ODS vždycky důchodce nenáviděla

Nejen Marcele Augustové, ale jsem si jistý, že i velké části diváků včerejších Událostí na ČT povyletěla obočí instinktivně nahoru, když se pan premiér vyjádřil k jednorázovému příspěvku důchodců mimo jiné další jeho lží: "ODS vždycky důchodce nenáviděla".

Pánbu přej všem důchodcům takové penze, aby nemuseli přemýšlet o nákupu kila jablek, nebo doplatku k lékům, které ve svém věku potřebují.

Konec konců, každý z nás máme nějakého důchodce na dosah ruky a o jejich finančních trampotách slýcháme sem tam od nich samých.

Péči a úctu si bezesporu zaslouží každý senior v této zemi.

Co si ale staří lidé rozhodně nezaslouží, je jakákoliv manipulace s nimi. 

Vidím to na své mámě. 

S narůstajícím věkem se stává plachou. Přestože se celý život řídila obyčejným lidským přemýšlením nad věcmi, na které neměla vzdělání, najednou pomalu přichází období, kdy tápe.

Začíná se mě ptát na to, o čem by v době "ráznosti a obyčejného pohledu na svět" nepřemýšlela ani vteřinu. Měla by jasno. 

Čas nepřibrzdíš. Čas se časem stává klecí, do které sice proudí vzduch, ale pořádně roztáhnout křídla jako kdysi vám už neumožní.

A tak se nájemníci klecí času nuceně usadí, dostanou se k pítku a jednou denně je jim nasypáno a jako dárek pro ně je mezi mřížky klece zasunut dílek ukrojeného jablka.

A na první pohled poklidnému životu v kleci času ale najednou začne něco chybět.

Začíná se nedostávat někdejší určité svobody.

Svobody, která díky její existenci nevyvolávala v hlavách tolik otázek.

Nájemníci jsou sytí, nemají žízeň a sem tam se jim i toho jablka dostane.

A tak se uhnízdí... a svobodu tím tak omezí.

Uhnízdí se a vlastně jen čekají a spoléhají. 

Spoléhají na úctu, pochopení, sounáležitost, péči. Očekávají úsměv, pohlazení, nastavení rámě, střípky, nebo rovnou hroudy radosti. A očekávají radu.

A přesně tohle má stát a lidé v něm žijící seniorům dopřávat do té míry, do které je každý z nás schopen.

Má nájemníkům klecí času klece otevřít a s nastavenou dlaní nájemníky z klece odvést ven.

Svoboda má totiž tu báječnou sílu mile lidi donutit k přemýšlení. Instinktivnímu lidskému přemýšlení. Vnímání okolního světa bez zamřížovaného pohledu na něj. Vnímat provázanosti, návaznosti, důvody a konsekvence. Začít přemýšlet nad tím, co čteme a nastražit uši i do míst, která jsme na chvíli opustili.

Dojít zase krkolomnou cestou k tomu základnímu. K pravdě.

A k pravdě se lží dojít nedá. Chvílemi je možné různě kamuflovat a vytvářet pocity. 

Kam ale takové kamuflování a lakování vede, jsme se mohli přesvědčit včera při sledování Událostí.

Vedou k hysterii, pomluvám a lžím podobným té z úst premiéra země: "ODS vždycky důchodce nenáviděla".

---

Pozn. S velkou radostí poslouchám seniory, kteří už manipulaci s jejich věkovou skupinou rozpoznali. Jde zřejmě o ty nájemníky klece času, kteří jejich dvířky vyšli zase ven. Rozhlédli se, posoudili a jasně se vyjádřili.