Byla to bezvýznamná fabrika, kde se vyráběla například zpětná zrcátka k náklaďákům. Její jméno však nyní znají desítky expertů na chemii z celé Evropy. Zisky bývalé továrny sice za dobu její existence už dnes nikdo nespočítá, zato minusy jsou tak obrovské, že zcela jistě převažují nad plusy.
Znečištění v Novém Bydžově
Tetrachlormetan, těkavé náplně do hasicích přístrojů či pentachloretylen se do vody nedostaly kvůli ojedinělým nehodám, může za to nezodpovědnost. Slévárna Kovoplast už v době svého největšího rozmachu v 60. až 80. letech minulého století měla nebezpečné látky recyklovat, avšak místo toho odmašťovadla většinou končila v kanálech. Podle odhadů se pod bývalou továrnou nachází asi 2,5 tuny chlorovaných etylénů a osm tun ropných látek. |
Likvidace škod způsobených provozem podniku Kovoplast v Novém Bydžově už od roku 2007 stála miliony. A s jistotou lze tvrdit, že další opatření přijdou nejméně na sto milionů korun. Pozitivem však je, že město má tuto sumu již jistou. Bydžov dá ze svého pět milionů, krajští zastupitelé odsouhlasili podporu 10,7 milionu a zbytek dodá Operační program životního prostředí.
Stále sice není jisté, jestli se pod zemí neskrývají další ložiska odmašťovadel, chlorovaných etylénů a dalších ropných látek, ale už teď se má za to, že sanace bude trvat nejméně do roku 2023.
Nový Bydžov - konkrétně pak oblast kolem fabriky Kovoplast - se v uplynulých pěti letech bez nadsázky stala pokusnou laboratoří. Město se totiž zapojilo do celoevropského programu Amiiga. Jak co nejšetrněji zlikvidovat jedy, tady bádali nejen odborníci z Technické univerzity v Liberci, ale i experti ze Stuttgartu, Parmy nebo Milána.
„Projekt na likvidaci staré ekologické zátěže podzemních vod v Novém Bydžově je výsledkem dlouholetého úsilí města, kraje a dalších zainteresovaných stran spolu s libereckou univerzitou. Cílem je zmírnění následků masivního znečištění chlorovanými etylény po zaniklém podniku Kovoplast v blízkosti centra města. Práce na přípravě odstranění této zátěže se datují již od roku 2007. Dnes se pracuje na dosažení akceptovatelného stavu,“ řekl krajský radní pro životní prostředí Karel Klíma (KDU-ČSL).
Nový Bydžov měl při vší smůle s případem Kovoplast štěstí alespoň v tom, že jedy neohrožovaly pitnou vodu. Ve městě se tak mohly vyzkoušet dosud neprověřené metody boje proti znečištění.
Přímo v areálu někdejšího závodu bylo vytěženo mnoho tun zeminy a průzkumné vrty pomáhaly objasnit, kam se znečištění kvůli podzemní vodě šíří. Díky vrtům však k ropným produktům teklo obrovské množství látky, která byla dlouho považována za bezcenný odpad při výrobě mléčných produktů - potravinářské syrovátky.
„Když jsme začínali, koncentrace v epicentru se pohybovala ve statisících mikrogramech v jednom litru. Nyní už jsou to maximálně jen stovky mikrogramů. Koncentrace se může měnit třeba vlivem sucha nebo naopak povodně, každopádně se ji podařilo významně snížit,“ konstatovala vedoucí oddělení životního prostředí na novobydžovské radnici Milena Žáková.
„Dosud se dělaly výzkumy, jakými technologiemi lze dosáhnout zlepšení. Metoda syrovátkou je odzkoušená, zjistilo se, že škodlivé látky v podzemí dokáže neutralizovat. Podařilo se sestavit řetězec chemických reakcí, teď už je na řadě definitivní řešení, jak nebezpečí odstranit,“ pokračoval Klíma.
Syrovátka je prý nejúčinnější v místech, kde koncentrace „infekce“ není tak velká. Zjednodušeně vysvětleno chutná bakteriím, které se zároveň pustily i do chemikálií a přeměňují je na neškodné látky. Osvědčil se i manganistan, který však vytváří poměrně prudkou chemickou reakci, tato metoda tak není přirozená pro životní prostředí.
„Naším úkolem nebylo lokalitu vyčistit, ale vyzkoušet účinnost syrovátky a manganistanu. Sanace je dlouhodobý proces, určitě ne na pouhý rok ani dva,“ připomněla Zuzana Pargačová ze společnosti G-servis, jež měla průzkumnou etapu na starost.
Kontaminovaná zemina zmizela z ohniska přímo v areálu Kovoplastu i z pozemku základní speciální školy. Vrty však mezitím odhalily znečištění stovek až tisíců mikrogramů chlorovaných uhlovodíků v jednom litru podzemní vody jižně od třídy Palackého.
„V průzkumu bylo kromě jiného potřeba zjistit, jestli se v území neobjevují další zdroje znečištění. Byly nalezeny další dva zdroje, které při další nápravě bude nutné odtěžit až do hloubky šesti metrů,“ upozornil Petr Kohout, technický dozor projektu Amiiga.
Zajímavé je, že cílem stomilionového projektu není úplné vyčištění. „Máme jasně stanovené limity, na které se musíme dostat. Projekt říká, jaké koncentrace musí být dosaženo v epicentru i na okolních pozemcích. Vliv na to bude mít spousta faktorů,“ zdůraznila Žáková.
