Konečně na cestě!
V té chvíli jsem ovšem ještě netušila, že mě mimo výstavy čeká také jedno nádherné překvapení...
Švýcarská Basilej leží v tzv. Trojzemí, v místě, kde se na jihu Německa v úpatí Schwarzwaldu na březích Rýna stýká jeho hranice s Francií a Švýcarskem. Přes německo-švýcarskou hranici zde jezdí tramvaj, která má stanici přímo na celnici. Tramvaj také staví na předměstí přímo před Fondation Beyeler, jež výstavu prací populárního amerického malíře Edwarda Hoppera (1882-1967), který je považován za jednoho z největších představitelů moderního umění, uspořádala. Hopper je milován pro své obrazy z městského prostředí mistrovsky vyjadřující pocity osamělosti, odloučení a prázdnoty, ovšem zdejší kurátor výstavy se mimo notoricky známých maleb záměrně soustředil na málo známé obrazy a styly, které zůstaly veřejnosti skryty, jako jsou akvarely a kresby uhlem. Poprvé v historii jsou tak společně vystaveny krajinomalby jak přírodní tak i ty Hopperovy známější urbanistické a mohu potvrdit, že je na co se dívat. Výstava měla dávno skončit, ale vzhledem k odkladu kvůli koronaviru je otevřena až do 20. 9. 2020, takže pro zájemce je stále času dost. Navíc, když projdete všemi osmi výstavními prostory, čeká vás lahůdka v podobě krátkého filmu Wima Wenderse, který je v 3D natočen speciálně pro tuto výstavu na motivy Hopperových obrazů. Ještě snad nikdy na mě tento formát tak nezapůsobil jako u tohoto snímku.
Nečekaným překvapením pro mě ale hlavně bylo prostředí, v kterém se výstava nachází. V roce 1982 založil basilejský rodák, obchodník s uměním a sběratel Ernst Beyeler (1921 – 2010) s manželkou Hildou (1922 - 2008) nadaci Fondation Beyeler a bez výběrového řízení přímo oslovil věhlasného italského architekta Renzo Piana, jehož návrhem Centra Pompidou byl okouzlen, aby navrhl budovu muzea umění, kde by mohl vystavit své rozsáhlé sbírky, které už v té době měly hodnotu necelých dvou miliard dolarů. A tak ve velkém parku na předměstí Basileje s výhledem na vinice, kukuřičná pole i pasoucí se krávy, v níž už stála původní barokní vila Berower, dnes sídlo nadace a restaurace, přibyl v roce 1997 přízemní pavilon ze skla, oceli a kamene, jež fantasticky splývá s okolní přírodou a z čelního pohledu vůbec nevzbuzuje pocit, že se jedná o 130 metrů dlouhou budovu, jejíž skleněná střecha má 4000 metrů čtverečních. Rozlehlost interiéru si uvědomíte až po vstupu do galerie. Celou dobu procházení jednotlivými odděleními vás provází nádherné přirozené světlo, kterého Renzo Piano docílil 864 slunečními lamelami. Je to prostě zážitek a určitě něco, co nemohu srovnat s ničím jiným. A vůbec se nedivím, že je Fondation Beyeler považována za jedno z nejkrásnějších světových muzeí.
Právě v takových chvílích, kdy dojde ke vzácnému souznění vnímání umění, lidské fantazie a přírody je čas na to uvědomit si, jak podstatné jsou tyto pocity pro náš život a jak je důležité chránit si možnost zažívat je.
Fondation Beyeler |
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Eva Štěpánková
Elvis a Sputnik v Berlíně
Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Eva Štěpánková
Celnice, kterou projdete bez obav
Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Eva Štěpánková
Tohle že je knihovna?
Upoutá vás na první pohled, i když jen na fotografii. Ale teprve když její štíhlou siluetu vidíte ve skutečnosti a uvědomíte si, jak je začleněna do okolí, oceníte nejen její originální architekturu.
Eva Štěpánková
Louisiana opravdu není jen v Americe
Sedíte a vnímáte příjemný vánek, přivřenýma očima sledujete odlesky paprsků na mořské hladině Oresundské úžiny, kolem jemně šumí listí vzrostlých stromů. Je těžké odejít, ale vy už teď víte, že sem se jednou určitě vrátíte.
Eva Štěpánková
Studentská kolej, z které se vám zatočí hlava
Tu zajímavou stavbu na jihu Kodaně jsem obdivovala už několikrát, ale pokaždé bohužel jen zvenčí. Až letos byly jedny z několika vstupních dveří otevřené a já se konečně ocitla v zeleni uprostřed kruhové budovy.
Eva Štěpánková
VOGUE podle mého gusta?
Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.
Eva Štěpánková
Geniální nápady bývají jednoduché
Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Eva Štěpánková
Je opravdu něco shnilého ve státě dánském?
Být či nebýt, tajemný duch zjevující se na hradbách a dánský princ Hamlet, kterého sžírá myšlenka, že jeho otec byl otráven strýcem, aby se zmocnil vlády a královny, to se většině lidí vybaví při vyslovení názvu Elsinor.
Eva Štěpánková
Benátky a ostrov, který byste neměli letos minout
Pod nohama mi praská suché jehličí, cítím jeho typickou středomořskou vůni. Je horko, ale mořský vánek je chladivý a jediný zvuk na ostrově obstarávají cikády. Přitom jsem jen nedaleko od přeplněného San Marco. Je to vůbec možné?
Eva Štěpánková
Konečně New York!
Už je to měsíc, co jsem se vrátila z New Yorku a stále přemýšlím, co na mně zanechalo největší dojem. Asi by to trvalo ještě nějakou dobu, protože je z čeho vybírat a tak se dnešek stal dnem D, kdy jednoduše začínám psát...
Eva Štěpánková
Templáři mezi izraelskými mrakodrapy
Na toulkách po Tel Avivu jsem se dostala i na místo, které bylo před dvaceti lety pouze plné nevzhledných dřevěných domků, v nichž sídlily vojenské kanceláře, kolem prach a písek. Nepřekvapil mě ovšem jen nový vzhled...
Eva Štěpánková
Návrat do země zaslíbené
Už dlouho mě lákalo se tam alespoň na pár dní vrátit a podívat se na všechno trochu jinýma očima. A koncem loňského roku se po všech stránkách zadařilo a já se ocitla těsně před Vánoci v Tel Avivu.
Eva Štěpánková
Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy
Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...
Eva Štěpánková
Benátky a jejich Bienále
Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.
Eva Štěpánková
Kdo asi navrhne novou koncertní síň v Praze?
Původně měl být můj dnešní příspěvek pouze o dalším zážitku z Kodaně, ale náhodou mi padla do očí zpráva, která mu dala širší souvislost.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x