Čtyři utkání v dresu Brna, pak už snad přesun do Jokohamy v Japonsku. Proč tomu tak je a kdy se vydá za vysněným angažmá do Jokohamy, vysvětluje 206 centimetrů vysoký pivot v rozhovoru pro iDNES.cz.
Z čeho vyplynula vaše plánovaná účast na turnaji za Basket Brno?
V dnešní koronavirové situaci ještě nemohu odcestovat za japonským angažmá. Rád se chystám na sezonu individuálně, ale v této fázi roku už je fajn se připravovat s nějakým týmem. Je super, že mám s kým. Je to pro mě nová zkušenost a zároveň jsem tady doma.
V Česku jste už od března, což už je delší doba od pořádného posledního zápasu. I to je podnět k brněnské spolupráci?
I přátelské utkání je o něčem jiném než jen trénink. Zápasy mi chybí. Na druhou stranu letní pauza byla super v tom, že jsem měl po dlouhé době čas pořádně si odpočinout a načerpat nové síly, jak psychické, tak fyzické. Po takové přestávce člověk dostane větší chuť na sport. Už se ale těším na utkání i atmosféru, která kolem nich je.
Jak vycházíte s brněnským koučem Lubomírem Růžičkou?
Určitě je mezi námi dobrý vztah, známe se už nějaké roky z reprezentace. Když jsem viděl, jak povznesl Svitavy, tak věřím, že to stejné může udělat tady v Brně. A možná i víc, protože jsou tu větší možnosti. Dobře si sedíme i po lidské stránce, jsem proto rád, že spolu můžeme pracovat.
Auda zatím nemůže do Japonska. Bude hrát za Brno, možná i v lize |
Jak to vypadá s vaším odletem? Na co se čeká?
Japonsko má do konce srpna zavřené hranice a cizinci se do země vůbec nedostanou. Už se ale věci začínají pomalu měnit a hráči, kteří tam už loni působili, budou moci k týmu přicestovat. Je to alespoň dobrý signál a snad se hranice brzo otevřou pro všechny.
Berete to tedy jako pověstnou první vlaštovku?
Jak jsem slyšel, Japonci jsou velmi opatrní. Nakažených tam není na počet obyvatel moc a chtějí si to udržet. Jde ale o pozitivní krok a doufám, že to půjde správným směrem a snad odletím co nejdříve.
Zápasy na Slovensku se nám vydařily na výbornouVezeme si domů 2 výhry
Kdyby se teď všechno zbláznilo a japonské hranice zůstaly zavřené, dokážete si představit třeba půlrok v české lize?
Hledali bychom s agentem nějaké řešení. A třeba by to bylo právě tady v Brně. Nic by s tím asi nešlo dělat. Dokud ale neřeknou, že sezona není, tak do té doby mé zaměření na Japonsko platí.
Co vás na něm tolik fascinuje? Není to moc tradiční basketbalová destinace.
Už je to nějaký rok, co jsem se o tom bavil se svým agentem. Říkal jsem mu, že pokud se naskytne možnost angažmá v Asii, že by mě to zajímalo. Není to asi nic konkrétního, ale vždycky mě Japonsko lákalo. Po basketbalové stránce, ale i po té kulturní.
Je to tedy vaše světoběžnické založení?
Asi ano. Byl jsem čtyři roky v Americe na univerzitě, teď jsem lítal všude možně po Evropě a moc rád jezdím na nová místa. Loni jsme byli s reprezentací na mistrovství světa v Číně, předtím na exhibičních utkáních v Jižní Koreji. Z Asie jsem tedy něco viděl, ale Japonsko mě láká ještě o něco víc. Jejich technologie jsou jinde než tady v Evropě a velmi mě to zajímá. Chci se tam tedy alespoň na jeden rok podívat a zažít to.
Není to třeba jen láska k sushi?
Sushi mám samozřejmě rád. (směje se) Nevím, jestli přímo japonská, ale celkově asijská kuchyně je moje oblíbená. Jídlo samozřejmě není hlavním důvodem přesunu, ale je to jen pozitivní věc k tomu všemu.
 |
Japonci jsou hodně striktní a pracovití. Jste na to nachystaný?
Nevím, jestli jsem připravený, ale něco jsem si o tamním životě načetl. Třeba se mi tam nebude vůbec líbit a po sezoně už se nikdy nevrátím. Chtěl bych ale mít alespoň tu zkušenost. Kamkoliv jsem ale zatím odešel, tak z toho byla vždy nějaká přínosná životní etapa a tohle je další možnost.
Kontroluje vám klub trénink?
Nekontroluje ho vůbec, dává mi úplně volnou ruku. V podstatě kdybych nedělal vůbec nic, tak by se zřejmě nic nestalo. Bavil jsem se ale s hlavní trenérem i lidmi z týmu, že jsem přes léto trénoval individuálně a jestli je v pohodě, že se spojím s brněnským týmem. Na všechno jsem se tedy raději zeptal, a co dělám, jim také říkám. Nic z toho nicméně není tak důležité jako to, jak se do Japonska dostanu.
Jaký je styl Jokohamy a jaký je celý japonský basketbal? Už jste vše stačil napozorovat?
Koukal jsem na dva zápasy, které mi kouč poslal. Styl je určitě jiný. Jsou tam povolení jen dva zahraniční hráči, a to většinou na pozicích pivotů. Zbytek jsou domácí basketbalisté, kteří často nebývají moc vysocí. Je to tedy rychlý, dynamický basketbal se spoustou střel z dálky. Uvidím, co přesně chce hrát náš nový kouč. Už jsme to nakousli při vyjednávání smlouvy, abych se mu hodil do konceptu, a věřím, že si budeme vzájemně vyhovovat.
Francouzi už ho držet nesmějí. Audu lákalo Japonsko dlouho, ale teď ho i straší |
Jak zpětně hodnotíte přestup z Francie?
Minulá sezona byla super, ve Francii se mi hodně líbilo. Když se ale naskytla možnost odejít do Japonska, kam jsem prostě chtěl, tak mi nabídka přišla zajímavá. Neměl jsem ve Francii podepsanou konkrétní smlouvu, ale pouze příslib, takže jsem možnosti dostat se pryč využil.
Bývalý klub Boulazac byl z vašeho přestupu hodně rozmrzelý...
Oni to vzali trošku jinak, některé věci byly z jejich strany přehnané. Chtěli si mě udržet za každou cenu a nehodlali hledat nové hráče. Po mém odchodu ale hned podepsali dva na pozice, které hraju já, takže to takový problém asi nebyl.
Jaké budete mít v Jokohamě číslo? V reprezentaci i Boulazacu jste nastupoval s jedničkou.
Jeden z mých nejoblíbenějších hráčů, Tracy McGrady, měl jedničku. I v Jokohamě bych ji měl mít.
Máte kromě svého čísla i talismany a rituály před zápasy?
Běžně před utkáním poslouchám hudbu, která mě nakopne. Nic speciálního ale nemám.
Co zní Patriku Audovi v uších před zápasem?
Nejčastěji něco od Sergeie Barracudy, což je jeden z mých kamarádů a momentálně podle mého i jeden z nejlepších raperů u nás. Takže něco nabuzujícího, nic ospalého. Dostává mě to do herní pohody.
