Manžel žárlil na její slávu, přišla o syna. Medřická měla nelehký život

Je obdivuhodné, v jakých odstínech dokázala Dana Medřická hrát své postavy. Nešlo o zevnějšek, tato vynikající herečka u nich odhalovala především nitro. Většinou to byly vnitřně krásné ženy. Takové, jakou byla ona sama. Její nelehký život, který si nezadal s příběhy jejích hrdinek, si lze rovněž představit ve zfilmované podobě. Kde však hledat vhodnou představitelku?

23 fotografií

Medřická hrála heroiny, ale i obyčejné ženské vlekoucí se životem s nákupními taškami. Jednou je zahrála ve vážné podobě, jindy se diváci smáli. Takhle odpověděla na otázku, kterou roli by ráda dostala ve filmu: „Třeba takovou, kterou hraju na divadle v představení Neapol, město milionů – mámu dvou dětí, šmelinářku, neupravenou ve zjevu i gestu.“

Dáňa, jak jí nejbližší říkali, už jako studentka vystupovala s ochotníky, skryta pod jménem Čechová. Na konzervatoř ji vzali po maturitě hned do druhého ročníku. Ale nedostudovala, začala hrát profesionálně.

Před kamerou debutovala rok před koncem války. Film Skalní plemeno, v jehož titulcích čteme samá velká jména, se odehrává mezi sázavskými lamači kamene. Čtyřiadvacetiletá začátečnice hrála Anku, prostou a smyslnou služebnou z kantýny. Pochopitelně jí chyběly zkušenosti a musela se teprve učit střízlivému filmovému projevu. Až u tanečnice Fróny z detektivky 13. revír, natočené o dva roky později, se oprostila od přílišné gestikulace.

Moje paní Erži

Které z těch desítek filmů, televizních inscenací a seriálů si připomenout? Třeba na film Ošklivá slečna, natočený v roce 1959, se už neprávem pozapomnělo. Dana Medřická v něm představuje stárnoucí ženu, která potlačila veškerou ženskost. Komisní revizorka má v podniku odhalit defraudaci. Setkání se sympatickým zaměstnancem v podání Karla Högera má za následek, že během několika dnů zahořklá a upjatá Hana Kalvodová rozkvete a zněžní. Šťastné dny však skončí, když zjistí, že muž, který ji tolik okouzlil, se na defraudaci spolupodílel.

Tvůrci legendárního sci-fi Ikarie XB 1 z roku 1963 nabídli kromě jiného i prognózu, že na Zemi skončí kapitalismus v roce 1987. Z této doby ještě pochází vrak kosmické lodi s jadernými zbraněmi, kterou objeví kosmonauti putující v roce 2163 k planetě hvězdy Alfa Centauri. Navzdory propagandistické tónině se film uváděl ve dvaačtyřiceti zemích, získal několik festivalových ocenění a v USA z něj připravili pro domácí diváky vlastní produkt. Společnost American Pictures International vytvořila anglicky mluvenou verzi a tvůrcům i hercům podivně upravila jména, hrají zde Rodney Lucas (Radovan Lukavský) či Irene Kova (Kačírková). A taky Dana Meredith.

Měsíc nad řekou. Slavný film z roku 1953. Dana Medřická jako Slávka Hlubinová a Eduard Cupák v roli Vilíka Roškota.

Kolik je ještě mezi námi šťastných, jimž osud dopřál usednout 7. února 1974 v hledišti tehdejšího Tylova divadla v Praze? Aniž to diváci tušili, byli přítomni výjimečné události: od sedmnácté hodiny se začaly odvíjet premiérové výstupy dramatu Kočičí hra od maďarského autora Istvána Örkényho. Od inscenace se moc neočekávalo, i Dana Medřická byla při prvních zkouškách rozpačitá. Závěrečné ovace nadšeného premiérového publika veškeré pochybnosti odvály. Divadelní Praha měla senzaci. O triumfální úspěch se přičinila svým uměním především Dana Medřická, představitelka hlavní role, paní Erži Orbánové.

Dne 28. června 1978 se konala 250. repríza. Řediteli Národního divadla napsal španělský dramatik Lauro Olmo a jeho deset spoluobčanů: „Chceme vám vyslovit obdiv nad zvláštním, mimořádným výkonem paní Medřické. Nám, přestože neznáme český jazyk, umožnila tato výjimečná umělkyně vychutnat i jemné odstíny životem zkoušené Erži Orbánové.“

Dana Medřická v představení Kočičí hra (1982)

Dana Medřická si nestěžovala, jak jsou pro ni, neustále na jevišti, tři hodiny vyčerpávající. A to se někdy hrálo i dvakrát, odpoledne a večer. Herečka se o své Erži vyjádřila: „Je to postava, ve které jsou skryty charaktery desítky žen. Snůška všech ženských ctností i nectností.“

Za osm let zvládla 403 představení! V nadsázce řekla, že Kočičí hru bude hrát i na smrtelné posteli. Žel, sudba se nečekaně brzy naplnila. Medřickou vyčerpávalo i cestování mezi Prahou a Budapeští, kde natáčela svůj poslední film Konec zázraku. Dvě sestry měly kdysi stejného muže, ale ten si nakonec našel milence. Po manželově smrti se zbylá trojice setkává a vzpomíná... Maďarský režisér János Vészi neskrýval, že Danu Medřickou a Vlastu Fabianovou obsadil díky jejich ztvárnění sester v Kočičí hře.

