6 222 diamantů nad Prahou

13. srpen 2020

Pražské slunce. I tak se říká monstranci, která je ozdobou klenotnice známé Lorety. Na mistrovské barokní zlatnické práci je zasazeno 6 222 diamantů. Údajně pocházejí ze svatebních šatů Ludmily Evy Františky hraběnky Krakowské z Kolowrat.

Čtěte také

Diamanty podle rozšířené teorie měly nejprve omračovat na šatech nevěsty, nepochybně jako potvrzení jejího společenského postavení a vlivu. A pak zdobily jeden z předmětů, který hraje důležitou roli při katolických obřadech.

„Není to ale nijak podloženo,“ říká v pořadu Příběhy pokladů kurátorka Loretánských sbírek Markéta Baštová. Zároveň připouští, že šlechtičny často své svatební šaty darovávaly. „Nepochybně své diamanty, ale i stříbro a zlato odkázala ve své závěti, ve které si přeje, aby z nich byla zhotovena monstrance. Ale jestli to jsou právě diamanty z jejích šatů, to už nevíme,“ dodává kurátorka.

Portrét Ludmily Evy Františky, rozené Hýzrlové z Chodů ve svatebních šatech s diamantovými ozdobami – mimochodem, jsou pro naší dobu netradičně tmavé, s vytkávaným zlatým vzorem, můžete v chodbě Lorety stále vidět.

Ženichem byl Vilém Albrecht I. Krakowský z Kolowrat, pro kterého je to už pátý svatební obřad, Ludmila Eva Františka se vdává potřetí. Bylo jí 51, jemu 67. Oba to jsou příslušníci starých českých rodů. První zmínka o tomto jménu je z konce 13. století.

Vilém Albrecht I.

Vilém Albrecht I. Krakowský z Kolowrat byl i na 17. století dobrá partie. Mimo jiné zastával funkce nejvyššího zemského sudí a také nejvyššího hofmistra Českého království. Jeho předcházející čtyři manželství mu přinesly slušné finanční zázemí - on sám ostatně dokázal majetek obratně spravovat a rozmnožovat – a také šest dětí. Po páté se oženit, to přeci jen maličko vybočovalo i z tehdejších zvyklostí.

Loreta, Praha

Hraběnka Kolowrat-Krakovská si přála být pohřbena, jako jedna z předních donátorek Lorety, přímo v Santa case. Tedy Svaté chýši, napodobenině domu Panny Marie v Nazaretu, podle pověsti zázračně přeneseného do Itálie, do obce Loreto. I v pražské Loretě stojí v centru nádvoří, jak je to u obdobných poutních míst tradiční.

Díky svým třem manželstvím byla i Ludmila Eva Františka Kolowrat-Krakowská zámožnou dámou. Podle její závěti bylo diamantů určených pro výrobu monstrance 6,5 tisíce. Kde je získala? Byl to dar od některého z jejích manželů? Dlouhodobě shromažďovaný rodinný nebo rodový poklad? Odpovědi dodnes přesně neznáme.

6 222 diamantů

Na Pražském slunci, klenotu barokního řemesla je nakonec 6 222 diamantů. Zbytkem byla zaplacena práce zlatníka a klenotníka. Koncept monstrance pak navrhoval jeden z nejproslulejších vídeňských barokních architektů Jan Bernard Fischer z Erlachu.

Těžko říct, s jakými pocity by se dnešní lidé dívali na to, že jim z dosahu mizí takové bohatství. Tehdy se ale práce na naplnění závěti rozeběhla velmi rychle. Pravděpodobně i proto, že Ludmila Eva Františka byla nevlastní matkou oficiálního patrona pražské Lorety.

Pohlednice Hradčan z období 1. světové války

Pražské slunce je zvláštně dvojznačné ve svém výsledném vyznění: v dynamickém a emotivním ztvárnění postavy Panny Marie je výsostně barokním dílem. Rovné a hladké, diamanty zdobené paprsky „slunce“, které obklopují prosklenou schránku na posvěcenou hostii, pak dodávají celému dílu až moderní nádech. 

Loretánská diamantová monstrance není žádný drobeček: má přes 90 centimetrů na výšku, 70 na šířku a váží skoro 13 kilogramů.

Už ve své době byla monstrance vnímána jako mimořádné dílo. Když byla v roce 1699 převážena z Vídně do Prahy, doprovázela ji eskorta vojáků. Je otázkou, jestli se její výjimečnost nakonec vlastně nerozcházela s přáním a záměry hraběnky Ludmily Evy Františky. Její drahocennost totiž téměř vylučovala použití monstrance k jejímu účelu, k bohoslužebným účelům. K tomu docházelo jen zřídka a za velkých bezpečnostních opatření.

Poutní místo

Ať už to bylo jakkoli, poutní místo, u jehož založení stály dvě výrazné šlechtičny své doby – Ludmila Eva Františka Kolowrat-Krakovská a Benigna Kateřina z bílinské větve Lobkoviců se postupně rozrůstalo.

Dnešní podobu vrcholně baroknímu průčelí Lorety, na kterou je asi nejhezčí pohled z terasy před Černínským palácem, dnešním sídlem ministerstva zahraničí, určil Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi. Ten navrhl i kostel Narození Páně, který celý komplex stavebně uzavřel.

Celý pořad z cyklu Příběhy pokladů připravila Patricie Polanská.

Spustit audio

Související