Bezstarostné léto. Chelsea si na Stamford Bridge skládá absolutní tým snů

Se rčením, že všechno zlé je pro něco dobré, by vás asi v únoru roku 2019 hnali ze Stamford Bridge vidlemi. Právě tehdy totiž Chelsea vyfasovala od FIFA zákaz registrování nových hráčů, který ale dnešní optikou připomíná spíše takové „stavební spoření“, které si londýnský klub vybírá v době, kdy jeho konkurenti stojí před bankou s žádostí o úvěr. A Chelsea se jim směje.

Psal se únor roku 2019 a na Mezinárodní fotbalové federaci FIFA po třech letech vyšetřování desítek a stovek přestupů vynesli rozsudek nad londýnskou Chelsea, která za tu dobu „pochybila“ při podepisování profesionálních kontraktů s celkem devětašedesáti fotbalisty mladšími osmnácti let. Těch pochybení mělo být dle dostupných dokumentů až 150 a anglický klub ruského miliardáře Romana Abramoviče, jenž toho času dojížděl do Anglie jen díky čerstvě získanému izraelskému pasu, za ně měl pořádně pykat.

Původní rozsudek počítal s tím, že Chelsea zaplatí pokutu ve výši 600 tisíc švýcarských franků, a hlavně si po dvě přestupní období nebude smět zaregistrovat jediného nového hráče, což je pro klub, který ročně utratí za posily v průměru 150 milionů eur (ale zvládne i 260 milionů jako v sezoně 2017/208), velká rána. Chelsea se proto okamžitě odvolala, nejprve k odvolací komisi FIFA, která jí však trest potvrdila, a poté k Mezinárodní sportovní arbitráži (CAS), která už trest včetně pokuty snížila na polovinu. Místo 600 tisíc franků tak Chelsea zaplatila jen 300 tisíc (asi sedm milionů korun) a zákaz „nakupování“ platil jen na jedno přestupní období – to letní, kdy se přestupuje daleko víc než v zimě.

ŠIKOVNÁ KLIČKA

Jedinou posilou, kterou Chelsea v roce 2019 přivedla, byl díky kvalitnímu slovíčkaření Mateo Kovačič z Realu Madrid. Zákaz se totiž týkal pouze „registrování“ nových hráčů, a protože Kovačič už v té době na Stamford Bridge hostoval, byl zde dávno zaregistrovaný. Přestup stačilo jen vyřídit do té doby, než se měl chorvatský reprezentant „na papíře“ vrátit do Madridu. Což se povedlo a dnes šestadvacetiletý střední záložník se za pětačtyřicet milionů eur stal kmenovým hráčem londýnského klubu.

Stejný „fígl“ mohlo vedení „blues“ použít ještě v případě Gonzala Higuaína, jenž zde v té době hostoval z Juventusu, ale pět branek v osmnácti zápasech (což byl Argentincův suverénně nejhorší sezonní počin od té doby, co se před dvanácti lety usadil v základní sestavě Realu Madrid) nebylo příliš přesvědčivým argumentem.

A protože jinde už se Chelsea porozhlédnout nemohla, musela sáhnout do vlastních zásob, a první pořádnou šanci v útoku prvního týmu tak dostal jedenadvacetiletý odchovanec Tammy Abraham, jenž do té doby putoval po hostováních v Bristolu, Swansea a naposledy v Aston Ville, kde nasázel úctyhodných šestadvacet branek za sezonu.

NEVYUŽITÉ PENÍZE

Mlčela a dál šetřila i Chelsea. Spolu s Liverpoolem a Crystal Palace měla za sezonu 2019/2020 jako jediná z celé Premier League kladnou obchodní bilanci. Vždyť jen z prodeje Edena Hazarda do Realu Madrid utržila sto milionů eur, které nesměla do nikoho investovat. K tomu se přidaly další, byť násobně menší, prodeje, například Davida Luize do Arsenalu (devět milionů), Tomáše Kalase do Bristolu (devět milionů eur), Oly Aina do Turína (deset milionů) nebo Michaela Hectora do Fulhamu (šest milionů) a na účtu postupně naskákala částka, která více než třikrát převýšila jediný výdaj – Matea Kovačiče.

Ke stovce milionů eur, které Chelsea na přestupním trhu vydělala, můžeme připočíst dalších 100 až 200 milionů, které na něm díky zákazu neutratila, a klidně i těch sedmdesát milionů, které s příchodem letošního července inkasovala od Atlétika Madrid za Alvára Moratu (padesát šest milionů), respektive od Atalanty Bergamo za Maria Pašaliče (patnáct milionů), a dostaneme se na hodně slušný balík peněz.

A protože tržní ceny hráčů na fotbalovém trhu vlivem pandemie nemoci covid-19 klesly v průměru o nějakých deset až dvacet procent, Romanu Abramovičovi se tenhle balík zhodnotil ještě daleko lépe než na onom stavebním spoření. A protože příjmy všech klubů po celém světě významně klesly, můžeme na jedné straně očekávat zvýšenou nabídku hráčů (aby kluby alespoň nějak naplnily rozpočty) a na straně druhé sníženou poptávku po nich (kluby raději sáhnou do vlastních zásob a každý nákup si třikrát rozmyslí).

