„Jde o bedlu vysokou, která je běžně sbírána a odlišuje se od ostatních druhů bedel, a to i jedovatých, tím, že má výrazně „tygrovanou“ nohu – třeň. Pokožka je bílá a je pokryta tmavými šupinkami,“ popisuje mykoložka Jiřina Hrabáková, podle jakých znaků můžeme poznat tu pravou, jedlou bedlu.
Muchomůrky bezpečné a nebezpečné
Tou druhou oblíbenou houbou je masák neboli muchomůrka růžovka. „Je to velmi chutná houba, ale stále musíme mít na mysli, že to je přeci jen muchomůrka, která pro nepozorného houbaře může znamenat problém. Jsou známy případy, kdy si lidé spletli růžovku s jedlou ale nepříliš chutnou muchomůrkou šedivkou. Navíc je zde daleko větší riziko záměny s muchomůrkou tygrovanou, která již může způsobit nepříjemné otravy. Takže při sběru růžovek je důležité zkontrolovat, zda na bázi třeně je červenovínové zbarvení. To bývá mnohdy napadené hmyzem. Prsten je rýhovaný a lupeny jsou bílé, mnohdy již v mládí mívají narůžovělý nádech, na poraněných místech a ve stáří jsou hnědavě červené,“ zdůrazňuje mykoložka.
Velmi vzácný satan
Mezi houbaři je také neoblíbený hřib satan – v prvním okamžiku se totiž houbař raduje, jaký krásný barevný kousek našel.
„Přijde mi to úsměvné, protože většina houbařů jej nepotká ani jedenkrát za život. Je to houba teplomilná, roste výhradně pod listnáči a není hojná. Proto tvrzení lidí z horských oblastí, že jim satani rostou za chalupou, je úsměvné. Většinou se jedná o záměnu s nejedlým hřibem kříštěm,“ vysvětluje Jiřina Hrabáková.
Hřib satan
Mnohokrát se také při sběru hřibů stane, že namísto hřibu smrkového se do košíků vloudí hřib žlučník, lidově zvaný hořčák.
„Není to žádná tragédie, ale spíše zklamání, a tomu můžeme předejít tím, že si dáme pozor na růžový nádech rourek u hřibů žlučníku, které ovšem u mladých plodnic nemusí být patrné, takže si to pojistíme ochutnávkou. Při rozžvýkání kousku plodnice téměř okamžitě rozpoznáme tyto dva druhy, které bývají často zaměňovány. Hořkost nás donutí okamžitě houbu vyplivnout, nestane se nám nic, ani kdybychom ji spolkli,“ radí mykoložka.
Pokud však v koši několik hořčáků máme, není třeba je všechny vyhazovat. „Pár si jich můžeme nasušit nebo naložit do alkoholu, udělat si z nich tinkturu nebo prášek a používat při žaludečních potížích,“ doporučuje Jiřina Hrabáková.
