S KTM X-Bow R v Brně: Ideální závodní vstupenka

Respekt je samozřejmě nutný vždy, před usednutím do KTM X-Bow jsem se ale výjimečně úplně neklepal – po zkušenosti z neskutečně rychlé normy jsem si říkal, že toto by mohlo být přívětivější závodní náčiní.

Výjimečně jsem měl pravdu. Do KTM X-Bow R můžete celkem bez obav sednout prakticky bez jakýchkoliv zkušeností se závodní technikou, jenom trochu šikovnější řidič/řidička by si poradit měl/měla. Navíc, v týmu pana Janíka se o vás samozřejmě postarají a s neznámou technikou vás jezdit naučí. Takový proficoaching můžu jenom doporučit, bude se vám hodit i v běžném provozu.

S plackou Norma v Brně: Šílená kouzla s přítlakem

Pořádný zátah a hledání gripu

Když jsem zkoumal studijní brněnský onboard z jízdy s KTM X-Bow R, velmi mě překvapilo, že celý okruh závodník absolvoval v režimu převodů 4 a 5. Nic jiného neřadil. Před svojí jízdou jsem se pro jistotu ještě zeptal mechanika, který mi tuhle zvláštnost potvrdil.

Pochopil jsem hned po výjezdu z boxů a prvním důraznějším přidání plynu. Přeplňovaný dvoulitr je i v této aplikaci typickým TSI, které mocně zatahuje kdykoliv a kdekoliv. Tady je vše umocněno samozřejmě tím, že tři sta koní má na starosti jenom necelých osm metráků a navíc čučím z otevřené karoserie bez čelního skla. Do toho naprosto nepřeslechnutelné funění sání a o velice intenzivní prožitek je postaráno.

Síla dvoulitru je asi největší zážitek, když trošku předběhnu. Pro řidiče, který zatím neměl zkušenost se závodní technikou, bude určitě mírným překvapením i řízení bez posilovače, to samé platí pro brzdy. Na druhou stranu, na dobré věci se zvyká rychle a navíc jsem neměl pocit, že bych musel hlavně s pedálem brzdy nějak bojovat. Zažil jsem už výrazně vzdorovitější systémy. Za mě ideální sestava pro méně zkušeného pilota – v KTM bezposilovačovou jízdu ochutnáte, aniž byste první zatáčkou proletěli s nohou na brzdě a v šoku, „že to nebrzdí“. Vzpomínám na svou úplně první jízdu cupovou octavií, tehdy ještě s jedinou „závodní zkušeností“ z půjčovny motokár. A první šikanu po cílové rovince jsem projel rovně… V KTM X-Bow R Vaška Janíka by se vám nic podobného stát nemělo.

Po první brněnské táhlé vracečce jsem pokračoval do jednoho z typických stoupání a před áčkem se z pátého převodu vracel na čtyřku. Manuálně a hezky se spojkou, jestli jsem vám to ještě neřekl. Řazení je neuvěřitelně přesné, dráhy tužší (to je pochvala!) a krátké. Prakticky proti jakékoliv sériovce je podobně strojové také už zmíněné řízení bez posilovače, zpětná vazba už o moc lepší být nemůže.

Vyzkoušeli jsme nejrealističtější závodní simulátor. Opravdu jako skutečnost

I přesto jsem se v těch několika kolech trošku pral s odhadem gripu. Řízení za to nemohlo, nezvyk představovaly spíš semislicky. Nepřekvapivě je to něco přesně na půl cesty od sportovní, ale pořád klasické silniční pneumatiky, a závodního slicku, který potřebuje správnou teplotu a drsnější zacházení. Nepřišlo tedy silniční „hlášení“ o blížící se ztrátě adheze (pískání, postupný smyk), s rostoucí rychlostí jsem se však ani nemohl o pneu opřít jako u slicků.

Přiznám se, že jsem těch pár kol, co jsem za volantem KTM X-Bow R v Brně strávil, docela tápal. Nejdřív mi přišlo, že jedu hrozně pomalu. Že by auto mělo zvládnout rychlejší průjezdy. A pak mi najednou na stadionu utekl zadek. Nejdřív jsem cítil nedotáčivost, na kterou jsem ale zareagoval pozdě (doufal jsem, že se pneu ještě chytí) a pak už mě předbíhal zadek. Nic hrozného, kačírek jsem neochutnal, ani kompletní hodiny nedokončil. Jenom jsem ještě víc znejistěl.

Možná za to mohl i docela do měkka nastavený podvozek – v porovnání s ještě ostřejší závodní technikou, na běžné silnici by tohle KTM bylo jistě nesnesitelně tvrdé. Na okruhu jsem však musel v zatáčkách počítat s tím, že si budu v brněnských esíčkách trošku přehazovat hmotnost. Sice jen zmíněných osm metráků, i tohle ale nejspíš přispělo k tomu, že se mi jednou X-Bow R roztančilo a já ho už nechytil.

A ještě k té rychlosti v Brně – vzhledem k široké trati a velkému převýšení vám nejspíš přijde, že jedete pomalu prakticky v jakékoliv sériovce. A popravdě i v lecjakém závoďáku. Jednou mě vozil v Brně Frank Biela v Audi A3 TCR a já se až chtěl zeptat, jestli je tohle fakt maximum možného. Bylo.

Jak jsem zajel svoje nejrychlejší kolo v Mostě

A čas?

Nakonec jsem se dostal na 2:25, chlapci-závodníci, kteří v KTM X-Bow R Vaška Janíka tráví víc času, zvládli Brno za 2:19. Můj čas mě popravdě příjemně překvapil, čekal jsem větší odchylku od profíků – hlavně kvůli tomu, že jsem se nedokázal pořádně dostat do rytmu, potřeboval bych víc kol.

Pro mě byly zkrátka nezvyk semislicky, absolutnímu okruhovému začátečníkovi (já bych se s dovolením považoval už za velice mírně poučeného začátečníka) bude naopak jejich charakter vyhovovat. Nijak zvlášť nepotřebují zahřívat, v pohodě fungují i při volnějším tempu.

Stejně jako celé auto. Jak jsem napsal na začátku – do KTM X-Bow R můžete sednout prakticky s nulovými závodnickými zkušenostmi. A pokud to bude v týmu Vaška Janíka, něco se za volantem díky instruktorům opravdu naučíte. A pak můžete v hierarchii závodních strojů postoupit zase o stupínek výš. Půl hodina s kompletní výbavou a instruktorem vás v týmu Vaška Janíka přijde na dvanáct a půl tisíce. Vzhledem k tomu, že je X-Bow R už velmi solidně rychlé (v Brně je proti cupové octavii zhruba o deset sekund rychlejší), ale plně zvládnutelné, víc než solidní nabídka. A jsou to profíci.