Pomohla vám vaše profese?
A také otec, který byl truhlář. Já zase nástrojař, tak jsme se pustili do výroby dřevěných hokejek. Bylo to úspěšné tak tři čtyři roky. Pak přišly teplé zimy, zájem opadal. V té době se u nás začaly objevovat florbalové hole. Hokejka ale stála na krámu nějakých patnáct stovek.
Zdálo se vám to příliš?
Říkal jsem si, co je na tom tak drahého. Jsem z oboru, vím, že stačí udělat formu, plast je laciný. Tyčka je rovněž z plastu, takže také moc nestojí. Ze začátku jsme florbalové hole dělali souběžně s klasickými dřevěnými hokejkami. Ovšem nebyl to žádný boom, nikdo tady florbal tehdy moc neznal. Dařit se začalo třeba až na šestý pokus, nebylo to tak, že bych začal dělat florbalky a byl hned úspěšný.
Kam jste hole začali dodávat?
Rozváželi jsme je nejen po obchodech, ale i po vesnicích. Jak šla doba dál, hrál se v Česku florbal víc a víc. Když se pak dostal do škol, rozjel se masově. Odbyt se nám zvýšil, naše hokejky byly k dostání za třetinovou cenu, ale my jsme byli přesto spokojeni. Následovaly tuzemské velkoobchody. Exportujeme až posledních osm až deset let, kdy zásobujeme například firmu Decathlon. Naše florbalové hokejky u nich patří k nejprodávanějším.
Jak jste toho dosáhli?
Zásadní roli hraje flexibilita. Řeknou nám, že potřebují tisíc hokejek, a my je rychle dodáme. Zatímco například v Číně, kde je také vyrábějí, je to všechno nadlouho. My pro naše zákazníky máme vždy několik tisíc holí skladem, protože víme, jaké požadují typy. To například žádný supermarket neudělá, nemohou si držet takové množství.
Ale čepele se dělají jinde, že? Je těžké vyrobit kvalitní hůl?
Aby byla hokejka dobrá, musí být certifikovaná. Tedy musí splňovat podmínky IFF (Mezinárodní florbalová federace se sídlem ve Švédsku, pozn. red.). Když nějaký typ uděláme, dáme hokejku do zkušebního ústavu. Tam ji změří, zváží, otestují pružnost, kritérií je řada. Velký problém představuje čepel. Je to plast, polyamid. Ale těch je možná osmdesát druhů. Je třeba, aby čepel byla dostatečně tvrdá i houževnatá. Celých deset let jsme testovali plasty. Dnes si je mícháme, to je naše know-how.
Máme svoje formy a složení pošleme externímu výrobci. Prostě než se dostanete na vrchol, je to věda, pak už to jde samo. Děláme i míčky – a stejně jako u čepelí je největší problém plast. Pětadvacet let se to učíme a pořád máme co zlepšovat. Myslím, že od začátku jsme na dobré cestě, ale stále nejsme na konci.
Uspokojíte i vrcholové hráče?
Naše hole splňují podmínky, že se s nimi může hrát mistrovství světa. Zaměřujeme se ale primárně na masovou základnu, začátečníky, obchodně na supermarkety. Jsme značka pro spotřebitele. Nicméně lze říct, že všichni špičkoví hráči, kteří dnes hrají na vrcholové úrovni, vyrůstali na našich hokejkách. Máme levné, necertifikované, pro děti, pak následují další pro začátečníky a rekreanty až po hole určené profesionálům. I když chce někdo hrát byť jen nejnižší soutěž, nepustí ho bez certifikované hole na hřiště. Na druhou stranu kluci na plácku nebo školy rozhodně nepotřebují certifikované hokejky.
Jaroslav Větrovec● Narodil se před 63 lety. ● Vyučil se nástrojařem, kvůli zhoršování zraku odešel do invalidního důchodu, později oslepl. ● Pochází z Březnice, výrobnu má firma v nedalekých Drahenicích. ● Od roku 1990 podnikal, pronajímal byty, obchodoval s textilem i hračkami pod názvem AREX. Je zakladatelem firmy Sport 2020, která vyrábí florbalové hole. ● Je rozvedený, má jednu dceru. |
Proč je florbal tak populární?
Jde o velmi laciný sport. Hraje se všude, na každém plácku. Koupíte si za čtyři stovky hokejku, vezmete si trenky, tričko a můžete jít hrát. Ale zůstaňme při zemi, mimořádně populární je ve čtyřech zemích světa, ve Švédsku, Finsku, Česku a Švýcarsku. Má ale velkou budoucnost, pomalu se už dostává třeba do Polska či Německa.
Kolik holí zvládnete vyrobit?
