Autorkou busty je sochařka Josefina Jonášová. Slavnostní odhalení proběhlo za přítomnosti autorky Kostkova životopisu Susanne Keller–Giger a Společnosti ušlechtilých mravů Jiřího Gutha-Jarkovského.
„Po pojmenování parku u zámku po rodu Clam-Gallasů a po odhalení busty Franze Clam-Gallase jde o další mimořádné gesto směrem k původní německé historii Liberce. Nápad vzniknul už v loňském roce při křtu knihy o Karlu Kostkovi, jejíž české vydání město tak podpořilo, o zpracování plastiky jsme následně požádali výtvarnici Josefínu Jonášovou. Výsledek je naprosto úžasný,“ komentuje náměstek pro kulturu, školství, sociální věci a cestovní ruch Ivan Langr.
Karl Kostka
Národohospodář, právník, senátor a starosta Liberce – tak lze několika slovy představit mimoňského rodáka Karla Kostku. Už podoba jeho jména možná předznamenala jeho životní postoj. Křestní jméno měl německé, příjmení české, jeho osudem se staly vztahy česko-německé.
Narodil se v Mimoni 5. května 1870. Jeho otec, povoláním učitel, byl českého původu a pocházel z obce Zahrádka u Ledče nad Sázavou. Matka byla Němka a pocházela z Dolní Krupé na Mladoboleslavsku.
Karl vystudoval německé gymnázium v České Lípě, posléze absolvoval studia práv na pražské německé univerzitě. Promoval v roce 1892, následující tři roky byl praktikantem u krajského soudu v České Lípě, poté vstoupil do služeb Obchodní a živnostenské komory v Liberci. V roce 1897 se oženil s Luisou Würth Edler von Hartmühl, s níž měl dvě děti. Dcera Hedwiga se narodila v roce 1898, o osm let později přišel na svět syn Carl Friedrich.
Během několika let se Karl vypracoval na místo zástupce sekretáře a v roce 1927 postoupil na místo prvního sekretáře. Upoutal na sebe pozornost jako odborník v otázkách zaměstnanosti a ochrany práce. Stal se autorem prací na téma podomního obchodu v severních Čechách, domácké práce ve sklářské výrobě na Novoborsku a Jablonecku a vyslovoval se k otázkám regulace zprostředkování práce. Zajímal se o problematiku zákonné úpravy postavení obchodních příručí. V letech 1900 až 1911 byly knižně vydány jeho práce Industrie, Handel und Gewerbe, Organisierung der Statistik über Lebensmittelpreise, Die Produktivgenossenschaft der Hohlperlenerzeuger in Gablonz a Die Heimarbeit in der Hohlglasindustrie Nordböhmens. Je dokonce autorem veršované hry Die Entstehung der Sonate.
Své zkušenosti odborníka v pracovněprávních otázkách zhodnotil po první světové válce i v politice. Po vzniku Československa se podílel spolu s právníkem, pedagogem a politikem Brunem Kafkou, bratrancem Franze Kafky, a právníkem a profesorem na pražské univerzitě Ludwigem Spiegelem na založení Německé demokratické svobodomyslné strany (Deutsche Demokratische Freiheitspartei). Jednalo se o politickou stranu, která reprezentovala část sudetoněmecké národnostní menšiny. Za tuto stranu byl Karl mezi oběma válkami zvolen poslancem, v roce 1929 se stal senátorem do Národního shromáždění. V témže roce byl zvolen libereckým starostou. Město, které se stalo metropolí německého obyvatelstva v Československu, potřebovalo nutně do svého čela politika podporujícího rozumnou spolupráci Čechů a Němců. A Karl takový byl. Velmi aktivně se snažil bránit straně Konráda Henleina prosadit se do různých městských institucí. Byl respektován českou stranou a mezi německou inteligencí byl velmi oblíben. V roce 1936 dosáhl úspěchu pozváním prezidenta Edvarda Beneše do Liberce. Hlava státu pak při návštěvě města promluvila na schodech radnice k otázce německé menšiny, na náměstí, které dnes nese jeho jméno.
Za Kostkova starostenského úřadování pokračovalo budování Liberce jako moderního města. Jeho aktivní spolupráce se složkami československého státu mu však vynesla nepřízeň sudetoněmeckých vyznavačů nacismu a obvinění z podpory počešťování Liberce. Ještě před komunálními volbami v červenci 1938 byl nucen odebrat se na zdravotní dovolenou, která neznamenala nic jiného, než nucený odchod z funkce libereckého starosty.
Po záboru pohraničí se odstěhoval do Prahy. Byl ale pronásledován, byla mu snížena penze a jeho děti přišly o zaměstnání. Rodina se musela spoléhat na finanční podporu z britského velvyslanectví a na židovského přítele. Jako Němec neunikl divokým událostem roku 1945. Ve zmatku na konci války byla rodina zatčena a na cestě do internace v Terezíně byla zastřelena jeho manželka Luisa. Aby se zbytek rodiny mohl 20. května 1945 vrátit do svého pražského bytu, bylo zapotřebí intervence kanceláře prezidenta republiky. Majetek rodiny byl až do roku 1947 veden jako možný konfiskát, a to i přesto, že důkazů o Karlově loajalitě k Československu nebylo málo. Teprve v roce 1947 mu bylo navráceno československé občanství. Zbytek života strávil v Praze, kde 23. července 1957 zemřel.
Na jeho rodný dům v Mimoni byla osazena v listopadu 2011 nová pamětní deska. Své místo má v dnešní Mírové ulici na č. p. 123. Ta původní totiž, stejně jako některé prameny, mylně uváděla, že zemřel v roce 1938 na následky nervového zhroucení, které mu přivodila kampaň vedená proti němu stoupenci Konrada Henleina.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
