Oba se potkávali v červenožlutém dresu v tehdejším velmi úspěšném vojenském klubu v sezonách 1978/79 a 1979/80.
„Miloš byl o šest let mladší než já, takže v Jihlavě tehdy hrával jako záklaďák. Vždycky to byl... Nezlobte se, já vůbec nemůžu mluvit,“ omlouval se s pláčem Horáček za přerušení svého vzpomínání. „Chtěl jsem říct, že to byl perfektní chlap,“ dodal po chvíli bývalý jihlavský obránce.
VZPOMÍNKA: Miloš Říha byl frajer, jehož čas měl přijít dřív |
Ve stejné době, kdy do Dukly přišel v rámci základní vojenské služby Miloš Říha, přesouval se do Jihlavy také bývalý skvělý hokejový útočník Oldřich Válek.
„Spolu jsme v Dukle začínali a stala se z nás dvojice, která se prostě nedala přehlédnout. A nebylo to jen kvůli výšce. Byli jsme jako dvojčata, jedna krev,“ pousmál se Válek i v narážce na společné vojenské průšvihy. „Jako záklaďáci jsme třeba jeli do Liberce na cvičení a výkonný praporčík nám tehdy nechtěl dát vycházku. Tak jsme mu prostě utekli,“ dodal.
Zmiňovaný praporčík však oba nachytal a průšvih byl hned na světě. „Přede všemi pak vyprávěl, že Válek s Říhou stáli na refýži, měli čepice dozadu, rozhalenou košili a čekali na tramvaj.“
Poslední setkání zažili v březnu
Nepřehlédnutelní byli Válek a Říha například i v době, kdy výrobce bruslí jeden čas zkoušel nové umělohmotné modely. „Jeli jsme tehdy na zájezd do Davosu a nám dvěma, plus ještě Petrovi Ihnačákovi, dali na vyzkoušení brusle. Jenže byly úplně červený. Jako rudá záře nad Kladnem. Říkali jsme jim karkulky,“ přidal další historku s Milošem Říhou Válek.
Naposledy se oba potkali na začátku března, kdy legendární jihlavský hokejista slavil na ledě CZ LOKO Arény v Jihlavě ve velkém stylu svoje 60. narozeniny.
„To jsme se spolu bavili naposledy. Pak jsem se jen dozvěděl, že musel do nemocnice,“ prozradil Válek. „Když mi řekli, že umřel, nechtěl jsem tomu zprvu vůbec věřit. Je hrozně divné mluvit o Milošovi v minulém čase,“ smutnil.
Rád se připravoval v Brodě
Na Vysočinu se Říha vracel často a rád. V době, kdy trénoval ruský celek Spartak Moskva, se pravidelně objevoval například i v havlíčkobrodské Kotlině, kde si se svými svěřenci zřídil přípravný kemp.
„Dělal jsem mu tam všechna soustředění,“ připomněl bývalý výborný jihlavský útočník a později dlouholetý šéf brodského klubu Augustin Žák. „Byli jsme s Milošem velcí kamarádi. Je hrozný, že umřel.“
Že se něco takového může stát, by Žáka ani ve snu nenapadlo. Vždyť spolu zhruba před měsícem plánovali setkání. „Volal mi tehdy a říkal, že ještě rok bude trénovat, chystal se znovu do Ruska a potom že udělá velkou rozlučku. Abych už prý pomalu začal trénovat tenis, že si to spolu rozdáme,“ svěřil se. „Když jsem mu pak o čtrnáct dnů později volal já, už to nezvedal.“
Velkou váhu tomu však bývalý útočník a kouč, který naposledy dovedl Moravské Budějovice loni na jaře až k bojům o postup do první ligy, nepřikládal. „Bylo mi to sice divné, protože vždy okamžitě reagoval, ale nechtěl jsem otravovat, tak jsem čekal,“ krčil rameny Žák.
 |
I jeho vzpomínka na poslední setkání tak bude souviset s Válkovými březnovými narozeninami. „Ze srandy jsme se tam spolu i fotili,“ prozradil. „Nikdy nenaříkal. Když ho loni před mistrovstvím světa odvezli od nároďáku do nemocnice, tak jen říkal, že byl přetaženej,“ vybavil si Žák.
Neměl důvod mu nevěřit - vždyť se jen pár dnů předtím potkali v Moravských Budějovicích na zimním stadionu, kam se Říha přijel podívat na druholigové superfinále domácích žihadel se Sokolovem.
„Byl totiž s nároďákem zrovna nedaleko ve Znojmě, tak dorazil. Ještě jsme si dělali srandu, že jestli si přijel vybrat hráče, tak mu žádné dát nemůžu, protože by mi nikdo nezůstal,“ přidal Žák svoji vzpomínku. „Zažili jsme toho spolu opravdu hodně. Těšili jsme se, až všechno probereme a zapijeme na jeho rozlučce příští rok v Přerově. Bohužel už to ale nestihneme...“
Žil naplno, říká o Říhovi jeho asistent z MytiščiJen málo trenérů se může pochlubit tím, že dělalo asistenta Miloši Říhovi. Současný hlavní kouč extraligového juniorského A-týmu Komety Brno a bývalý jednatel Dukly Jihlava Jan Zachrla se k nim však řadí. „Když šel Miloš Říha trénovat v roce 2005 do Ruska Atlant Mytišči, zavolal mi a zeptal se mě, jestli bych nešel s ním,“ vrátil seve vzpomínkách o patnáct let dozadu Zachrla.  Jan Zachrla Pro tehdy dvaatřicetiletého kouče to byla obrovská výzva: „Samozřejmě jsem okamžitě souhlasil. Díky Miloši Říhovi jsem poznal velký hokej.“ A jak právě na mladého kouče původem z Bučovic vlastně trenérská persona přišla? „Bylo to přes Tondu Stavjaňu (bývalý reprezentant), dělal jsem pro něj nějaké kompenzační cvičení a on o něm řekl Pytlákovi (přezdívka Miloše Říhy - pozn. red.),“ prozradil Zachrla. Vedle Říhy strávil v Rusku rok. „Poznal jsem, že je to velice charismatický trenér, který se vždycky snažil sejmout tíhu zodpovědnosti z hráčů a upoutat ji na sebe, aby oni nebyli tolik pod tlakem. Stál pokaždé v první řadě,“ uvedl. Spoustu chvil s ním však prožil i mimo led. „Všechno, co dělal, dělal na sto procent, včetně zábavy. Prostě žil naplno,“ zavzpomínal Jan Zachrla. Úterní zpráva ho zaskočila stejně jako všechny ostatní. „Nikdy si nestěžoval, když mu něco bylo, takže jsem věřil, že i tentokrát se ze zdravotních problémů v pohodě vylíže,“ přiznal. |
