Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Všechny cesty vedly do Říma

28.8.2020, 02:00 > Starověk > Antický Řím

Rčení že všechny cesty vedou do Říma zná každý, ale jak vlastně vzniklo? Dnes si řekneme... silnice... no a co? Ale římská silnice ve své době byla něco opravdu revolučního. Silnice přinášely pokrok všude, kam se Římská říše rozšířila.

Dnes nám silnice připadají jako běžná součást krajiny. Jenže ve 2. století př.n.l vypadala evropská krajina uplně jinak, jen težko bysme poznávali podobu dnešních států.
Všude byly hluboké lesy, bažiny, neprostupná krajina. Cestovat kamkoliv bylo nesmírně složité, využívat se daly pouze úzké vychozené stezky. Dostat se kamkoliv byl prostě náročný úkol.


Zachovalá silnice v Pompejích.
Zachovalá silnice v Pompejích. Zdroj: wikipedia.org, Paul Vlaar / CC BY-SA


A pak přišel Řím, vykácel les, vysušil bažinu a postavil svoji silnici. Najednou se mohli lidé snadno přesouvat pešky, na koni nebo s vozem, armáda měla kde pochodovat, obchodníci po čem vozit zboží a poslové přinášet zprávy. Kdekoliv se objevily silnice, následoval je obrovský pokrok. Silnice byly opravdu páteří Římské říše, jen díky nim mohla udržovat kontrolu nad tak rozsáhlým uzemím.

Latinský výraz pro cestu je Via, který byl i součástí názvu silnic samotných. První cesty se často pojmenovávali podle měst, kam z Říma směřovali. Na italském poloostrově se tak pochodovalo například po Via Ostinensis nebo Via Laurentina. Nejznámější je pak jistě Via Appia, která spojovala Řím s druhým největším městem tehdejší říše, Capuou. právě zde nechal Crassus ukřižovat zajaté otroky po výhře nad Spartakem. Mnoho zbytků těchto cest se dochovalo dodnes a můžete se po nich projít i nyní. Na naše poměry ale příliš příjemné pro chůzi nejsou.


Historie v číslech

Celkový rozsah římkých silnic byl 400 000 kilometrů, z toho 80 000 zpěvněné silnice. Každé alespoň trochu důležité město bylo propojeno sítí silnic a ty nejdůležitější směřovaly do srdce říše - do Říma. V době největšího rozkvětu do města směřovalo 29 silnic.


Mapa římských silnic.
Mapa římských silnic. Zdroj: wikipedia.org, Andrei nacu / Public domain


První silnice začaly vznikat v blízkosti Říma ve 4. století př.n.l., tehdy ale ještě něšlo o kamenné cesty jak je známe nyní, ale pouze o udusanou zeminu. První skutečnou silnicí byla právě Via Appia, který již byla systematicky vytvořena tak, aby spojovala Řím a Capuu co nejkratší cestou. Podél cest byly po každé míli umístěny milníky (římská míle byla 1478,5 m), aby cestujíci tušili kde se právě nacházejí.


Jak se dělá silnice

Jako mnoho dalších věci, převzali Římané znalosti od podrobených národů a dále je zdokonalili. V případě silnic to byly Etruskové. Silnice často stavěla armáda, legionáři byli totiž takoví univerzální dělníci a to velice výkonní. Poté co bylo vyprojektováno, kudy se silnice bude ubírat, začalo se vykácením stromů a keřů.


Zachovalý milník v dnešním Portugalsku.
Zachovalý milník v dnešním Portugalsku. Zdroj: wikipedia.org, BBird / Public domain


Terén se dále vyrovnal a začalo se s výkopem do kterého byla poté naskládána první vrstva většího kamení spojeného maltou. Druhou vrstvu pak tvořilo menší kamení opět spojované římskou maltou. Třetí vrstvu tvořili drobné kamínky, dnes bysme řekli šterk, opět spojovaný maltou. Na počátku staveb se jako nejsvrchnější vrstva používal drobný štěrk s pískem, později se přešlo k dláždění většími plochýni kameny. Na krajích cest byly příkopy, které odváděly děštovou vodu. Celá silnice měla sklon takový, aby voda mohla odtékat.

Jako dnes, ani ve starověkém Římě neměly cesty jednotnou velikost. Nejmohutnější antické "dálnice" byly široké 15 metrů, ale tito obři nebyly příliš bežní. Obvyklá cesta určená pro povozy měla kolem tří a půl metrů. Tato šířka není náhodna, je to přesně tolik, kolik potřebovaly dva bežné vozy, aby se mohly na cestě potkat vedle sebe.

Silnice se také dělili podle svého účelu. Viae publicae byly hlavní cesty udržované z veřejného rozpočtu, které spojovaly důležité body říše. Často byly pojmenovávány po úřednících, kteří schválili jejich výstavbu. Viae privatae byly menší, soukromé cesty, které většinou končili v sídle některého bohatého občana. Posledním nejobyčejnějším druhem byly běžné venkovské cesty nazývané Viae vicinales .


Tiberiův most.
Tiberiův most. Zdroj: wikipedia.org, Heiko Trurnit / CC BY-SA


Římská cesta ovšem neznamenala pouze silnice. Římané byly mistři stavby a pokud v nečem vynikali, byly to mosty. Dodnes se nám zachovalo mnoho mostů z římské doby, které dnes nazýváme viadukty, ovšem samotní Římané tento název nepoužívali. Některé z těchto mostů jsou dodnes užívané. Mezi nejznámější patří Ponte di Tiberio v Rimini nebo most v Chaves. Pokud se zajímáte o antickou architekturu, i most může být zajímavým cílem výletu.
Autor: Jiří Klaus
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

I Chorvatsko má své Koloseum - aréna v Pule I Chorvatsko má své Koloseum - aréna v Pule
Pompeje nebyly jediné město zničené výbuchem Vesuvu Pompeje nebyly jediné město zničené výbuchem Vesuvu
Římské akvadukty - precizní starověké stavby často fungovaly až do 19. století Římské akvadukty - precizní starověké stavby často fungovaly až do 19. století


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít