Ale dneska jsem to měl aspoň jiné v tom, že jsem je zažil na trati, já ve druhém kole, oni ve třetím. Petr mě bral v kopci ke cvičáku, vypadalo to na nějaký renonc v gravitaci. Tak lehký a vysoký krok, jak ze závodu na Marsu, kde člověk váží třetinu. Jarmila mě vzala o kolo na rovince, i když ji nikdo těsně nestíhal, běžela usilovně, naplno.
Stíny těchto dvou nebyly večerní, aby v nich ostatní účastníci nebyli vůbec vidět. Naopak, konkurence byla skvělá. Petr pod půl hodiny (29:47), ale za ním Josef Šutera (Atletika Polička) za 31:02. (Josef vyhrál třeba desítku na Větruši v roce 2018.) Jan Rada za 31:12. Zástupce "mlaďasů" Štěpán Růžička z Teplic za 31:33, a Míra Matěcha z Trnovan za 31:44. Jirka Vlček za 32:02, Ivan Elischer 32:12. Následoval boj o bronz mezi muži nad 45 let, pořádající Vladimír Růžička i přes ostrý finiš zaostal o vteřinku za Petrem Havelkou.
Ženská společná kategorie viděla čtyři výkony pod 40 minut, Jarmila Sobecká 34:01 a Simona Nekolová z Lovosic za 34:56. S trochu větším odstupem si pro bronz doběhla Linda Mrázková z Děčína, čtvrtá byla Kateřina Molnárová (Atletika Kadaň).
Celkem na trať vyběhlo 30 mužů a 7 žen, děti jsem nesčítal, ani ty na trati jednoho okruhu, ani ty houpající se na stromech. Je ale dobře, že tady byly, třeba zrovna oni skočí za pár let do titulků místo těch dnešních lídrů.
S tímto závodem Ústeckého krosového poháru tradičně Vláďovi pomáhá Dušan Oslej, dnes měli k ruce ještě časoměřičku dobrovolnici, jejíž jméno jsem neodchytl. Díky jim za fajn kroužení a bezproblémovou organizaci běhu.