K tomu připočtěme fakt, že Manchester City, jeden z největších rozhazovačů v Anglii, žil až do července ve strachu, že kvůli porušení finančního fair-play přijde o Ligu mistrů a s ní i o důvod utrácet horentní sumy za posily. To všechno hraje Chelsea parádně do karet, protože o zajímavé hráče se s ní nebude (skoro) nikdo přetahovat, a ona je nakonec získá ještě o něco levněji.

WERNEREM TO JEN ZAČÍNÁ

Timo Werner je toho skvělým ilustračním příkladem. Není to tak dávno (jen těsně před tím, než se v březnu vinou pandemie zastavily fotbalové soutěže po celém světě), co si Liverpool chystal sto milionů eur, aby jej z Lipska vykoupil. Jeho tržní cena podle specializovaného serveru Transfermarkt.de tehdy činila osmdesát milionů eur (u mladších hráčů s potenciálem růstu ceny skutečná kupní cena většinou převyšuje tu tržní) a Jürgen Klopp o něj opravdu hodně stál. Oba jsou Němci, dobře se znají, Werner Kloppa uctívá, a Liverpool si „produkty“ Red Bullu hodně oblíbil – Takumi Minamino, Naby Keïta, Sadio Mané… ti všichni jsou ze stáje „rudých býků“.

Mělo se to za hotovou věc. Jenže pak přišel koronavirus a všechno bylo jinak. Začátkem dubna už Transfermarkt stanovil Wernerovu tržní cenu na šedesát čtyři milionů a v červnu jej Chelsea ulovila za padesát tři – skoro za polovinu částky, kterou za něj byl Liverpool ochoten zaplatit jen o tři měsíce dříve.

KDO JEŠTĚ PŘIJDE?

Hodně se mluví o příchodu ofenzivního středního záložníka Kaie Havertze, čerstvě jedenadvacetiletého německého talentu z Bayeru Leverkusen, který sice nemá ve smlouvě stanovenou výstupní klauzuli, ale od vedení prý dostal svolení k odchodu. Tedy za předpokladu, že zájemce o jeho služby splní požadavky klubu, což znamená přijít s částkou okolo stovky milionů eur. Německý časopis Kicker si ale myslí, že Leverkusenu nakonec bude stačit o něco méně, ale stále víc, než činí Havertzova tržní cena – osmdesát jedna milionů eur (devadesát před pandemií). Chelsea se prý sice příliš nechce „přejít“ ani přes sedmdesát milionů, a na stejnou pozici má navíc v kádru nadějného a fanoušky oblíbeného odchovance – stejně starého Masona Mounta, ale i přes to už se má přestup Havertze, jenž se tak může stát nejdražším německým fotbalistou v historii, za hotovou věc.

O aktuálně dvanáctého nejdražšího fotbalistu na světě (dle tržní ceny) měly zájem také Barcelona, Real Madrid, Bayern Mnichov i Manchester United, ale za dané situace jsou pro ně požadavky Leverkusenu, jemuž se nepodařilo kvalifikovat do Ligy mistrů a přijde tak o další velké příjmy, nesplnitelné. United mají navíc na prvním místě v seznamu priorit jinou bundesligovou superstar – Jadona Sancha.

Wernerem, Zijachem a případně Havertzem už by ofenzivní posilování mělo skončit. V kádru určitě zůstanou mladíci jako Christian Pulisic, Tammy Abraham, Mason Mount či Callum Hudson-Odoi, a z téhle sedmičky už lze postavit útok pro Ligu mistrů. A do budoucna i pro boj o titul anglického mistra.

Problém je ale jinde. Chelsea v této sezoně Premier League inkasovala více branek než polovina ligové tabulky, včetně čtrnáctého Crystal Palace, a Frank Lampard by proto uvítal vyztužení defenzivy, včetně nového brankáře.

Na seznamu možných posil tak najdeme také jedenadvacetiletého defenzivního záložníka Declana Rice, odchovance Chelsea a dnes spoluhráče Tomáše Součka z West Hamu, za něhož by ze Stamford Bridge mohli do východního Londýna poslat o pět let staršího Rosse Barkleyho a samozřejmě něco k tomu. Však ona už to Marina Granovská, Abramovičova pravá ruka a zřejmě nejmocnější žena ve fotbale, nějak spočítá. A domluví. Stejně jako smlouvu s Nike – nejlukrativnější partnerství v historii Chelsea, které londýnskému klubu ročně přihraje šedesát milionů liber.

Ale ať už jde o rébus mezi třemi tyčemi nebo plánované posílení defenzivní řady, Chelsea má na všechno nezvykle hodně času. Konec přestupního okna totiž vyhnala pandemie a s ní spojené prodloužení aktuální sezony až na 5. říjen. Takže si Frank Lampard může to, kde Granovská utratí až šest Abramovičových miliard, pořádně promyslet. Jako zkušená byznys(wo)menka ale moc dobře ví, že když ryby šetří, žralok musí nakupovat. 

CELÝ ČLÁNEK O LETNÍCH PLÁNECH A NÁKUPECH NA STAMFORD BRIDGE, VČETNĚ NÁKUPNÍHO SEZNAMU FRANKA LAMPARDA, NAJDETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU HATTRICK, KTERÉ JE PRÁVĚ TEĎ NA STÁNCÍCH.