Byť si zahrádkářská kolonie za dobu své existence prošla i roky, kdy řada parcel zela prázdnotou, nyní si na nezájem nájemců stěžovat nemůže. Obsazené jsou více než tři stovky zahrádek, na své hospodáře čeká jen pár volných pozemků.

Dokladů, které by spolehlivě mapovaly počátky zahrádkářské kolonie, mnoho není.

„Řada věcí se tehdy projednávala jen ústní dohodou a některé náležitosti, jako třeba kolaudace objektů, se pak musely řešit až zpětně,“ popsal Otakar Šuhaj, místopředseda základní organizace Českého zahrádkářského svazu (ČZS) Stalingrad ve Žďáře nad Sázavou.

8 fotografií

Dodatečné povolení stavby 5,5 hektaru velké zahrady vydala městská rada národního výboru v říjnu 1955. Žadatelem byl pravděpodobně kroužek zahrádkářů při podniku Žďas.

„Stavba předpokládala 240 zahrádek, parcelek s komunikacemi, vodovodem, drátěným oplocením a vstupní branou. Státní statky v té době souhlasily s předáním pozemků do užívání a majetku Žďasu,“ popisuje v kronice stalingradských zahrádkářů její hlavní autor Milan Svoboda.

V areálu postupně vznikla rovněž hospodářská budova - klubovna, byl rozšířen vodovod, přibyla elektrická přípojka do klubovny, nakoupila se mechanizace.

Bez napojení na vodovod by se kolonie neudržela

Sedmdesátá a osmdesátá léta platí za dobu většího rozvoje osady. A právě zmiňovaný vodovod byl podle pamětníků jedním ze zásadních podmínek toho, aby kolonie mohla dobře fungovat.

„Naštěstí kolem vede potrubí užitkové vody, která slouží na chlazení pecí pro Žďas, a putuje k nám od jednoduché čistírny u Bránského rybníka. Není to sice zadarmo, ale Žďas nám povolil být na tento vodovod napojení. Nebýt toho, neumím si představit, jak by se kolonie udržela, hlavně v posledních suchých letech,“ míní jeden z pamětníků Ivan Pinkava.

Ten se svojí rodinou hospodaří ve stalingradské osadě již od roku 1961. O parcelu ale žádal, stejně jako řada dalších, mnohem dřív.

„V té době byl tak velký zájem o zahrádky, že byly pořadníky a čekalo se třeba pět let,“ vzpomíná někdejší pracovník Žďasu. Na půdě dle jeho slov bylo znát, že se o ni delší čas nepečovalo.

„Jednalo se hlavně o louky a neobdělávané pole. My jsme zrovna měli smůlu, že přes naši parcelu šla mez, kam se v minulosti odkládalo kamení a vyhazoval plevel, takže obdělat tuhle plochu nám dalo dost zabrat. Musela se koupit rašelina, hnůj a zahradě se věnovat,“ popisuje Ivan Pinkava, který se o tutéž parcelu staral až donedávna. Po pádu na kole už ale hlavní starost o zahradu leží na jeho synovi a vnukovi.

Jahody, brambory, cibule, rajčata, česnek, bylinky...

Na léta zahrádkaření však vzpomíná rád. „S nejbližšími sousedy jsme vždy vycházeli dobře, byli jsme dobrá parta, děti si spolu hrály, pořádaly se různé akce a společně se pracovalo na zvelebování kolonie. Samozřejmě se tehdy našli i jedinci, kteří dělali potíže, kvůli drobnostem si stěžovali nebo se obohatili o cizí úrodu. Žádné zásadní problémy ale nebyly,“ říká sedmadevadesátiletý muž.

Na zahradě jeho rodina vždy pěstovala širokou škálu plodin, což se snaží dodržovat i nyní. „Máme tam vše od jahod, brambor, rajčat, cibule, česneku až po bylinky,“ vyjmenovává Pinkava.

Útlum zájmu o zahrádkaření zaznamenal po revoluci, kdy se v obchodech objevily dosud nedostupné exotické plodiny a lidé také začali trávit své volno víc zábavou a relaxací nežli prací na zahradě.

„Začaly se navíc šířit obavy, že zahrádky budou zrušené. Hovořilo se o tom, že na jejich místě vyroste obchodní dům a parkoviště, a také městský obchvat,“ nastínil Pinkava.

Zájem o zahrádky se po útlumu opět vrátil

Záliba lidí v pěstování vlastních plodin se ale vrátila. „V posledních letech se zájem o zahrádky výrazně navýšil. Jedná se hlavně o rodiny s dětmi. Lidé zjišťují, že než shánět ovoce a zeleninu po obchodech, je lepší si vypěstovat vlastní - kvalitní a chutnou. Pronájmem parcely navíc za rozumnou cenu získají i místo pro odpočinek,“ uvedl Otakar Šuhaj s tím, že postupem let vzniklo v kolonii například i dětské hřiště.

Za pronájem parcely, z nichž většina má kolem 200 metrů čtverečních, lidé i s vodným zaplatí 2,4 koruny za metr ročně. Dalších 150 korun pak činí příspěvek pro zahrádkářský svaz a řádově desetikoruny se platí za případné neodpracované hodiny na brigádách.

Pětašedesáté výročí existence osady oslaví zahrádkáři výstavou svých výpěstků. Ta potrvá od 11. do 13. září v nové skautské klubovně na žďárských Farských humnech. V pátek a sobotu bude otevřeno od devíti do sedmnácti hodin, v neděli do čtyř odpoledne.