
Landa: Ona viděla, jak mi to chybí. Možná je lepší mít doma sice méně často, ale spokojeného manžela než nerudu zavřeného osm hodin doma. Nakonec mě ráda pustila. Ona sama se z pohledu sekretariátu dostala do házené, aspoň trávíme spolu čas v házenkářské hale. Je zodpovědná za Asociaci sportovních klubů, do které spadá házená. Pomáhá s dotacemi ohledně rekonstrukce haly, je extrémně zainteresovaná do dění v našem klubu. Začíná to vypadat, že z házené neutečeme. Trénujete vlastně kamarády, protože jste s většinou týmu hráli.
Jak tohle může fungovat?
Landa: Třeba Jirka Motl je netrénovatelný člověk. Dělá všechno naplno, o tom žádná, ale po svém. Někdy je sranda to sledovat. Na to vám každý řekne: To je prostě Motl (smích). Na druhou stranu pořád stejně i hraje. I Jirka Bouček pochopil, co vyžaduju. Než dělat bububu a kluky strašit je lepší je přesvědčit o mé filozofii, že to děláme pro jejich růst. Pak se nebojím, že by mě někdo nerespektoval. Máme Trkovského a minimálně dva adepty pro reprezentaci, i na to se chceme zaměřovat, aby se do ní dostali a dělali čest našemu klubu. Chceme klukům ukázat, že tady je nějaká profesionalita a štábní kultura ze strany trenérů. Pak se to ještě víc posune. Když excel nahradíme aplikacemi a ukážeme, že do toho dáváme top, vrátí nám to. Uvidí, že přemýšlíme koncepčně.
Podrží vás ředitel Srba, když se někdy nebude až tolik dařit?
Landa: Počítám, že v klubu budu pracovat dlouhodobě, nevím, jestli pořád u A-týmu. Chci v tomhle klubu neustále figurovat. Startujeme koncepční práci napříč složkami, to má na starosti Roman Jelínek, já se zaměřuji na to, jak by měl vypadat dorostenec přecházející do áčka. Vytváří se trenérský štáb, který chce pracovat dohromady. Ale po půl roce se může ukázat, že se nedaří, taky sám můžu usoudit, že to není nic pro mě. Ale v tuto chvíli, jak to bývá, jsem plný nadšení a věnuji tomu volné večery. Studoval jsem věci ohledně kondice, na to jsem se chtěl zaměřit strašně moc, v tom máme extrémní rezervy. Potřebujeme zlepšit dynamiku.
Jelínek: Myslím, že Vojta je člověk, který házené rozumí. Vybral si nás proto, že nám věří. Máme tady dlouhodobější koncepci, o které jsme mluvili už několik let. Ale teď nastal čas přestat o tom jen mluvit a začít už něco dělat.
Jaké máte ambice v extralize?
Landa: Nechci, aby to vyznělo, že jsme spasitelé a dosud se to dělalo špatně. To vůbec. Nemyslím si, že bychom měli bojovat o play off, tam bychom měli patřit. Ale nejsem schopný ovlivnit sílu soupeřů, kteří pracují dobře a systematicky, rostou. My v tom pár let zaostali a nejsem přesvědčený, že v rámci jedné sezony jsme schopní do špičky i s posilami vystřelit. Play off je alfa a omega, jak o něj budeme jen bojovat, budu to brát jako osobní velké zklamání.
Jelínek: V první řadě bude strašně důležité kluky přesvědčit, že nejsme týmem, který by měl hrát na hraně play off. Myslím si, že kvalita družstva je větší, ale poslední dvě sezony tomu neodpovídaly. Také je potřeba vytvořit osu týmu a vtisknout mu herní tvář, která by byla pro Lovosice charakteristická.
