„Do té doby jsem závodně plaval,“ prozrazuje Karel Augusta. „Ale do reprezentace jsem to nikdy nedotáhl,“ dodává hráč Prague Black Panthers, který je nyní v Jihlavě na hostování.
Co se ovšem Augustovi nepovedlo v bazénu, to dohnal na fotbalovém trávníku. A letos v únoru dokonce poprvé převzal cenu pro nejlepšího českého hráče amerického fotbalu za uplynulý rok. „Už jsem ani nepočítal s tím, že bych se někdy mohl dočkat. Jsem za to rád,“ svěřuje se čtyřiatřicetiletý obránce.
Kdy jste se úplně poprvé setkal s americkým fotbalem?
Dostal jsem se k němu úplnou náhodou. V podstatě jsem ho poprvé viděl ve filmu. A tehdy jsem si řekl: Tohle bych chtěl dělat.
Snímků s tématem amerického fotbalu je celá řada, který byl tím zásadním pro vás?
Paradoxně šlo o film, v němž byl americký fotbal spíš jakousi bokovkou. Navíc si tam jeden z hráčů prostřelil hlavu. Nicméně to byl můj prvotní kontakt.
Mluvíme o Posledním skautovi?
Přesně. Ten film mám hrozně rád. Je jedním z mých nejoblíbenějších.
A co všechno se tedy potom muselo stát, abyste si americký fotbal vyzkoušel na vlastní kůži?
O několik let později jsem potkal v Praze někoho, kdo šel proti mě s výstrojí v ruce a já si řekl: Hele, to je ten sport, co jsem chtěl dělat. Hned jsem toho borce oslovil a on mi pak prozradil, kde je nábor.
 |
V tu chvíli šlo plavání bokem? Mimochodem, jaký byl přesun z bazénu na trávník?
Pořádně velký skok. Já s plaváním začal někdy v jedenácti a od čtrnácti jsem se potom pravidelně účastnil republikových šampionátů. Lepší než sedmý jsem ale nikdy nebyl.
Měl jste plavání rád?
Byla to sice strašná dřina, ale hrozně mě bavilo. Občas si tak říkám, kde bych možná byl, kdybych u něj zůstal. Každopádně mi plavání dalo strašně moc, včetně vůle sportovat.
Když už byla řeč o filmech, vy máte přece vyloženě herecké jméno. Existuje nějaká souvislost mezi vámi a oblíbeným hercem Karlem Augustou?
Jasně, byl to můj dědeček.
A užil jste si ho opravdu jako dědečka?
Bohužel ne. Byl pořád někde pryč, měl spoustu práce. Později jsem se na něj chodil koukat do divadla.
Herec Karel Augusta.
Herectví studoval, ale zároveň se vyučil i kuchařem...
On miloval spoustu věcí a když nemohl hrát, tak měl v zásobě další práce. Každopádně kuchařinu pak mockrát prodal i ve filmu. Například v Holce na zabití, kde naprosto profesionálně krájel cibuli. Tehdy díky tomu nepotřeboval žádného dubléra.
Povězte, který z filmů s dědečkem máte nejraději?
Jednoznačně miluju Pány kluky. Myslím, že nejvíc ze všech vystihl jeho povahu. Byl to bohém, ale hrozně hodný. Přesně tak si ho pamatuju.
Nikdy jste nechtěl jít v jeho hereckých stopách?
V podstatě ano, ale herecký talent mi nebyl zrovna dán do vínku. Chtěl jsme se pohybovat ve filmovém průmyslu, protože babička dělal casting na Barrandově a otec kaskadéřinu. Následně pak přešel do výpravy filmu, takže pak jsem mu pomáhal. Dělal jsme mu asistenta, chodil jsem k němu na brigády. Plánoval jsem u toho zůstat, jenže než jsem stačil dodělat střední školu, všichni z rodiny filmové prostředí opustili. Musel jsem si najít svoji vlastní cestu.
