29.3.2024 | Svátek má Taťána


ROZHOVOR: Kalousek naříká? Ať vrátí plat

10.8.2020

V komentáři Kupování času jste se věnoval zadlužení celé EU. Argumentem pro společnou půjčku ve výši 20 bilionů Kč je opětovné nastartování ekonomiky. „Potřebujeme Marshallův plán pro oživení Evropy, a to hned teď,“ uvedla už v dubnu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Co potřebujeme podle vás?

Víte, zvláštní na celé věci je už to, že opět potřebujeme Marshallův plán. Před tři čtvrtě stoletím ho Evropa potřebovala proto, že byla totálně zničená dosud největší válkou v lidských dějinách. Nyní ho potřebuje poté, co celé generace politiků hovořily o tom, jak Evropa pod jejich moudrým vedením stále více vzkvétá a prosperuje. A vidíte, stačilo, aby si někdo v Číně pořádně nedovařil netopýra, a úsilí celých generací je ohroženo.

Nevím jak vy, ale mne z toho jímá jakýsi pocit marnosti. Ptáte se, co potřebujeme ve skutečnosti. Myslím, že pro začátek by stačilo udělat z Evropy normálně fungující politický útvar. Ten se pozná podle toho, že má vnější hranice, které je schopen a ochoten si ohlídat. Dále podle toho, že ho řídí politici, kteří zodpovídají za svá rozhodnutí. Myslíte si, že von der Leyenová bude za něco zodpovídat během třiceti let, kdy budou naši potomci splácet dluh, který se svými kolegy a kolegyněmi zařídila? A do třetice je třeba, aby mohli voliči kontrolovat politiky, kteří stojí v čele. V případě Evropské unie není, bohužel, splněn ani jeden z těchto tří základních předpokladů. Přitom bychom to potřebovali jako sůl.

Europoslanec Jan Zahradil vyjádřil obavu stran společných unijních dluhopisů. Podle Zahradila z nich musí mít zákonitě největší radost Čína. „Do 30 let je budou mít všechny skoupené v trezorech. Pak to začne být opravdu zajímavé,“ varuje politik ODS. Máme se obávat této eventuality?

Myslím, že mohu pana europoslance Zahradila uklidnit. Pokud to půjde s Evropskou unií, s její politikou a s jejím hospodařením tak jako v současné době, Čína si na nás za třicet roků už zaručeně nic nevezme. Zajímavé to ovšem bude v každém případě, v tom má naprostou pravdu.

S koncem července státy zveřejnily velmi nelichotivá čísla o svých ekonomikách za druhé čtvrtletí. V eurozóně došlo k poklesu HDP o 12,1 %. Italové ztratili 12,4 %, Francie 13,8 % a Španělsko dokonce 18,5 % HDP. O něco lépe si stáli Němci, kteří přišli o 10,1 % HDP. Jsou tato čísla předzvěstí velkých problémů v EU?

Kdybych byl ekonom, tak bych vám vysvětlit, že existují dvě možnosti. Podle prvého scénáře to povede k velice závažným problémům, které budou vyžadovat systémové řešení, především mnohem více deregulace, aby nebyla ekonomika dušena. Podle druhého scénáře se jedná jen o momentální výkyv a pokud ekonomika včas opět naskočí, ničeho opravdu dramatického se nemusíme obávat. Úplně postačí, když trochu přidáme v deregulaci, aby nebyla ekonomika tolik dušena. V případě, že bych byl ekonom, počkal bych si, který z obou scénářů se naplní, a pak bych vám v dalším rozhovoru řekl, že jsem ho považoval od samého počátku za pravděpodobnější. Rozhodně to neberte jako nějaký útok na ekonomy. Oni tak prostě uvažují, naučili je to ve škole.

Co se týká Česka, aktuálně běží debata o zrušení superhrubé mzdy a o snížení daní. „Superhrubou mzdu chceme zrušit, ale zároveň musí být vyřešena příjmová strana státního rozpočtu. Sektorová daň například pro banky může být takovým řešením,“ uvedl Jan Hamáček. Bude s tím někdo souhlasit? A co říkáte návrhu na zrušení superhrubé mzdy?

Superhrubá mzda je český unikát, který prosadila v roce 2008 Občanská demokratická strana. Tvrdila přitom, že díky ní dojde k výraznému zjednodušení daňového systému a k zavedení rovné daně. Superhrubá mzda splnila všechna očekávání politiků ODS. Snad jen s výjimkou toho, že nevedla ke zjednodušení daňového systému a k zavedení rovné daně. Ale všichni mohli aspoň vidět, že ODS dokázala, že to dokáže.

