Živit se něčím, co vám dělá radost, je štěstí samo o sobě. A navíc když pod vašima rukama vznikají hudební nástroje, které dělají radost jiným. To je v podstatě štěstí umocněné na druhou.
A přesně to je případ kytaristy, textaře a zpěváka skupiny Hop Trop, ale také výrobce kytar Ladislava „Huberťáka“ Kučery. K produkci hudebních nástrojů se vrátil jako soukromý podnikatel na počátku devadesátých let. A své profesi je věrný dodnes.
Spolu s Jaroslavem „Samsonem“ Lenkem a Jaromírem „Šroubem“ Vondrou odehraje na pódiích v Čechách a na Moravě na čtyřicet koncertů ročně. A jak jinak než v ruce s kytarou, kterou si sám vyrobil.
Jak jste se vlastně k výrobě hudebních nástrojů dostal?
Vyučil jsem se kytarářem v učilišti v Lubech u Chebu. V patnácti jsem už na kytaru hrál a seznámil jsem se s partou tří kluků z tohoto učiliště a rozhodl se na školu jít, přestože máma ze mě chtěla mít perspektivnějšího opraváře televizorů. Nakonec ale souhlasila. Po vyučení jsem nastoupil na čtyři roky do továrny na sériovou výrobu hudebních nástrojů. Když jsem ale založil rodinu, nebylo možné se touto prací slušně uživit. A tak jsem změnil profesi a na dlouhá léta se stal řidičem nákladního automobilu. Praxi šoféra jsem získal na vojně, kdy jsem tatrovkou vozil materiál na stavbu letiště v Čáslavi.
Po letech jste se však k výrobě kytar vrátil.
Po sametové revoluci jsem si řekl, že už jsem se najezdil dost, a rozhodl se vrátit zpátky k řemeslu. Udržoval jsem se v něm tajně ve skromných podmínkách i za minulého režimu, když jsem občas nějakou kytaru vyrobil pro sebe nebo pro kamarády v kůlně na zahradě u babičky. Prostě abych nezapomněl. A byl za ně přivýdělek na Vánoce nebo na dovolenou. A rok po revoluci jsem si začal budovat dílnu v našem rodinném domě, který jsem koupil v hrozném stavu a postupně ho dával do kupy. A začal jsem kytary vyrábět už na živnost. Od té doby je to spolu s koncertováním moje hlavní povolání.
Pomohly vám v tom vzpomínky na učiliště a práci v továrně na hudební nástroje?
Ano. Vyučil jsem se u věhlasného mistra Kubly a v továrně jsem se pak naučil ovládat všechny stroje na dřevo, takže při vybavování dílny jsem věděl přesně, co potřebuji, a nemusel kupovat žádné zbytečnosti. Ale pomohlo mi i to, že jsem se jako řidič při opravách aut naučil svařovat, takže jsem si uměl vyrobit speciální brusku a podobně.
Ladislav Kučera
|
Na jaké kytary se zaměřujete?
Vyrábím v podstatě všechny běžné typy akustických kytar. Hlavně však folkové kytary, jumba, dreadnoughty pro bluegrass, devítistrunné, osmistrunné, dvanáctistrunné a také jazzové kytary. Hráli jsme ale s kluky krajanům v Austrálii, kam bez rizika poškození prakticky není možné nástroj dopravit. Tak jsem nám vyrobil cestovní kytary a malý skládací kontrabas a umluvili jsme letištní personál, že jsme si je mohli vzít na palubu letadla jako příruční zavazadla. Takže občas vyrobím i některé takové speciální hudební nástroje, jakými jsou třeba cestovní kytary.
V čem jsou hlavní rozdíly výroby folkových a jazzových kytar?
Je potřeba zachovat tradiční postupy, které jsou vyzkoušené mnoho let. Aby hrály tak, jak mají, i když třeba tvar je možné lehce změnit. Jazzová kytara je klenutá, spodní deska dlabaná podobně jako violoncello z dřevěných desek javoru, ořechu, mahagonu i dalších materiálů. Vrchní je zásadně smrková. Vznikne nástroj, který nemá kulatý rezonanční otvor jako folková kytara, ale takzvané „F“ otvory, a jeho žebra jsou jinak uspořádaná.
Folková kytara umožňuje použití mnohem více materiálů, což není na závadu. Různá dřeva totiž dávají nástrojům odlišná zabarvení jejich zvuku. Teď jsou hodně v módě exotická dřeva, pokud možno tvrdá, aby kytary měly zvonivý, pronikavý ostřejší zvuk. Ale i při použití kombinace javoru a smrku vznikají hudební nástroje, které mají nádherné vlastnosti.
