Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

První rok svého středoškolského studia zahájila Petra Vavřinová v Třebíči. Poté přestoupila na jihlavskou „zdrávku“, kde dokončila čtvrtý ročník s vyznamenáním. Její cesta směřovala do jihlavské nemocnice, i když zpočátku ještě uvažovala o medicíně. 
Jako sestra preferovala práci na chirurgii. „Mám ráda akčnost, baví mě takové ty nepředvídatelné věci, což se hlavně týká chirurgie,“ uvažuje.  
V roce 1993 ale nebylo na chirurgii místo, a tak nastoupila jako sestra na interně. Jelikož je na druhé straně člověk konzervativní a pozice nerada mění, zůstala interně věrná až do roku 2007, kdy odešla na mateřskou dovolenou. 
Má čtyři dcery. Když byl té nejmladší rok, složila P. Vavřinová úspěšně přijímací zkoušky do Olomouce (obor Ošetřovatelství) a na Jihočeskou univerzitu (obor Výchova ke zdraví). První semestr studovala na obou fakultách současně, poté se rozhodla pouze pro obor v Českých Budějovicích. 

„Vyhrál díky tomu, že obsahoval jak stránku zdravotnickou - somatologii, hygienu a epidemiologii, gerontologii, dentální hygienu či psychologii, tak se v něm prolínala spousta zaměření na sport, zdravou výživu, zdravý životní styl a prevenci onemocnění. Pro můj pracovní a osobní život bylo studium na této škole tou nejlepší volbou,“ vysvětluje. 
Ve špitále to ale nejde bez celoživotního vzdělávání. Petra Vavřinová má za sebou i spoustu kurzů, je držitelkou několika sportovních licencí. V zimě se chystá začít studovat management a řízení.

Krizoví si tykají
Na interně také pracovala na kardiologické a interní „JIPce“, řadu let pak jako endoskopická sestra na gastroentologickém pracovišti. Na pozici epidemiologické sestry působí sedmým rokem. 
„Je k tomu potřebná velká empatie, dělat to srdcem, v zásadě to člověka musí bavit a naplňovat. Co vás ale vždy raní, jsou úmrtí pacientů...,“ zamýšlí se P. Vavřinová nad klady a zápory práce sestry.  
Ve specifické éře koronaviru nabrala její práce nezvyklé tempo. Od března měla ze dne na den takřka nepřetržitou pracovní dobu bez rozdílu víkendu či svátku, přes sto telefonátů denně. Čas na osobní život a na rodinu nezbýval vůbec žádný. 
„Myslím si, že nás koronavirus neopustí, že tady prostě bude pořád. V létě se na Jihlavsku znovu začal rozjíždět. V březnu jsme řešili hlavně připravenost nemocnice a veškerého personálu na covid. Přeměnili jsme oddělení ze zelených na červená, abychom měli pacienty kam ukládat. Velice do hloubky jsme projednávali zajištění maximální bezpečnosti personálu při ošetřování covidových pacientů, což bylo vzhledem k nedostupnosti ochranných pomůcek v té době obtížné. Společně jsme to zvládli, teď tady ty pacienty máme fyzicky a musíme se o ně starat,“ komentuje P. Vavřinová vývoj náročné situace. 

Riziko nákazy by se podle ní nemělo opomíjet. „Po uvolnění opatření lidé mnohdy podceňují odpovědnost za své chování a pak vznikají problémy,“ pozastavuje se nad tím, že někteří lidé i s příznaky onemocnění covid nenosí roušky a účastní se akcí na veřejnosti. 
Na jejím stole opět zazvoní mobil – tentokrát kolegyně z hygieny. „Asi bychom si mohli tykat, ne? Určitě, krizoví si všichni tykají...,“ reaguje kolegyně a věcně řeší konkrétní případ nákazy na Jihlavsku.  

Lidé s emocemi
I profesionální epidemiologové jsou ale lidé s emocemi a obavami. Také P. Vavřinová vzpomíná na krizi, kterou v březnu osobně zažívala. 
„Tehdy jsem zhlédla video z čínského Wu-chanu, kde byl koronavirus prezentován jako biologická zbraň, která nás všechny zabije. A musím říct, že jsem se z toho opravdu třásla. Několikrát za noc jsem chodila kontrolovat děti, jestli nemají teplotu, bála jsem se, jestli tohle vůbec zvládneme,“ popisuje.

