Chci publiku v Plzni zprostředkovat nezapomenutelný zážitek. Dvakrát týdně, ne jednou za deset let, říká Lumír Olšovský
Čtvrtou sezonu vede soubor muzikálu v plzeňském Divadle J. K. Tyla Lumír Olšovský, herec, který se ve třiceti rozhodl, že vystuduje činoherní režii. Ostatně právě tento obor je podle něj pro osobu šéfující muzikálové scéně klíčový. Do Vizitky ho pozval Jan Anderle.
Jako malý kluk na potkání vykládal, že jednou bude Karlem Gottem. Měl spoustu koníčků – od hudby přes šachy až po lukostřelbu. Když mu v lidové škole umění, kam chodil na zpěv, řekli, ať zkusí konzervatoř, myslel si, že je to místo, kde se se vyrábí sardinky. Přesto ho ke studiu herectví na ostravské konzervatoři přijali.
Později s celým ročníkem odešel do divadla v Karlových Varech; do města, které pro něj, rodáka z Opavy, představovalo celý svět. Jako herce ho vždycky fascinovala spolupráce s režisérem. „Měl jsem rád režiséry, kteří herce vzali do hry, kteří s herci o tom, co se na pódiu děje, mluvili,“ řekl ve Vizitce. I proto se ve třiceti letech zapsal k bakalářskému studiu činoherní režie. O deset let později se pak přihlásil na magistra.
Bližší je mi evropské pojetí muzikálu
Dnes působí čtvrtou sezonu v plzeňském Divadle J. K. Tyla na pozici vedoucího souboru muzikálu. Jak ve Vizitce řekl, evropské „westendovské“ pojetí žánru je mu bližší než to americké broadwayské; zatímco Američané bývají doslovní, Olšovský místo slov volí divadelní ztvárnění situace. Ve své pozici šéfa zavedl matiné, začal lépe komunikovat s návštěvníky plzeňské scény a vsadil také na výpravnější představení. Například muzikál Elizabeth drží rekord v množství použitých kostýmů. Nejde ale jen o kvantitu. „Chci publiku zprostředkovat nezapomenutelný zážitek. Ne jednou za deset let, ale třeba i dvakrát týdně. Ale to s sebou nese i nároky. Proto chci, aby se všichni naši herci zlepšovali, aby se o nich vědělo po celé republice. Snažím se je podporovat tím, že organizujeme různé workshopy anebo zveme zahraniční choreografy a hosty.“
Ačkoliv Lumír Olšovský nepatří mezi umělce, kteří by vyjadřovali nahlas své politické přesvědčení, názory na aktuální politické dění v České republice má jasné. A nemyslí si, že muzikál je žánr, který existuje pouze pro zábavu. „Ty nejlepší muzikály jsou těmi nejlepšími dramaty,“ míní. „Například Billy Elliot je výsostné sociální drama, i v Elizabeth šíříme názory týkající se svobodomyslnosti. American Idiot pak zase řeší, jestli vůbec má smysl žít, když člověka semele společnost,“ vypočítává.
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Lumír Olšovský mluví detailněji o své divadelní a muzikálové cestě, o plzeňských plánech i o tom, jak se rozešel se ženou, protože jeho srdce patřilo muži.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