Jaký materiál je na výrobu kytar nejvhodnější?
Pro mě je nejoblíbenější palisandr. Nejlepší pochází z Brazílie. Problém je, že se už nesmí kvůli ochraně přírody kácet a vyvážet. A jeho staré zásoby už nejsou k mání. Proto se používá palisandr z východní Indie. Rád však pracuji také s mahagonem a ořešákem. Ten dává měkký, nádherný zvuk.
Co používáte na zdobení?
Většinou dřevěné intarzie, tedy proužky poskládané z malých kostiček olemovaných páskami, které je drží pohromadě. Ale jsou hodně náročné na výrobu. A samozřejmě nástroje zdobím perletí. Nechávám si ji dovážet z Austrálie, kde není tak vzácná a zdobí tam s ní kýčovitě fasády některých domů. Perleť je exportována ve tvaru tyčinek různého zaoblení. Spolupracuji s Australanem, který má příjmení Loskot, protože je původem Čech. A protože takto upravená perleť není nic laciného, žádné velké zásoby si není možné předem objednat.
Mají zákazníci zvláštní požadavky i na barvu nástroje?
Dřevo mořím výjimečně. Dávám přednost kytarám s přírodním rázem a transparentním lakem, aby krása původního materiálu vynikla. Měl jsem klienta, který byl maniak na bluegrassu a trval na modré kytaře. Dlouho jsem o tom rozmýšlel a nakonec se mi podařilo mu to rozmluvit. Bylo by to jako si koupit domů ložnici z kavkazského ořechu a přestříkat ji načerno.
Další rozhovory s podnikateli ze Středočeského kraje najdete v MF DNES |
Jak dlouho výroba kytary trvá?
To záleží na zákazníkovi. Někdo na ni spěchá, další ji chce až za delší čas. Snažím se vyjít vstříc jejich přání. Na kytaru ale není dobré moc kvaltovat. Mám ji rád po dokončení ještě nějaký čas u sebe. Dřevo je živá věc, pracuje. Takže si na ni občas zabrnkám, abych zjistil, jestli se nepatrně nezměnila výška strun. Pak ji mohu ještě upravit a znovu seřídit. Dobrá, přiměřeně zdobená kytara je hotová tak zhruba za pět měsíců. Rozdělaných jich mám ale několik najednou.
Ručně vyrobená kytara se asi musí projevit i ve své prodejní ceně.
Zpravidla se pohybují v cenovém rozmezí od osmadvaceti do padesáti tisíc korun. Jazzové jsou dražší kvůli náročnosti výroby, použitému materiálu i bohatšímu zdobení.
Máte ke kytarám, které vyrobíte, nějaký vztah?
Jsou to takové moje děti. Stává se, že mi dříve „narozené“ kytary lidé nosí na drobné opravy. Potřebují přepražcovat, občas nástroj utrpí při nepozornosti nějaký kosmetický šrám laku. Nebo hudebníci chtějí do kytar časem doplnit elektrické snímače. Z časových důvodů ale odmítám opravy sériových kytar, kterými jsou zavaleny naše velkoobchody. Omlouvám se všem, ale nemohl bych dostát svým závazkům.
Pro které známé hudebníky už jste kytaru vyrobil?
Na mé kytary hráli Vlasta Redl nebo Stanislav Wabi Daněk. Prostě kamarádi, dobří, ale skromní muzikanti. Většině mediálně známých hvězd se vyhýbám. Pohybuji se v trampské hudbě čtyřicet let, předtím v bigbeatu, a vím, jak dokáže rostoucí popularita stoupat lidem do hlavy.
Vychováváte si nějakého nástupce? Máte nějaké zaměstnance?
Vždy jsem podnikal jen sám na sebe. Mít zaměstnance je zodpovědnost. Kdo umí hudební nástroje vyrábět, začne v tomto oboru sám podnikat a buduje si svou firmu.
Vy sám hrajete na kytaru, kterou jste vyrobil?
Celý život hraji jen na své kytary.
Kvůli koronaviru bylo zrušeno mnoho koncertů a festivalů. Měl jste tedy na práci v dílně asi více času.
Ano, na kytary jsem měl více času. Z rozpisu nám odpadlo kolem patnácti vystoupení. I když termíny některých byly přeloženy a doháníme, co jsme naslibovali.
Co vám soukromé podnikání dává?
Je to pocit závazku vyrobit dobrý hudební nástroj a mám radost, když se povede. Na druhou stranu cítím obrovskou osobní svobodu. Nemám ve své dílně tachograf jako v kabině v náklaďáku.