Pokud bude superhrubá mzda zrušena a zaměstnanci začnou platit místo dosavadních více než dvaceti procent skutečně jen patnáct procent z hrubé mzdy, vznikne výpadek státního rozpočtu téměř ve výši sto miliard. Je logické, že někdo to bude muset zaplatit, Jsem upřímně zvědav, kdo to bude, ale nedovedu si představit, že to budou banky. Ty by totiž mohly pohrozit, že odejdou. Na rozdíl od zaměstnanců, OSVČ a důchodců, kteří nemají kam odejít. Takže můžeme třikrát hádat, kdo to nakonec zaplatí.

Myslíte si, že si nakonec zaměstnanci skutečně polepší? A co senioři? Ti by prý také měli mít snad tisíce navíc.

Moderní ekonomická věda je už tak daleko, že ví, jak lidi těch pár tisícovek navíc zase zbavit. Něco zvládne inflace, něco vyšší zpoplatnění služeb, něco důsledky privatizace těch částí veřejného sektoru, na jejichž financování nebudou v rozpočtu peníze.

Poslanec Miroslav Kalousek varoval před blížícím se zhroucením penzijního systému i v návaznosti na současný deficit rozpočtu. „Kolem roku 2030, kdy půjdou do penze Husákovy děti, se systémy penzijního a zdravotního pojištění začnou řítit do obrovských deficitů. A jestli se k tomu roku 2030 dopotácíme vyčerpáni stamilionovými deficity – protože vláda plánuje konsolidaci veřejných financí na sedm let, do roku 2028 – bude to mimořádně obtížná situace,“ varuje. Váš komentář?

Víte, já začínám být pamětník. Tato varování u nás zaznívají pravidelně už od 90. let minulého století. Hlasitěji zaznívala vždycky, když se někdo chystal zakládat soukromé penzijní fondy.

Po většinu času, který od té doby uplynul, byl Miroslav Kalousek ve významných stranických a státních funkcích. Po třiceti letech veleúspěšné politické dráhy začíná naříkat, že ty skutečně důležité věci neřešili. Proč nevrátí plat, který za tu dobu ve všech těch funkcích pobíral za vydatné sponzorské účasti daňových poplatníků? Jsem si jistý, že z těch částek by mohl spokojeně žít nejméně jeden průměrně početný domov důchodců ještě dlouho po roce 2030.

Vládní koronakrizová politika ve formě antivirových programů, úlev a podpor za sebou zanechává podle ekonomky Hany Lipovské spoušť nejen v ekonomice, nejen v ekonomické statistice, ale hlavně ve společenské soudržnosti. „Na trhu práce totiž vznikla zcela nová kategorie – ‚placení nepracující‘. V tuto chvíli dostávají mzdu statisíce lidí, kteří k tvorbě HDP přispívají buď pouze částečně anebo vůbec. A to se těm, kteří do práce denně chodí, pochopitelně nelíbí.“ Jak to vidíte vy?

Hana Lipovská má naprostou pravdu v tom, že je nespravedlivé, když některé profese berou peníze i za to, že jsou doma, zatímco jiné si to musí odpracovat ve skutečně nelehkých podmínkách. Ale co s tím teda dělat? Buď poslat do práce všechny a riskovat, že to u nás bude vypadat tak jako v Itálii letos na jaře, kde lidé umírali na chodbách nemocnic, anebo zastavit výplaty těm, kdo jsou doma, což by vedlo k obrovskému poklesu kupní sily, k propouštění ještě většímu, než jaké nás čeká, k propadu statisíců domácností na hranici bídy, k nástupu exekutorů atd. atd.

Je lehké kritizovat vládu, která měla na vybranou jen mezi morem a cholerou.

Češi budou spořit. Všechno, co není státní, dostane ránu, říká ekonom a investor Radovan Vávra. Máme se připravit na takovýto scénář?

Musíme se připravit na všechno, tedy i na takovýto scénář. Naštěstí víme, jak se v takovém případě zachovat. Cestu nám ukazují květáky za stovku a papriky po 180 Kč za kilo. Když po této cestě půjdeme dostatečně důsledně, Češi nebudou mít co spořit a aspoň tento problém investorům odpadne.

Co, pane profesore, očekávat v dalších měsících?

Především se budeme těšit na další volby. Nevím, proč si žádný z ekonomů ještě nedal tu práci, aby spočítal, kolik bychom ušetřili zrušením Senátu, osekáním krajů a převedením funkční státní správy na okresy, jak tomu bylo dříve. Ale je pravda, že to bychom se zase neměli na podzim na co těšit.

Rozhovor vedla Daniela Černá, PL, 7.8.2020