Ročně zhruba 40 tisíc. Třeba u Decathlonu ale nevíme, kde naše hole končí. Mají dva tisíce prodejen, my jen dodáme požadované množství a oni si je rozvezou, kam potřebují. Líbí se mi ovšem, že jsme se prosadili i ve Švédsku a Finsku. Naše hokejky se tam prodávají, přitom seveřané jsou velcí patrioti. Jak něco není švédské, nekupují to.
A kolik jste jich vyrobil sám?
Za celou dobu jsem osobně neudělal ani jednu. Za vším byl především dobrý nápad a zpočátku samozřejmě velký risk. Nápadů ovšem muselo být daleko víc, někdy se povedly, jindy ne. Florbalové hole tady za poslední léta dělalo deset firem, udrželi jsme se jen my.
Čím si to vysvětlujete?
Možná to bude vypadat jako sebechvála, ale vidím podstatu v jednom. Jelikož jsem slepý, přemýšlím o firmě ve dne v noci. Kdybych viděl, sledoval bych televizi či internet, prostě bych se všelijak rozptyloval. Další věc je, že kolem sebe mám kvalitní lidi. Především je to Kristýna Karásková, která je jednatelkou firmy, a pak jeden ajťák. Dá se říct, že fungujeme ve třech. Ale ani k dobrým pracovníkům jsem nepřišel hned, myslím, že tak 150 jsem jich za ta léta propustil.
Kolik máte nyní zaměstnanců?
To vím naprosto přesně, ani jednoho. Když totiž vezmu zaměstnance, i s odvody za něj vydám třeba 30 tisíc. Za ty peníze zaplatím tři maminky na mateřské nebo důchodce. Dohromady je nás včetně řidičů, ajťáků a účetních asi patnáct. Ale nikdo není zaměstnanec, dělají to vlastně ve svém volném čase. Pak jsou samozřejmě externí dodavatelé, někdo nám dělá čepele, někdo žerdě. My tady vše kompletujeme. A třeba covid-19 jsme i díky tomu přežili bez problémů.
Takže výroba jela na jaře dál?
Dva měsíce jsme neprodávali. Kdybych měl v té době zaměstnance, tak nemají z čeho žít. Ale když mamince na mateřské nebo důchodci nedám měsíc dva práci, má stále nějaký příjem. U nás sice nezbohatnou, ale mají přivýdělek. Když si důchodkyně přijde na deset tisíc, tak je to pro ni pěkné, ne? V tom je naše devíza. Hokejka se nezkazí, nepodléhá módě. Jak jsem říkal, držíme si polštář pro stálé zákazníky. Je pak jedno, jestli zboží prodáme teď nebo až za čtvrt roku.
Nesehnal pro děti dobré lyže a snowboardy, teď je s úspěchem vyrábí |
Co znamená název holí AREX?
Je to šifra z roku 1990, která ovšem nic neznamená. Po revoluci se vyrojilo asi dva tisíce cestovek. A já jsem chtěl být první v telefonním seznamu, proto jsem zvolil hned dvě písmena „A“. Původně A–AREX. Až dlouho za námi přišla třeba firma AAA Auto. Název pak přecházel na všechny mé činnosti.
A Sport 2020?
V roce 2004 ode mne odešla manželka, čekal nás rozvod, včetně dělení firmy. Nejprve jsme chtěli založit s. r. o. Nakonec jsem přepsal podnikání na otce a u právníka jsem musel uvést název společnosti. Napadlo mě Sport 2020, protože ve stejném roce půjdu do důchodu.
Zasvětíte do podnikání dceru?
Když jí bylo osm let, řekla mi: „Táto, vůbec mě ty tvoje hokejky nezajímají a nechci s tím nic mít.“ Poděkoval jsem jí a moc si toho vážím. Na rovinu jsem totiž věděl, o co jde, a dál ji neotravoval. Šla vlastní cestou a vystudovala na záchranářku.
Komu tedy firmu předáte?
Jsem rád, že jsem potkal paní Karáskovou. Má všechny předpoklady firmu vést, nemusím se bát jí vše předat. Pro mě je to navíc motivace pro další plány, protože stoprocentně vím, že firma pojede dál.
Jaké plány máte na mysli?
Je ještě několik řetězců, kam nedodáváme. Jsme připraveni exportovat do dalších zemí, jakmile se tam florbal začne ve větším hrát. Vědí už o nás velkoobchody v Německu či v Itálii.
Co vám léta podnikání dala?
Takové poznání, které bych rád tlumočil jako poselství kolegům, kteří mají drobné a rodinné firmy. Ať si jako šéfové nemyslí, že jsou nenahraditelní. Ať dají šanci mladým. Jsou totiž věci, které by mě samotného v mém věku nikdy nenapadly. Například využití sociálních sítí k obchodování. Doba jde rychle dopředu a mladí se lépe orientují.