Karel AugustaČtyřiatřicetiletý hráč amerického fotbalu je rodákem z Prahy. Odmalička měl rád sport a jako první mu učarovalo plavání. Později však vyměnil bazén za fotbalový trávník a začal se věnovat americkému fotbalu. Jeho mateřským klubem jsou Prague Black Panthers. V letošní sezoně však obléká dres Vysočina Gladiators, kam přišel na hostování. V únoru převzal Karel Augusta cenu pro nejlepšího hráče amerického fotbalu v Česku za rok 2019. V civilním zaměstnání pracuje pro Českou televizi. Jeho dědečkem je slavný český herec Karel Augusta. |
Čemu se tady nakonec v civilním zaměstnání věnujete?
Živím se broadcastingem – živými přenosy. Děláme sportovní přenosy, ale vlastně i veškerou tvorbu. Je to kompletní výroba pro Českou televizi.
Jméno Karel se u vás v rodině dědí?
Měl ho děda, táta i já. Jen já už jsem ho nechtěl dál předávat, tak jsem do toho hodil vidle – mám syna Sebastiána. (usmívá se)
Pojďme se teď na chvilku zase věnovat americkému fotbalu. Konkrétně vašemu nedávnému přesunu na Vysočinu. Proč právě Gladiátoři?
Rozhodoval jsem se, co budu dělat, když náš klub letos nemůže hrát rakouskou ligu. A pak jsem si řekl, že já už moc sezon před sebou asi nemám a tak nechci promarnit žádnou příležitost, kdy si můžu zahrát tak, aby to mělo smysl a výsledek. A Vysočina byla první, kdo se s nabídkou ozval.
Gladiátoři se netají tím, že chtějí vylepšit loňské třetí místo. Zlákaly vás jejich ambice na titul?
Upřímně musím říct, že nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Jasně, člověk chce vždycky vyhrát, nikdo nikdy ještě nezačal dělat sport proto, aby prohrával. Ale nebylo to nic prvotního. Já hlavně věděl, že do Jihlavy už přede mnou šel Tomáš Svoboda, se kterým si chci po boku ještě zahrát. Je to skvělý sportovec, skvělý hráč.
Za sebou máte povedený vstup do nové sezony. Ústecké Blades jste rozsekali 37:0. Asi se nemusím ptát, jestli jste spokojený, že ne?
To víte, že jsem. Poté, co se dlouho nevědělo, jestli se vůbec něco bude dít, tak nakonec všechno vyšlo parádně.
Po měsících pauzy, kdy se kvůli koronaviru nedalo dělat prakticky nic, jste se na hřišti cítil dobře?
Myslím, že jo. Rozhodně to ještě není mých sto procent, ale všechno klapalo, s týmem si skvěle rozumíme. Bylo to fakt super a já doufám, že to tak půjde i dál.
Když se útok Gladiátorů rozjel, byl k nezastavení |
Jezdíte do Jihlavy pouze na zápasy?
Ne, i na tréninky. Zatím jsme jezdili jen na víkendy, ale teď už to bude dvakrát do týdne – ve středu a v sobotu.
V současné době sice hrajete za Gladiátory, ovšem jinak jste prakticky celou kariéru strávil v barvách Prague Black Panthers. Teď spousta týmů hlavně v Americe zvažuje změnu mnohdy i letitého tradičního názvu, protože údajně může být chápán jako rasistický. Vy se nebojíte, že by něco podobného mohlo potkat i vaše Pantery?
(usmívá se) Půjčil bych si citát z mého dalšího oblíbeného filmu, kde se Forrest Gump omlouval, že pokazil párty Černým panterům. Proto si myslím, že jsme v pohodě, protože Černí panteři vždycky bojovali za práva černochů. Ale jinak bych se do tohoto tématu nechtěl příliš zabrušovat, abych se pak nemusel vybrušovat. Každopádně si myslím, že sportovcům nepřísluší motat se do politiky.