Přesto se sama hlásila v nemocnici do červených zón, kde hrozila nákaza, na odběry vzorků u rizikových pacientů a na třídění pacientů k hlavnímu vstupu do nemocnice: „Jisté obavy jsem měla, hlavně ze začátku, bylo to něco nového, s čím jsme neměli doposud žádné zkušenosti. Z titulu mé pozice jsem cítila jako samozřejmost a povinnost jít příkladem a být v první linii.“  
Nervozita k ní přicházela například ve chvíli, kdy se člověk musel fyzicky navléknout do speciálního obleku: „Váhala jsem spíš, jestli neodstěhovat rodinu někam na chalupu a nebydlet sama.“
V jihlavské nemocnici má práce Mgr. Petry Vavřinové několik pilířů. Je členkou epidemiologické komise krizového štábu, vede poradenskou a konziliární činnost při epidemiologicky zvlášť závažných situacích. 
Ze své pozice nastavuje opatření k prevenci infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče – tedy získaných pacientem v nemocnici, a monitoruje jejich statistiky. 

Provozuje konzultační a poradenskou činnost - spolupracuje při tom s vedením nemocnice, primáři, vrchními sestrami, se všemi klinickými odděleními a ostatními provozy nemocnice. Nařizuje izolace rizikových pacientů, u kterých je nutná epidemiologická bdělost. 
V celé nemocnici také provádí obsáhlou kontrolní a auditní činnost z hlediska hygieny provozu a školí veškerý personál v problematice hygieny rukou a prevence nemocničních infekcí. 
Na jaře koronavirus nakrátko pozastavil její další aktivitu nad rámec její práce v nemocnici. S kolegyní Monikou Fatrovou v květnu rozjely na pěti školách projekt Čisté ruce žáků základních škol na Jihlavsku, který má za cíl naučit děti správně mýt a dezinfikovat ruce.    

Život se sportem 
Významnou roli hraje v životě P. Vavřinové a její rodiny sport. Její dvacetiletá dcera, plavkyně Tereza Duchoslavová, byla od čtrnácti let členkou národního týmu. Dnes plave a studuje marketing a ekonomii v Dánsku. 
Třináctiletá Klárka dělá atletiku a volejbal. V květnu vytvořila bodový krajský rekord Vysočiny v pětiboji. V červenci nastoupila jako republiková trojka do závodu Mistrovství ČR, vybojovala čtvrté místo  a opět posunula krajský rekord výš. Dvanáctiletá Šárka zase hraje volejbal a plave a věnuje se hře na klavír, devítiletá Simonka kombinuje plavání, volejbal i atletiku. 

„Sportovní zaměření pro naše dcerky jsme s manželem pojali všestranně, aby si pak mohly holky vybrat, co je bude bavit a v čem budou vynikat,“ vysvětluje Vavřinová. Sama působí v rámci klubu Atletika Jihlava jako členka atletického výboru a vedoucí trenér atletických přípravek, tedy dětí ve věku mladšího žactva. Z tohoto postu koordinuje chod tréninků v režimu několika trenérů, sama je i trenérkou jedné z atletických skupin. 
„Večer chodím běhat s dcerami a ráno, než jdu do práce, cvičím jógu, je to taková moje desetiminutovka k rannímu nastartování celého těla,“ usmívá se nad otázkou, zda najde čas i na svůj aktivní sport. 
Největší sílu a energii čerpá ze své rodiny: „Manžel je pro mě velkou oporou, umožnil mi, abych mohla vystudovat, pomáhá s domácností,  vlastně někdy do jisté míry supluje matku, když já musím být v práci. 
Vážím si toho, že mám takovou oporu v zádech, podstatně lépe se mi dýchá i pracuje. 

Nej sestřička roku 
V letošním roce nominoval ředitel Nemocnice Jihlava Lukáš Velev Petru Vavřinovou do soutěže BATIST Nej sestřičku 2020. Cílem  soutěže je ocenit ty nejlepší, poděkovat sestrám a nelékařským pracovníkům za jejich celoroční práci. O hlasy se uchází na internetových stránkách soutěže dvanáct finalistek. 

Petra Vavřinová považuje za výhru už skutečnost, že byla vedením nemocnice nominována. Jedním dechem ale zdůrazňuje, že kvalitních sester je velká spousta a práce v nemocnici je především týmová. Svou nominací byla mile překvapena, váží si jí, bere ji do velké míry jako prestiž pro celou nemocnici.

Finalistky 12. ročníku soutěže se poprvé setkaly na červnovém soustředění v pražském hotelu Four Seasons, kde o ně pečovali profesionální vizážisté. Petra Vavřinová stihla i procházku po Karlově mostě a krátký relax v náročných dnech. 
Soutěž v době koronaviru poněkud změnila a omezila koncept, o vítězce rozhoduje výhradně veřejnost hlasováním na webu www.nejsestricka.cz. Hlasuje se do 6. září, adeptky se pak setkají 10. září při slavnostním vyhlášení vítězek v Náchodě. 
„Co bude 10. září? Nevíme ani, co bude zítra...,“ zamýšlí se vedoucí sestra jihlavské epidemiologie Petra Vavřinová, na jejím stole znovu zvoní telefon... 

Diskuze k článku