Historie nás tvaruje. Nezáleží, jestli ji uctíváme, nebo ji zkoušíme vytěsnit, říká malíř Tomáš Císařovský
Až do začátku října má v Alšově jihočeské galerii retrospektivní výstavu nazvanou Každý den odvahu malíř Tomáš Císařovský. O tom, co to odvaha je, ale také o důležitých tématech, o rodině anebo o přátelství s Václavem Havlem ve Vizitce mluvil s Markétou Kaňkovou.
Když bylo Tomáši Císařovskému pět, jeho o dvanáct let starší bratr se připravoval na přijímačky na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Pečlivě kreslil portrét strýce, může s výraznými rysy, a malý Tomáš jeho snahu bedlivě pozoroval. Když byl bratr s prací hotov a šel strýce vyprovodit, Tomáš vzal uhel a rozhodl se, že portrét – samozřejmě k následné bratrově nelibosti – vylepší.
Dnes, po padesáti letech, patří Tomáš Císařovský mezi nejvýraznější tuzemské malíře, a právě portréty tvoří velkou část jeho aktuální retrospektivní výstavy pojmenované Každý den odvahu. Práci s portrétem přitom vnímá tak trochu jako resuscitaci žánru. „V 80. letech se mi zdálo, že portrét je vnímaný jako něco nízkého, jako laciná forma sebeprezentace. Přitom když se procházíme muzei a obrazárnami, všude na nás koukají tváře, mluví na nás, snaží se nás oslovit. Bavilo mě chopit se něčeho, co zdánlivě leží ladem, a zároveň tomu dát charakteristickou formu,“ říká.
Bylo hezké splnit dědův sen
Klíčovým tématem Tomáše Císařovského je historie, na výstavě v Alšově jihočeské galerii visí například série podobizen členů české šlechty včetně Karla Schwarzenberga. „Seděl mi modelem. Přišel do ateliéru a poučil mě, jak správně kouřit dýmku, protože já jsem všechny dýmky propálil,“ vzpomíná Císařovský. Důležitou sérií je i ta, kterou malíř věnoval Václavu Havlovi. Vznikala mezi lety 2012 až 2016, tedy v době, kdy si všímal, jak jeho přítel a společník pro diskuse všeho druhu fyzicky odchází. Jak Císařovský ve Vizitce řekl, první český prezident měl rád jeho cyklus Z deníku dědy legionáře z konce 80. let. Série postavená na deníkových zápiscích autorova dědy je poctou muži, jenž si přál stát se malířem, ale znemožnily mu to okolnosti první světové války. „Bylo hezké splnit jeho sen, vyjít z deníků, které si pořizoval, a udělat z toho obrazy.“
Dějiny Tomáš Císařovský vnímá jako rodiče: tvarují nás, a nezáleží přitom, jestli je adorujeme, anebo jestli se je snažíme vytlačit z vědomí. „Když je uchopím a protáhnu obrazem, zbavím je moci a stane se z nich příběh s jinou energií,“ popisuje. Výstava Každý den odvahu dostala svůj název ještě před tím, než vznikla, Císařovský si pro ni vypůjčil jméno oblíbeného filmu od Evalda Schorma. Další rozměr název dostal s koronavirovou pandemií. Za nejodvážnější éru svého života pak Císařovský považuje své umělecké začátky, kdy se vymezoval vůči starším autorům a spolu s kamarády zkoušel redefinovat vnímání funkce obrazu. „Legionářský deník byl taky odvaha, byl čitelný jen politicky, formálně to kritikům přišlo málo sofistikované.“
Poslechněte si celou Vizitku Tomáše Císařovského, ve které mluví také o svých ranních rituálech, umělecky zaměřené rodině, o inspiraci, o vztahu ke krajinomalbě anebo o tom, jak se ženou, výtvarnicí Erikou Bornovou, vyrazil na Tahiti za Paulem Gauguinem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
