Klára Salzmann: Jiří Malík je se svým modelem Zdoňov rychlejší než stát

Tůň vytvořená spolkem Živá voda na Zdoňovsku v červnu 2020.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Živá voda / Facebook spolku Živá voda

Nicméně česká krajina potřebuje řešení komplexní. Zlepšení stavu retence vody v krajině vyžaduje několik úrovní činností různé povahy.

Všechny tyto činnosti komplexně pojednává Evropská úmluva o krajinně, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2002.

Patří sem plánování, ochrana krajiny, správa krajiny a spolupráce s veřejností.

Česká legislativa velmi přesně určuje za jakých podmínek lze do krajiny zasahovat, přesné podmínky stanovuje Stavební zákon č. 183/2006 Sb. To znamená, že celá řada zásahů, které krajina pro zvýšení retence potřebuje, podléhá územnímu řízení a stavebnímu řízení, resp. Zákonu o vodách č. 254/2001 Sb. To znamená, že tyto změny využití funkcí území by měly být součástí územního plánu daného území.

Přečtěte si také |

Dana Balcarová: Model Zdoňov? Malý zázrak, že se ho podařilo realizovat

Dále je tady otázka vlastnictví pozemků, které garantuje Ústava České republiky. To znamená, že jakékoliv zásahy v krajině lze realizovat pouze se souhlasem vlastníka, ne proti jeho vůli.

Zásahy do krajiny vyžadují komplexní politiku nebo strategii. Vyžadují také celou řadu legislativních opatření, která umožní zvýšení retence vody v krajině. Bohužel, jsme v situaci, že na tuto situaci vůbec nejsme připraveni. Zatím v České republice nemáme vypracovanou Strategii pro zvýšení retence vody v krajině, která by mohla celý požadovaný a tak důležitý proces odstartovat.

V praxi to znamená, že dnes lze tato opatření realizovat pouze na územích, kde vlastník bezvýhradně souhlasí se zásahy do vodního režimu krajiny a tyto zásahy nejsou v rozporu se současně platnou územně plánovací dokumentací. V jiných územích nelze tyto zásahy do krajiny realizovat bez rizika kolize s vlastníky a uživateli půdy a současně platnou legislativou.

To je důvod, proč dlouhodobě prosazuji nutnost zavedení krajinného plánování jako samostatného plánovacího nástroje ve vazbě na územní plánování. Měl by to být dokument, který stanoví základní infrastrukturu krajiny nutné k zachování udržitelnosti krajiny a stanoví koncepci dalších nutných opatření v krajině. Pokud bychom měli plánovací dokument tohoto druhu, tak by bylo možné postupné naplňování jednotlivých cílů právě s dobrovolníky a aktivisty v území, kteří touží v této nelehké situaci pomoct.

V první řadě musíme mít jasno, co je nutné v krajině udělat. Tyto priority se musí legislativně ošetřit a zřejmě celá řada opatření se může považovat za tzv. státní zájem. To je případ říční krajiny (je to prostor pramenišť, mokřadů a údolnních niv), ochrana, které je naprosto klíčovým momentem pro zachování udržitelnosti krajiny, zvýšení retence vody v krajině a propojení povrchových a podzemních vod.

Přečtěte si také |

Milan Rybka: Při úpravách krajiny je třeba mít na paměti vlastnické vztahy

Součástí těchto koncepcí by mělo být i posouzení rozsahu melioračních systémů. Ve smyslu nově navržených a přijatých legislativních úprav je dále nutno zapracovat zásady udržitelnosti krajiny do územních plánů měst a obcí, které představují zásadní plánovací dokumenty území a umožňují změnu funkcí. Na základě schválených územních plánů lze začít s realizací jednotlivých mezioborových opatření v krajině. Jiným způsobem nelze zajistit právní postup realizace jednotlivých opatření.

Jiří Malík se svými aktivitami je rychlejší než stát. Povinností státu je reagovat na špatný stav krajiny a její neschopnost zadržet vodu - má na to dostatek institucí, může spolupracovat s vědeckými institucemi, nejlepšími odborníky, univerzitami a neziskovými organizacemi. Stát má dostatek nástrojů na to, aby vypracoval důležité koncepce a strategie, navrhl dlouhodobá a rychlá řešení a zajistil mezirezortní komunikaci.

Velmi potřebná by byla i celonárodní otevřená diskuze. Lidé velmi citlivě vnímají dopad klimatických změn. Je důležité stanovit priority, upravit legislativní nástroje a vzdělávat občany na všech úrovních. Jen tímto způsobem lze realizovat vytyčené cíle správně definovaných státních koncepcí a zajistit úspěšnou realizaci navržených opatření formou čerpání dotací a grantů. Bohužel, tento proces v České republice neprobíhá. A to je důvod, proč přichází lidé jako je Jirka Malík, kteří vnímají naléhavost a nebezpečí současné situace a chtějí konat. Hned, okamžitě a bezodkladně.