Dana Medřická se premiéry filmu nedožila. Bylo jí 62 let.

Nelehká doba

S životním hereckým partnerem se nejprve minuli. Karel Höger odcházel v roce 1940 z rodného Brna do pražského Národního divadla, zatímco Dana Medřická nastupovala v brněnském Zemském divadle do prvního angažmá. Jako partnerskou dvojici je rád viděl režisér Václav Krška. Poprvé se díky němu setkali ve filmu Mikoláš Aleš. Herečka se svěřila, že ji Aleš dojímá prostotou výrazu, hlavně v drobných ilustracích. Dokonce přečetla celou jeho korespondenci s družkou. Nesobecká Marina, věrně a oddaně provázející svého muže a vzorně se starající o rodinu, stojí na počátku galerie laskavých a obětavých maminek Dany Medřické.

Sňatek Dany Medřické s Václavem Vydrou v roce 1945 byl komentován tiskem. Ženich, o osmnáct let starší, byl synem jednoho z nejslavnějších herců, nevěsta stále ještě byla začínající herečkou. Manželům se narodil syn Václav, který brzy zemřel. U druhého dítěte musela maminka souhlasit, že to bude rovněž Václav. Tak velela rodinná tradice u Vydrů.

Rodinné foto s manželem Václavem Vydrou starším a synem Václavem, současným hercem

Netrvalo dlouho a manžel začal na její hereckou slávu žárlit. Vždyť i režisér Krška obsadil v Měsíci nad řekou svého přítele jen do malé roličky učitele Brožíka, marně se ucházejícího o Slávku Hlubinovou. Když později jako nemocný trvale pobýval doma, syn Václav Vydra poznamenal, že mámě přibylo na starost další dítě.

Dana Medřická byla členkou komunistické strany, ale po okupaci v roce 1968 se členství vzdala, čímž se stala nepohodlnou pro mocné, ovládající i umění. Na počátku normalizace režíroval Jan Kačer v Národním divadle Matku Kuráž a její děti s Medřickou v titulní roli. A třebaže představení byla hojně navštěvována, vedení hru brzy stáhlo. Dana Medřická totiž – v souladu s režijní koncepcí – vyjádřila v titulní postavě obecnou mizerii lidí pod jhem války. Od přepadení naší země nebylo ještě tak daleko.

Zášti a intrik proti umělkyni neubývalo. Očekávalo se, že dostane titulní postavu v Čapkově dramatu Matka. Konečně by představitelka této role byla dotčená mateřstvím i ve skutečném životě. Nedostala ji.

A tak už se nikdo nedivil, že k šedesátinám jí nebyl udělen titul národní umělkyně. Kádrově vadil i druhý manžel Španěl.

Proti intrikánům, kteří chtěli zabránit poslednímu rozloučení v Národním divadle, se postavili spřátelení kolegové a kolegyně. Luděk Munzar se vyjádřil, jak je smrt – jediná spravedlivá – v jejím případě krutě nespravedlivá. Vzala si nejen umělkyni na vrcholu tvůrčích sil, nýbrž i životem zkoušenou ženu na prahu nových nadějí.

Dana Medřická navzdory všem protivenstvím prohlásila: „Erži v závěru Kočičí hry říká: Kdybych měla začít svůj život znova, nežila bych jinak. Pěkný život to byl. Říkám to s ní pokaždé i za sebe.“

Podcast o Daně Medřické:

Pět slavných rolí Slávka Hlubinová  (Měsíc nad řekou) Opakovaně ji hrála na jevišti, poprvé už v prvním angažmá v Brně. Tehdy neskrývala zklamání. Souhlasila s názorem, že to byla přefouklá flétna, protože nehrála, nýbrž jen předstírala. Ve filmu to byla svobodná žena, ale ne stará panna, i proto nahlížející na život s moudrým nadhledem. Marie Dočkalová (Romeo a Julie na konci listopadu)  Po úspěchu televizní hry napsali Jaroslav Balík a Jan Otčenášek pro Národní divadlo jevištní verzi. Dana Medřická a Karel Höger se těšili. Když režisér Balík odmítl, aby si vybral jinou herečku, byl projekt zrušen, byť už byl určen termín premiéry. Měsíc nad řekou (1953) Romeo a Julie na konci listopadu (1971) Taková normální rodinka (1971) Nemocnice na kraji města (1981) Maminka Hanáková (Taková normální rodinka) „Kampak jste se zatoulaly, Poldinky?“ Medřická prokázala, že je i vynikající komediální herečkou. Zdeněk Řehoř vzpomínal, jak překypovala nápady, vylepšovala dialogy a dodávala všem elán. „Dana byla tmelícím činitelem Rodinky.“ MUDr. Fastová (Nemocnice na kraji města) V legendárním seriálu se už s partnerem Karlem Högerem nesetkala. Ladislav Chudík, který ho po jeho smrti zastoupil, vzpomínal na rozhořčené dopisy především od venkovských diváků, že taková ženská není ušlechtilého primáře Sovy hodna. „Její Sováčku mě dojímá dodnes,“ říkal. Erži Orbánová (Kočičí hra) Miroslav Horníček jí napsal: „Když tam ta paní stojí s jednou botou a s jednou bačkorou, myslel jsem na dánského prince, na klauny, na Chaplina, na vznešenost smíchu. ... Díval jsem se na Tebe a říkal si: Šťastná to žena.“